Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Boskovice - osvěžení mezi festivaly

18.07.2001 21:05, Hynek Just

Devátý ročník festivalu Boskovice je za námi a tradičně nezklamal, více najdete v recenzi.

Devátému ročníku festivalu Boskovice bylo přáno ze všech stran. Ve srovnání s minulým rokem dorazilo více diváků, Boskovice zas o kus zkrásněly, počasí se předvedlo v té neintenzivnější letní podobě. Program se zdál být ještě o něco pestřejší a rozptýlenější (i když každý si ho dotvářel podle svých představ, skupinka motajících se punkáčů-somráků neopustila své teritorium několika čtverečních metrů za celé čtyři dny), kromě hlavních hudebních produkcí večer v areálu letního kina bylo možné oscilovat mezi divadly na hradě, projekcemi filmů a dokumentů v Sokolovně, výstavami nejen v muzeu a synagoze, akustickými koncerty v evangelickém kostele, klubovými koncerty v miniaturním prostředí Sklepů, bylo-li libo, pak samozřejmě mezi kvantem vinoték a hospůdek a v neposlední řadě i koupalištěm. V každém případě nejvyhledávanější atrakcí byly dva noční pětikoncerty, které si nechal ujít jen málokdo z regulerních návštěvníků.

Páteční blok zahájila formace, které se (zejména v souvislosti s nedávno vydaným debutem) poslední dobou dostává čím dál většího prostoru, Janota 1935. Svůj "noisechansonový" žánr zde obhájili se ctí, čistý a přehledný zvuk spojený s profesionálními světly a efekty přidal na syrovosti i surovosti obsahu (s nástupem stroboskopů a umělé mlhy vykřikl kdosi z diváků cosi o českých Rammstein), mezi skladbami dominovaly převážně ty z nedávného debutu.

Následující balkánsko-sefardsko-židovsko, nebo jak se samo nazývá worldmusické sdružení Gothart je v každém případě čím dál vyhranější a repertoárově pestřejší (nedávno pokřtili v pražské Akropoli své čtvrté album). I na výrazu je ústup od dřívější chladné akademičnosti patrný, pravděpodobně proto sklidili v Boskovicích ovace silné a nečekané; přesto představa, že by hráli i na festivalu podobným směrem mířících kapel (typu Litoměřického kořene), jim nedává moc nadějí na takové oslnění a výjimečnost - konkurenceschopných souborů s hlavním důrazem na výraz a uvolněnost přibývá, laťky se zvyšují, tentam je monopol Gothartu na českou variaci balkánské world music. Jako předčasně vybouchlá bomba zafungovali Ty syčáci, brněnské trio muzikantů s Petrem Vášou v čele dokázalo strhnout, a to jak výrazem, tak obsahem. Neznalým povětšinou povyráželi dech, stejně tak těm, kterým doposud Vášovo fyzické básnictví nebylo po chuti, své pravidelné diváky přesvědčili, že již vícekrát citovaný a současným Syčákům připisovaný tvůrčí boom není jen prázdnou novinářskou frází - sestava skladeb a improvizačních vložek byla opět unikátní (třeba jen týden starý program z festivalu v Litoměřicích byl docela odlišný). Akvizicí s velmi vysokým očekáváním byli hosté z Polska The Cracow Klezmer Band. Ale svádět nezáživnost a tupost jejich produkce jen na nepoměrně vysoké naděje, by snad ani nebylo na místě. Místo hvězd, které by strhly svým nadšením, instrumentálním umem a schopností předat kouzlo klezmeru i "bigbítovému" publiku, přišli docela normální, ničím výrazní a rutinou poznamenaní muzikanti, kteří bez šťávy a odpichu předvedli cosi jako kulisu ke švédským stolům vernisáží, v lepším případě standardní hospodskou výplň pod cinkot pulitrů. Přitom to, že i se strojově čistým a instrumentálně nijak výjimečným stylem, se dá úspět a případnou schematičnost lze překrýt výrazem a elánem, přesvědčili hned následující Maďaři Másfél. S klasickými nástroji (v čele s elektrifikovaným violoncellem) a bohatou baterií krabiček a efektů docílili příjemného efektu taneční muziky hrané naživo. Po více než hodinové produkci dostali na svou stranu i zpočátku méně důvěřivé diváky, několika gradujícími přídavky, nedalekými tatabojsovsko-užjsmedomáckým hardcoreovským momentům, strhli i zarputilé nepřátele tanečních experimentů.

