Recenze CD

Z příručky "Jak udělat excelentní coververzi"

12.02.2011 05:00, Tomáš Parkan

Ačkoli Neil Diamond už před téměř dvaceti lety vstoupil do Síně slávy skladatelů, v případě svého nového alba "Dreams" se spolehl na jiné autory a především na klenoty hudební historie. Ty nahrál po svém a výsledkem je úžasná nahrávka, která jde napříč žánry i hudebním vývojem.

8/10

Neil Diamond - Dreams

Vydáno: 8.11.2010
Celkový čas: 55:05

Skladby: Ain't No Sunshine, Blackbird, Alone Again (Naturally), Feels Like Home, Midnight Train To Georgia, I'm A Believer, Love Song, Losing You, Hallelujah, A Song For You, Yesterday, Let It Be Me, Desperado, Don't Forget Me

Vydavatel: Sony Music

Neil Diamond oslavil před pár dny kulaté sedmdesátiny a proslýchá se, že jako dárek obdrží místo v Rock And Roll Hall Of Fame. Za svoji více jak padesátiletou kariéru dokázal už hodně, a přesto měl už dlouho v hlavě album, na kterém by přezpíval některé písničky svých spolupoutníků, jak on říká, nejlepších písní rockové éry. Zavřel se do malého studia a odtud vyšel s nahrávkou, která rozhodně stojí za pozornost.
Cíl byl přitom naprosto jednoduchý. Těch několik vybraných skladeb přezpívat tak, jak je cítí pouze jen on sám. I z toho důvodu se neobklopoval velkým počtem muzikantů, ale většinu nahrál pouze se svojí kytarou doplněnou o jeden či dva další nástroje a jen zcela výjimečně o dechovou sekci. Ačkoli v poslední době často spolupracoval s Rickem Rubinem, v případě "Dreams" byla jeho snaha o sepjetí s celkovým vyzněním natolik silná, že si desku produkoval sám. Už z předchozích řádek vyplývá, že udělal moc dobře.
"Dreams" se tak ve výsledku pohybuje někde na pomezí niterného unplugged a akustické nahrávky. Je zde opravdu patrné, že Diamond nevybíral jednotlivé písničky, jak ho napadlo, ale že jej skutečně oslovují již léta a má k nim velmi osobní vztah. Ani u jedné nemáte pocit, že by se z ní vytratila její podstata, a spíše naopak máte občas pocit, že ji zesílil. Díky tomu vám vůbec nepřijde divné, že beatlesovská "Blackbird" najednou získala countryovou podobu nebo že se soulová "Midnight Train To Georgia" převtělila do velmi intimního folku. Intimita a provázanost Neila Diamonda s každým tónem, s každou vibrací struny je tu takřka hmatatelná.
Dokládá to i jeden příklad. V poslední době je velmi populární předělávat Cohenovu "Hallelujah", avšak snad nikomu se nepovedlo přiblížit originálu. Neilu Diamondovi se to naopak podařilo dokonale. Bude to znít jako klišé, ale z jeho zpěvu je cítit, že do ní, a vlastně do celé desky, vkládá celou duši v její nahotě a společně s ní i všechna svoje trápení, výhry a životní zkušenosti. V jeho případě se nejedná o jakousi hlasovou exhibici, ale o skutečnou náplň, a to jak hudební, tak i tu obsahovou.
Posloucháte-li "Dreams", pak v jednu chvíli získáte pocit, že si Neil Diamond těch čtrnáct písniček pouze nevypůjčil, ale spíše je adoptoval za své, a je naprosto fantastické sledovat, jakým způsobem. V úžasné symbióze se tu potkaly jeho věkem protknutý hlas, dokonalé skladby a v neposlední řadě i komorní a někdy až téměř posvátná atmosféra, kterou s ostatními muzikanty vytvořil. "Dreams" by klidně mohla sloužit jako příručka "Jak udělat excelentní coververzi".

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • 8/10? (vZeč, 12.02.2011 14:28) Reagovat

    Nějak jsem z recenze nevyvodil, za co je to tedy "jenom" 8 z 10

  • American (Millo, 13.02.2011 23:12) Reagovat - e

    Podle recenze mi to připomíná Cashovy "americké nahrávky" u kterých Rubin pro změnu byl. Když covery dělá někdo, kdo to nemá zapotřebí, protože má za sebou už slušnou řadu zkušeností, je to (skoro) vždycky paráda.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí