kolo: 2. semifinále - chlapci
datum: 26. března 2011
Předchozí kolo

Postavit večer na romantických skladbách přináší velká rizika. Jednak se daly očekávat kýble patosu, nešťastné výběry skladeb a naivní dětský sladkobol. To vše se ve druhém chlapeckém semifinále odehrávalo před obrazovkami a není se čemu divit.

Zajímavé bylo všímat si kontrastů. Mezi pány Kurcem, Ondrušem a Harichem na straně jedné a Jurenkou na té druhé jako by byla propast několika desetiletí. I když všichni čtyři předvedli hlasově slušné výkony, u prvních tří mi vadí jejich naivní sladkost, u Jurenka jeho stařecká, super stará statičnost. Ani jeden z nich nemá jiskru, žádného si nedokážu představit jako muzikanta, který by si svou hudbou dělal s lidmi, co chce. To se z desítky semifinalistů daří jen dvěma samorostům, osobnostem Jergušovi a Šepsovi, a kdyby tu nebyli, šlo by o neskutečně nudný večer. Zbytek to bere moc zodpovědně (což je na škodu věci), anebo působí strašně přeslazeně a nezrale (což se na druhou stranu není čemu divit). Martin Kurc je pro mě nepřirozený slaďoch, který bude mít stejný problém, jako měl Petr Bon Jovi Poláček v první sadě, totiž, že vše má postavené na podobě s Bryanem Adamsem. Martin Harich zpíval velmi uvěřitelně a s obrovským nasazením, takže mu sedla i tak strašná písnička. Proto mi to nic neříkalo, i když to bylo hodně přirozené, a to se cení. U Noaha Elenwooda mi stejně jako u Tomáše vadila jeho intonace, navíc mě neskutečně vytáčí jeho přeslazenost a neustálé usmívání. Nevěřím mu ani slovo a na rozdíl od Tomáše se mi jeho vystoupení nelíbilo. To Matěj Piňák byl naopak velmi přirozený a i když změnil image k horšímu, jeho výkon patřil včera k nejlepším a mohl bych podepsat vše, co o něm napsal Tomáš. V pohledu na Michala Šepse se ale budeme vždy dramaticky rozcházet. Michal je král. Michal je i kašpárek, co neintonuje, ale kdyby tu nebyl, byla by SuperStar neukoukatelná nuda (zvlášť včera). Baví mě víc a víc. Je neuvěřitelný pohodář a to, co dělá, není rozhodně blbý. Zda to připomíná estrády Petra Novotného, nevím (neviděl jsem), ale pokud ano, mohla to být ve své době docela zábava. I Lukáš Ondruš mě zaujal víc než Tomáše, sice patří do té kategorie přeslazených naivních chlapců, ale v rámci možností a díky dobrému výběru se jeho vystoupení dalo snést. Tomáš Jurenka byl jak z estrády z 80. let. Tam taky ti lidé většinou uměli zpívat, ale bavit to nemohlo ani štáb, který ty pořady připravoval. A to nekoukám na rytmus, ale na energii, kterou Jurenka neumí předávat dál. Jerguše Oravce přesně vystihl Tomáš (za obrazovkou nebyly žádné bacily vidět), stejně tak Lukáše Adamce (pro mě třetí nejlepší výkon večera). Petr Ševčík sice všechny nadchl, ale mně vadí čím dál tím víc. Moc se snaží, moc chce, a i když zpívá dobře (výborně), je to z něj poznat a souhlasím s jeho neskutečnou afektovaností, kterou popsal Tomáš. Příště už nechci slyšet Tomáše Jurenku (mohli bychom se unudit k smrti) a Martina Haricha (ten byl sice dnes mnohem lepší než minule, ale ze Slováků baví nejméně).