Japonské ukolébavky pro dospělé

27.05.2011 13:00 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Pod pojmem experimentální elektronika si můžete představit cokoliv. Stejně tak pod exoticky znějícím názvem Gurun Gurun. Třeba svezení na hřbetě přerostlé pandy. Při poslechu jejich debutové desky ale zůstávají i ty největší fantazie stát se svěšenou hlavou, stydíc se za svoji všednost.
7/10

Gurun Gurun - Gurun Gurun

Skladby: Fu, Karumi, Emoto, Kodomo, Yumi No Mori, Io, Ano Uta, Kúkó, Ato Toa Ota Tao, Yuki ~ Hawaiian Snowflake, Karumi (Kora et le Mechanix mix), Fu (Opiate mix)
Vydáno: únor 2011
Celkový čas: 43:16
Vydavatel: Polí5
Nebudu plýtvat vaším časem rádoby poetickým fantazírováním typu: "Gurun Gurun zní jako když..." Gurun Gurun totiž nezní "jako když..." Gurun Gurun jsou v první řadě jakousi atmosférou, která se shodou okolností podobá hudbě. Ano - podobá. Vždyť v tomto případě není obsahový význam slova hudba zdaleka zřetelný ani jednoznačný. Ať už ale nazveme třiačtyřicet minut hudbou nebo jen množinou zvuků, jde o příjemný zážitek.

Budete-li ale čekat na cokoliv připomínající tradiční hudební postupy, nedočkáte se. Hlavní postup ústřední dvojice Tomáš Knoflíček a Jára Tarnovski (oba Miou-Miou) je takový - striktně se vyhýbat všem doposud objeveným postupům. Nehledají melodie ani nevytváří harmonie; zaměřují se na jednotlivé zvuky a samply, jež spojují a lepí v osobité pojaté kombinace, variace a permutace. Není tak divu, že si ani po desítkách přehráních nevybavíte jediný motiv, jedinou konkrétní pasáž nebo zvukovou linku. Přesto album dává smysl - svůj vlastní, vnitřní smysl.

Pro eponymní debut Gurun Gurun, jenž původně vyšel už koncem loňského roku na londýnsko-tokijském labelu Home Normal (Library Tapes, The Boats, bvdub ad.), jednoduše platí, že čím méně, tím lépe. Abstrakce a minimalismus jsou zde vyvedeny do naprostého absolutna. Což o to, děje se toho spoustu, jenže na všech frontách (rozuměj ve všech vrstvách či stopách) extrémně potichu, nenápadně a skoro neznatelně. Tichý hluk, řekl by Otokar Březina. Asi jako by Ecstasy Of St. Theresa ještě více zpomalila a zvolnila. A pokud se vám při poslechu vybaví Björk, nebudete taky úplně daleko.

Nebýt významného prvku v podobě japonských vokalistek, zněla by možná dvanáctka skladeb (respektive deset plus dva remixy) jako jeden set. Právě přítomnost asijských hudebnic dokázalo album aspoň trochu naporcovat na jednotlivé dílky a zároveň obohatit exotikou. Sawako, Moskitoo, Rurarakiss ovšem nezpívají - spíš šeptají, popřípadě tiše recitují. Takhle možná v Japonsku ukolébávají děti (nebo dospělé?).

Více než hledání správného popisného výraziva (věřte, že pro desky, jako je tato, má náš jazyk - jinak výrazově bohatý a košatý - příliš chabou slovní zásobu) tak nakonec poslouží informace z tiskové zprávy, říkající, že Gurun Gurun se věnují také remixování, skládání hudby pro alternativní divadlo, taneční představení a výtvarné instalace. Právě v těchto oblastech umění (čím více alternativní, tím lépe) si tohle album dokážu docela dobře představit.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY