To tenkrát před deseti lety...

Rok 1991 byl pro mne z hlediska muziky naprosto nezajímavým rokem. Taky se není co divit, nebylo mi ještě ani deset a mezi moje největší koníčky tehdy patřili, tuším, dinosauři (ha, dinosauři). Protestoval jsem, když se brontosaurovi přestalo říkat brontosaurus, a pod vlivem rodičů poslouchal Brontosaury.

© facebook interpreta

Pod nenásilným vlivem mých dobrých folkových rodičů jsem si taky na Folkových prázdninách v Náměšti koupil svůj první vinyl - "Tajný výpravy" Brňáků Kamelot. O tom, že existují nějací Primal Scream a rodí se rave, jsem neměl ani ponětí a upřímně, kdyby mi někdo tuhle informaci nějak prozradil, měla by na můj život pramalý vliv.

Co z toho plyne? Hlavně to, že kolega Parikrupa je o něco starší a/nebo hudebně prostě vnímavější a/nebo obojí (cé je správně).

Na druhou stranu netrvalo dlouho a od vlivu rodičů jsem se, co se týče hudby, vymanil poměrně záhy - magické dance-floorové roky 1993-1996 budiž mými báječnými léty nad psa. Nebudu se o tom více rozepisovat, veselé počtení je ostatně už zde, a skokem se přesunu ještě o pár let dál.

Tím pravým klíčovým rokem pro mě osobně navždy zůstane rok 2001. Tehdy jsem, milý deníčku, pochopil, že trance je mrtvý a že odebírat XMAG nemá smysl, a v trafice sáhl o magazín vedle (ne, tohle bylo jinak, myslím, že jsem ho někde našel nebo že mi ho někdo nějak podstrčil, ta paměť...). Jmenoval se Ultramix a otevřel mi uši.

© facebook interpreta

"Discovery" Daft Punk, "Simple Things" Zero 7, "What Sound" Lamb, které tehdy vyhrálo souboj se Zero 7 o to, které si jako "jedno z prvních cédéček z kapesného" koupím (a dodnes nevím, jestli mě to trošku nemrzí... ale ne, nemrzí) "Born To Do It" Craiga Davida, "Genetic World" Télépopmusik, "Death By Chocolate" De-Phazz (ke kterým jsem se ale dostal o dost později), "Pocustone" Floexe, "Resist" Kosheen, "Melody A.M." Röyksopp, "10 000 Hz Legend" Air, to všechno jsou desky, o kterých jsem četl, které jsem poslouchal, které jsem miloval. A miluju dodnes.

Jasně, opomíjím jistě zásadní kusy, v přehledu na wiki jsou třeba nějací Radiohead, ale ti mě nebrali nikdy. Stejně tak každý laskavý čtenář jistě má své jiné oblíbené (a jistě mezi nimi v mnoha případech bude třeba nejprodávanější album roku "Hybrid Theory" Linkin Park). O to mi ale nejde.

Jde mi o to, že takový nějaký svůj zásadní rok má možná každý. A ne vždycky to nutně musí být rok nějak zásadní i pro celou hudební scénu. A pro mě to možná budou i roky tři. Ale rok 2001 vnímám jako ten nejzásadnější. Jako ten, který mě definitivně odstřihl od pubertálního devadesátého čtvrtého, a jako ten, který mě o pět let později přivedl k Herbertovu "Scale", Justinovu "FutureSex/LoveSounds" nebo tehdy již dva roky starému "Map Of What Is Effortless" Telefon Tel Aviv.

A pointa toho celého mudrování? Logicky numerologická. Z malého vzorku respondentů - mě a kolegy Parikrupy - usuzuji, že dalším silným rokem by měl být ten letošní. A věřím, že pro mnohé bude. Slečna Gaga ovšem promine, na mě to zatím nějak nefunguje, na Pavla, jak tak tuším, asi taky ne. Možná že jsme si ty "svoje roky" už užili a vyčerpali. Vám ostatním - příjemný poslech!

• Nedivím se, že to nikdo (Turbolachtan, 06.08.2011 12:03) Reagovat

  zatím nekomentoval...co taky napsat ztracený duši, která jako procitnutí považuje to, že místo trance začla poslouchat Craiga davida a Justina Timberlejka. To je, jako by jste do roku 94 chodil třikrát denně na záchod a od roku 94 jen dvakrát denně.
  
  Jinak gratuluji k odvaze tohle přiznat veřejně.
  
  PS: A co byl ten zlomový moment, proč jste se rozhodl být hudební publicista? Když Right Said Fred vydali best ofku?
  
  

  • Re: Nedivím se, že to nikdo (jan, 16.08.2011 17:45) Reagovat

    Na to se nedá říct než jen to, že celkem chápu ten text, ale nechápe tuhle stupiditou a nabubřelostí tryskající reakci. Odůvodňuju si to tak, že jste neměl šťastný dětství. Ale třeba se vám časem v hlavě rozsvítí a třeba přijdete na to, že ani zrovna muzika, kterou posloucháte vy, nemusí všem okolo připadat jako to nejlepší. a k tomu PS - Co bylo pro vás zlomovým bodem, kdy jste se rozhodl vyrazit do diskusních fór a vysvětlovat všem, že na rozdíl od vás jsou debilové? Že by střevní problémy?
    
