Zejména ti druzí by si zasloužili samostatnou reportáž, na to ale bohužel není prostor, tak jen v krátkosti. Tahle věkem mladá sedmice byla bezvýhradně epesní. Byla geniálně komediální a zcela upřímně komunikovala s publikem, což už dnes kvalitně dokáže málokterá skupina bez ohledu na žánr. Po každé písničce chlapci ujišťovali diváky, že se mají fakt KURVA skvěle, a vybízeli přítomné ke stejným pocitům.

Během svých pětačtyřiceti minut, které pro ně pořadatel vyhradil, neustále zapojovali všechny v sále do svého spontánního představení. Návštěvníci si pak sedali, skákali, mávali a zpívali tak, jak si kapela zrovna pískla. New Riot si hráli, hráli pro lidi a lidem pro radost. Jeden z těch případů, kdy se předskokan přinejmenším vyrovná hlavní hvězdě.

Reel Big Fish vkročili na pódium za zvuku znělky z "Indiana Jonese" a bez varování na ni navázali chytlavým hitem "Sell Out" z desky "Turn The Radio Off" z roku 1996. Bylo těžké udržet si pozici headlinera po té smršti, jež jim předcházela. RBF jsou přece jenom trošku starší, pravděpodobně uvědomělejší a nejsou tak intenzivně bezprostřední ani tolik interaktivní, co se týká publika. Na druhou stranu jejich hudba je inteligentní a homogenní. Ve svých skladbách často využívají vděčné kouzlo rozložených akordů. Jsou nápadití a bystří a mají vytříbený smysl pro humor.

Kaliforňané v pondělí večer darovali fanouškům ty největší vypalovačky, z nichž největší úspěch sklidily jednoznačně "I Want Your Girlfriend To Be My Girlfriend" z jejich úplně první studiové nahrávky "Everything Sucks", cover Van Morrisona "Brown Eyed Girl" nebo "She Has A Girlfriend Now" (s věnováním pro všechny holky... co jsou na holky).

Zpěvák Aaron Barett v pestrobarevné košili na jevišti řádil tak, že mu snad vlály i jeho mohutné kotlety. Jeho dovedný a mnohovrstevnatý hlas se rozlezl do každého koutu klubu, do každé spáry ve zdi a strhl všechny k davovému šílenství, které skončilo až před půlnocí.

Že jeli RBF takřka bez přestávky skoro dvě hodiny, je úctyhodné. Mnohem větší pomyslný aplaus si ale zaslouží publikum, které tančilo necelé čtyři hodiny v kuse, a proto se po skončení koncertu z Lucerny vyvalil dav promočených a potem smrdících lidí se šťastným výrazem ve tvářích.

Zahraniční ska je doopravdy na úplně jiném levelu než to české. Mám ráda Sto zvířat například, ale včera večer jsem si s jejich propiskou připadala děsně amatérsky. Mám ráda Polemic, The Chancers, Tleskače i Fast Food Orchestra. Ale ani jedna nesahá RBF po kotníky. A New Riotům ani po paty.