Timudej jsou nadšení, rozjuchaní, veselí, perverzní, oplzlí, zábavní, vtipní, nesnesitelní, milí, "mladí a neklidní", jak sami říkají "banda kreténů". Což v různých místech a různých souvislostech může nebo nemusí konvenovat různým divákům. Jako kapelu, která má otevřít večer dalších čtyř koncertů, před vyšokovaným, střízlivým a vesměs neznalým publikem, by snad bylo lépe je příště nezařazovat. Vystoupení Jablkoně bývají milá a příjemná, zejména pro ty, kdo se s nimi setkávají poprvé. Když ale člověk vidí během dvou let jejich tři koncerty, které jsou repertoárem, řečmi mezi písněmi i "improvizovanými" vtípky takřka identické, přestává věřit jejich spontánnosti, chuti do hry a nerutinnosti. Kapela s osmnáctiletou historií, Nahoru po schodišti dolů band, zažívá v posledních letech a měsících chvíle strmého vzestupu (vydání aktuálního alba "Svinska pržola" provází slušné promo - už jen kolik článků NPSDB věnoval MusicServer...). Dík zvuku, instrumentální pestrosti, žánrovým přesahům, výrazu a zdravému odstupu patří na české hudební scéně mezi kapely jedinečné a právem úspěšné. Kontrast s následujícími "vyklidněnými" Here byl poměrně hluboký a jejich set mohl rozjuchanému publiku připadat velmi dlouhý až zdlouhavý, pokud nebylo dramaturgicky nejvhodnější je zařazovat po dupárenském bigbítu, pak jejich utlumující atmosféra vhodně napomohla poslední kapele večera - slovenské Neuropě. O zemitém zvuku dechové sekce, kombinovaném s elektronickými i akustickými spodky a v neposlední řadě odlehčenými texty protagonisty Mišo Kaščáka (ex-Bez ladu a skladu), bylo i na MusicServeru již napsáno mnoho, mně nezbývá než dodat, že Neuropa za necelý rok své existence udělala ohromný skok směrem k ještě větší sehranosti a uvolněnosti a že zážitky z jejích koncertů patří k tomu nejzajímavějšímu, co se dá na našich pódiích zažít.

A to byla jen jedna z částí rozrostlého programu festivalu. Kdybych se měl se stejnou intenzitou věnovat i divadlům a filmovým projekcím v Sokolovně, rozměry článku by přesáhly únosných měr. Nakonec nezbývá než zopakovat, že Boskovický festival je sympatický právě svou pestrostí, pestrostí kulturních žánrů, času i prostorů. Možnou únavu z jednoho je velmi rychle možné zahnat druhým, což se na "monokulturních" festivalech nemusí vždy povést a zhustakdy vede k přesycenosti jedním druhem. Proto Boskovice osvěžují a neunavují, proto je jejich dobré jméno čím dál rozšířenější a proto se nás tam za rok potká opět o pár víc.

Boskovice 2001, festival věnovaný propagaci židovské čtvrti, 12.-15.7.2001

Související články

Here - A Penny For Your Thoughts (Recenze CD)
Nové desky pro 8. týden (Nové desky)
Vybubnováváme: "Je známo datum i místo letošního Open Air Festivalu Trutnov!" (Tiskové zprávy)
Dalších deset desek, které se nemusíte bát pustit svým dětem (Publicistika)
Anička a letadýlko, Jablkoň - Království (Recenze CD)
Nový brněnský Bongo festival láká děti i rodiče (Novinky)
Ty syčáci - Krása (Recenze CD)
Nové desky pro 21. týden (Nové desky)
Do Náměště se vrátí Eliza Carthy a Hazmat Modine (Novinky)
Na žánrové ceny Anděl jsou nominovány Kazety i WWW (Novinky)

Názory

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »