Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Bárta krade písním duši, i když elegantně

03.12.2010 05:00, Radek Londin

Dan Bárta vybral dvanáctku svých oblíbených písní a nazpíval jejich akusticky laděné coververze. Doprovází ho jako obvykle zkušené jazzové Robert Balzar Trio. Původní verze písní známe například od The Police, Jamiroquai, Simply Red, Björk, Led Zeppelin, AC/DC nebo Joni Mitchell, ty nové se ale ne vždy povedly.

5/10

Dan Bárta & Robert Balzar Trio - Theyories

Vydáno: 23.10.2010
Celkový čas: 58:09

Skladby: Spirits In The Material World, Brother Wolf & Sister Moon, Too Young To Die, Someday In My Life, Isobel, No Quarter, Beating Around The Bush, Even After All, Slow Car To China, Last Chance Lost, Fool Of Me, O Maria O Felix Puerpera

Vydavatel: Ansambl

Coververze jsou velice vděčným hudebním tématem. Existuje ale riziko, že milovníci originálů odmítnou nově nabídnuté souvislosti. Ačkoli hned několik zde přezpívaných interpretů patří mezi mé oblíbence, na zásadní předělání jsem se spíše těšil. Dan Bárta s ansámblem elegantně a snad až příliš nekonfliktně přepracovali hudební stránku písní. Horší však je, že mnohdy dost necitlivě pozměnili jejich náladu. Skladby tak možná mají atmosféru, ale jejich emocionální svět je někdy rozporuplný, jindy mdlý.

Na první poslech

Na předchozích řadových deskách funguje Bártova "éterická" poetika - ať už vám sedne, nebo ne - společně s hudbou výborně. Tentokrát máme co do činění s precizní jazzovou nahrávkou... spojení s původními popovými originály však nemá dostatečně silné opodstatnění. Na jednu stranu je zde komplexnější hudební stránka, na druhou stranu pocitové vyznění je mnohdy banálnější (i když zdobnější) než originál - a to mluvíme o přímočarých popových písních. Deska je dobrou vizitkou pro celý muzikantský ansámbl, méně však pro Bártu jako zprostředkovatele emocí.

Mezi povedenější kusy patři ty, kde původní interpret nevstupoval na osobnější rovinu. Poselství "Spirits In The Material World" od Police se rytmicky drží originálu a hrátky Bárty s hlasovými efekty v druhé polovině smysl písně ještě vtipně "oduševňují". Stejným potěšením je poslouchat start-stop rytmiku v "Too Young To Die", kde swingující spodky spolu s rozjetým Bártou posunují funkovost originálu od Jamiroquai na další level.

Zdařila se také "No Quarter" v originále od Zeppelinů. Silný harmonický motiv si zde udržel majestátnost i vzdušnost - kapela i s Bártou zvolí ve střední části kratší mezihru, následně se moudře vrátí k valivé mantře. Výsledný kus je hudebně komplexnější a přitom se v tom správném smyslu drží jádra písně. AC/DC jsou velice vděčný materiál k akustičtějšímu a klidnějšímu předělání, jak dokazují časté folkové covery. Zdejší "Beatin Around The Bush" to jen potvrzuje.

Jenže zbytek - snad až na středověkou lidovou "Omaria O Felix Puerpera", která je mimo kategorie - zanechává smíšené pocity. V nich zůstává Bárta sice technicky precizním interpretem, ale potěšení nad vlastním muzikanstvím často přebíjí prožitek. Týká se to hlavně balad, které jednou trochu přesladí ("Brother Wolf, Sister Moon" od The Cult), jindy snad až příliš odzívá ("Someday In My Life" od Simply Red).

Bárta jako by se bál brát písně osobně, v čemž mu pomáhá pro mne trochu nepochopitelné převedení hned několika textů z první do třetí osoby. Smysl to může mít v "Isobel" od Björk - Bárta by zpíval, že je Isobel (i když ono "jmenuji se Isobel" je i v originále silně metaforické). Zrychlená a swingová "Isobel" bez charakteristického severského prostoru - a s hlasovými přemety na místě původních bublajících emocí - vyznívá jako povzbuzující šálek ve vaší oblíbené kavárně... na který už si ale zítra nevzpomenete.

Doslova vraždu provedl Bárta na hluboce osobní písni "Fool Of Me" od Me'Shell Ndegéocello. Ta je v originále jednou z nejvíce srdce svírajících a hořkých písní současné pop music. Jenže u Bárty už to není "fool of me" ale nezaujaté "fool of her" včetně uvolněného zpěvu se spoustou kudrlinek!? Když to kapela rozjede ve vysokém tempu a Bárta začne takřka euforicky poletovat ve výškách, dílo zkázy je dokonáno. Ví vůbec, jaký text zpívá? Je to možná zábavné, ale jen když neznáte procítěnou sílu originálu. Přitom Bárta umí smutně a pomalu. Experimentovat s formou písně ano, ale s její podstatou?

Například jedna z nejznámějších současných jazzových zpěvaček Cassandra Wilson má na každé své desce nějaké popové coververze. Rozdíl v jejím přístupu ve srovnání s Bártou je, že si opravdu pečlivě vybírá kusy, z nichž buď evidentně, nebo v silném spodním proudu tryská blues - její specialita. V tomto duchu tyto melodie také odzpívá a dá jim s přispěním kapely hloubku, kterou původní popové pojetí nemohlo nabídnout. Bárta oproti tomu prostě vybral své oblíbené písničky a využil je pouze jako odrazový můstek k jamování s kapelou. Překvapilo mě, jak málo pokory projevil k jejich duši.

Související články

České festivaly přijaly výzvu: čisté areály a tříděný odpad (Tiskové zprávy)
Horáček & Hapka & Brzobohatý - Tante cose da veder (Recenze CD)
AC/DC pozdrželi nahrávání desky, jeden člen je nemocný (Novinky)
Projekt Departure má za sebou úspěšný start a potvrzuje kapely pro další díly (Tiskové zprávy)
Čechy a Morava si vyžádaly další koncerty Richarda Müllera (Tiskové zprávy)
Dan Bárta nastartuje Lanugo v ROXY (Tiskové zprávy)
Richard Müller, Divadlo Hybernia, Praha, 26.9.2011 (Naživo)
Deset rockových superkapel, které stojí za to slyšet (Publicistika)
J.A.R. - Dlouhohrající děcka (Recenze CD)
Oto Klempíř komentuje písničky z nové desky J.A.R. (Publicistika)

Názory

tak (Ax, 03.12.2010 10:51) Reagovat - e

Velice slušně napsaná recenze, v obou významech toho slova.
Dlužno (a smutno) mi říct, že takto na mě působí většina Bártovy tvorby v době po Alici...a to nejsem rozhodně zarytý rocker. Nicméně jeho (?) texty v Alici měli co říct. Nyní jsou to jen pěkná slovní spojení co hezky zní a udělají nějakou tu náladu.
Vokální kudrlinky a jazzově postupy (bez jazzového timingu ale!) dělají pro mě jeho hudbu bohužel bezduchou, respektivě postrádající další rozměr sdělení.
- Re: tak (Rodrigo, 05.12.2010 00:36) Reagovat - e
  
  Takhle přísně bych Bártu určitě nesoudil. Illustratosféra i jeho další původní tvorba patří k tomu nejlepšímu, co tady za posledních deset let vzniklo. Tahle poslední deska mi ale taky moc nesedla.
- Re: tak (Panda, 07.12.2010 16:34) Reagovat - e
  
  Proč si čím dál víc myslím, že se proti Bártovi vytvořila skupina lidí, kteří mu nemůžou zapomenout, že Alice už neexistuje a že Bárta se naučil pořádně zpívat a proto všude do všech diskuzí píší pořád a znovu to samé? V Alici zpíval jako mladý rocker. A texty se okolo toho plus mínus točily, ovšem nijak výrazně. Teď Bárta píše texty zvukovamalebné ukazující jeho práci s češtinou, které MAJÍ SVÉ VÝZNAMY, pokud ovšem člověk umí vnímat - i když tedy kritizovat u desky coververzí jeho texty? Nechápu. A co se týče zpěvu - Bárta je jedním z nejlepších zpěváků u nás, co se týče techniky, cítění a výrazu, kterého u nás máme. Má svůj styl, který je navíc "muzikantský". Upřímně - díky za to, že se naučil zpívat a zdokonalovat se. Ono totiž stárnout a být pořád tvrdý stejný rocker, je absurdní, a funguje to leda v ČR, nikoliv v zahraničí (viz. Visací Zámek a podobné kapely, které se za celou dobu existence nenaučily hrát a nedokázaly hudebně udělat krok stranou ze svého malého rybníčku), kde praví hudebníci "zrají".
pan zadumaný (dzany, 03.12.2010 13:08) Reagovat - e

protože dáda bárta těžko může dát něčemu hloubku, tak maximálně klišovitý facelift zadumaného mudrlanta. ty jeho pózy jsou přece úplně neuvěřitelný-myslím že je coby komik nepřekonatelný. ale co já vím, možná to funguje na holky...
Svata pravda (Tupolev, 04.12.2010 09:15) Reagovat - e

Jsem potesen kvalitou recenze. Po dlouhe dobe pohled, ktery bez adorace nebo nenavisti pohlizi na Album.
Formulace "potěšení nad vlastním muzikanstvím často přebíjí prožitek" by se mela vytesat v centralach organizaci, ktere poradaji ruzne hudebni ankety. Pak by tam jiste okamzite zavedli novou kategorii "hlasovy ONAN roku" a tu by mel zmiňovaný interpret kazdorocne vyhravat. Zpevak roku je jina kategorie a tam on nepatri - zpevak a pisne maji vypravet pribehy, coz DB evidentne nechape.
Jakub Smolik je proti nemu Leonard Cohen.
Bylo by skvele, kdyby DB dokazal spojit techniku s vypravenim, ale obavam se, ze pokud bude fungovat jako dalsi clen jazzoveho tria, nestane se to. Zatimco Sting vyuzil takovou muzikantskou ligu ve prospech svuj a prospech pisnicek, tay je to obracene.

zobrazit všechny názory (26 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »