Náctileté duše cestující do Hradce na festival Rock For People zažily v neděli 3. července jeden z vrcholů této akce. Mladičká formace z Tenessee Paramore se v Česku zjevila poprvé během své téměř desetileté kariéry a nabídla svým fans pořádnou porci energie. Duše a xicht kapely Hayley Williams se s tím nepárala a už od prvního songu to vzala pěkně zhurta. Skákala jako na trampolíně, metala hlavou a hlavně bavila lidi.

Člověk by si myslel (a to teda v mém případě tak opravdu bylo...), že přijede torzo nějaké skupiny, co se před nedávnem skoro rozpadla, jen si to torzo řeklo: "Hele, nezabalíme to, byla by to škoda." A to mi věřte, že by to byla škoda! Publikum, které toužilo shlédnout své idoly zblízka, se scházelo před pódiem už od odpoledne. Poznávací znamení? Věk kolem patnácti a vlasy nabarvený na rudo. Čtvrtina z odvážných dívenek, které propršený den na festivalu hodlaly strávit čekáním pod pódiem, odpadla během ďábelského koncertu Sum 41. Pógovací chuml hudebních nadšenců je holt neúprosný. Zbývající duše dostaly svou potravu po desáté hodině. Už před zahájením celého koncertu mladého tria skandovaly název kapely.

Hayley a spol. na sebe nenechali dlouho čekat, pobízení fanoušků pod pódiem bylo natolik halasné, že by vyburcovalo každého. Zpěvačka a její dva chalani k mému překvapení narvali největší fláky hned ze začátku. Po celosvětovém hitu "Misery Business", kdy z mého pohledu v předních řadách skákala snad většina diváků metr dvacet vysoko, to několik lidí vzdalo a odpochodovalo sledovat zbytek koncertu ze zadních pozic. Všude zavládlo ohromné nadšení, frontmanka si taky nehrála na žádnou primadonu a prolomila ledy už po první písničce, kdy neopomněla vzpomenout, že se Paramore zjevili na českém poli vůbec poprvé.

Hayley Williams skákala jako diblík, co má v sobě baterky Duracell, vypila karton Red Bullů a ještě do sebe hodila krabičku energetických bonbónů. Nevyčerpatený fond energie a nadšení přetavovala v ještě větší šílenství fanoušků pod pódiem. Jasně, squadra posluchačů Paramore je v náctiletém věkovém průměru, ale koho to bolí? Věřím, že si přirozenost a nadšení těchhle Amíků mohl užít i protřelý návštěvník festivalu nad pětatřicet let.

Mimořádný moment nastal, když zpěvačka prohlásila, že nehrají na festivalech moc pomalých písniček, ale že si jednu dnes večer nedokáže odpustit. Rozněžněná "The Only Exception", ve které kytarista Jeremy vyměnil své elektrické náčiní za španělku, navodila pro ten promrzlý den romantickou atmosféru, která prostě zahřeje. Ruce návštěvníků se kývaly ze strany na stranu, zamilované páry si vyměnili narychlo orálně pár bakterií a zpěvačka se mohla roztéct štěstím, když squadra pod pódiem odzpívala refrén tohohle pomalého fláku.

Ještě větší sympatie českého publika musela sklidit, když jen tak špitla do mikrofonu: "Víte, byla jsem z toho, že tady hrajeme poprvé, opravdu hodně nervózní." Na velkou kapelu nezvykle skromně zapůsobili na mě i ve chvíli, kdy měli uvést zbrusu novou věc "Monster": "Hrajeme ji dneska vůbec poprvé, tak nám držte pěsti, abychom to nepodělali." A nepodělali. Na pár dnů starou záležitost reagovali fanoušci úplně stejně, jako kdyby se jednalo o letitou a mnoha koncerty prověřenou věc.

Velké finále padesátiminutového koncertu obstaral hit z loňské placky "Brand New Eyes", naléhavá "Brick By Boring Brick". Kromě toho, že všichni návštěvníci koncertů s chutí pěli zpěvný popěvek v refrénu, tak s radostí kvitovali ohromné množství konfet, které kapela na lidi v prvních řadách vypustila. Jednu velkou kaňku krátký, ale intenzivní set Paramore má. Nepřidávali, i když je nadšené duše pod pódiem vyvolávali mohutně ještě několik minut po závěrečném tónu.