    

    • Re: Nedivím se, že to nikdo (Turbolachtan, 22.08.2011 00:12) Reagovat

      Chtěl bych se jen ohradit, že můj příspěvek tryská nabubřelost, nikoliv stupiditu. To si vyprošuji.
      
      A ano, můžou za to střevní problémy.
      
      

• Helmut... (pupkoun, 08.08.2011 18:04) Reagovat

  Nesouvisí to skoro vůbec s článkem, ale v souvislosti s rokem 91 jsem si vzpomněl na album Helmut zabijí Hildu. Dodnes neuvěřitelně zajímavá placka ala The Cure. Vřele doporučuju!
  
  

• ? (ajdesechlastat, 09.08.2011 20:09) Reagovat

  každý rok je stejný - každým rokem v hudbě někdo uděla něco čemu se nikdo z ostatních ani nepřiblíží... a každý rok se dělají desky podle jednotné šablony znovu a znovu. to je jeden z důvodu proč je asi rock and pop definitivně dead? to jestli se prodává lady nebo madonna nehraje v tom marasmu roli... je to pořád dokola. někdo to děla prvoplánově jiný kopíruje a pak jsou lidé kteří to dokáží udělat dobře.
  pro mě jsou milníky: 1966 revolver od Beatles /1990 heaven or las vegas od cocteau twins 1991 screamadelica 1997 words gets arround od stereophonics 1995 - 1997 music for the jited od prodigy 1997 leftism od leftfield pak taky do toho 2008 animal collective a loni baths - cerulan
  každým rokem se objeví něco tak dobré že se to nedá odmítnout. jsem rád za každou dobrou muziku. doufam, že nikdy nebudu mít v tomto nějakou hranici a nejlepší rok v muzice mě stále ještě čeká...
  jinak pro mně za 2001 bassement jaxx rooty nebo mouse on mars idiology... jinak přišlo v tom roce moc divných věcí jako tatu myslím nebo taky nebo zrovna discovery od daft punk je pro mně prvoplánová sračka. subjektivně samozřejmě a bez jiného vysvětlení než že pro rádio kiss to je docela dobrý ale jinak se mi z toho opravdu děla špatně. zde položili francouzi další důkaz o tom jak je jejich hudba divnošpatná...
  
  

9/10

Recenze: Still Corners zvou zdařilou deskou "Dream Talk" do zasněné krajiny Nad hudební scénou sice letos svá křídla rozpíná country, ale naštěstí tu jsou i kapely, které trendům nepodléhají. Still Corners sázejí na to, co umí - a tentokrát také na své sny. Na nové desce "Dream Talk" totiž... čtěte zde

Vydáno: 16.04.2024 15:30 v sekci Recenze

9/10

Recenze: girl in red je zpátky! Na desce "I'm Doing It Again Baby!" překypuje sebevědomím girl in red, norská alternativní popařka s červenou čepičkou, se na druhé studiovce "I'm Doing It Again Baby!" znovu hlásí o slovo. A je to jenom dobře. Upřímné, otevřené a autentické umělkyni se totiž se svou nakažlivou a... čtěte zde

Vydáno: 16.04.2024 08:00 v sekci Recenze

7/10

Hudba v TV: Třídílný dokument "Málo mě znáš" citlivě provází kariérou Ivety Bartošové V návaznosti na úspěch seriálu "Iveta" uvedla streamovací platforma Voyo dokument "Málo mě znáš". Jeho tři díly režíroval Tomáš Klein, který dává na zpěvaččin příběh nahlédnout z mnoha různých úhlů pohledu. Také tento... čtěte zde

Vydáno: 15.04.2024 15:00 v sekci Recenze | Hudba v TV

8/10

Recenze: The Libertines se na "All Quiet On The Eastern Esplanade" vracejí do minulosti a demonstrují svou sounáležitost Je tomu už dlouhých devět let, co The Libertines fanouškům naservírovali povedenou desku "Anthems For Doomed Youth". Nyní se anglická formace vrací, aby se vytáhla se svým dlouho očekávaným čtvrtým albem "All Quiet On The Eastern... čtěte zde

Vydáno: 15.04.2024 00:00 v sekci Recenze

5/10

Recenze: Album "TOMODACHI" zachycuje Mirai v období tvůrčí krize Také na své čtvrté studiovce pokračují Mirai v tradici japonských názvů, na hitový standard předešlých počinů ale novinka "TOMODACHI" nenavazuje. Muzikanti říkají, že si na této desce hrají, spíše se ale zdá, že zkrátka... čtěte zde

Vydáno: 14.04.2024 16:30 v sekci Recenze