Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Roztomilá děcka Blood Red Shoes

20.11.2010 16:57, Benjamin Slavík

Blood Red Shoes jsou kompilát několika módních prvků kytarové muziky posledních let. Personální minimalismus. Jsou dva, bubny a kytara, od White Stripes dráždivá kombinace. Zpívá a na kytaru jim hraje holka; to bylo dráždivé vždycky, ale poslední roky takových atrakcí přibývá. Omrknout to zašel skoro plný LMB.

Live: Blood Red Shoes

místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 19. listopadu 2010
Fotogalerie

Blood Red Shoes, Lucerna Music Bar, Praha, 19.11.2010

Blood Red Shoes jsou taková roztomilá anglická - z Brightonu - děcka; nezáludná, nikdy by nikomu vědomě neškodila, udělají vám, co na tvářích uvidí, ničím nezkažená (sami si určete, jestli chcete, aby vás někdo takový bavil kytarovou hudbou, která má být arogantním proplesknutím ksichtu). Jsou nadšení z ideje, že budou na pódiu dělat, co slyšeli a viděli u PJ Harvey & spol., a vy pod ním z toho budete mít končetiny a trup omalovaný modřinami a jedno oko nebo rovnou obě dvě oteklá modro-fialovým monoklem. On - Steven, Steven Ansell - bubeník, blonďáček - vizáž toho hodného chlapce, co si v létě přivydělává na plovárně a správňácky mrká kolem na všechny strany -, který mluvil šišlavou češtinou častěji, než UK & US muzikanti u nás na návštěvě mluvívají (tj. víc než jednou dvakrát), o trochu méně šišlavou angličtinou zpíval vokály; oboje bylo víc sladké než směšné, prostě takové roztomilé děcko. Ona - Laura-Mary, Laura-Mary Carter - drobná slečna, typ holky, která jde ven až potom, co jsou všechny úkoly napsány a prach v pokoji je bezvadně utřen, zpívala, křičela, objímala kytaru a tvářila se na rozdíl od bubnujícího kamaráda nevinně, ne že ji to snad nebaví, ale že neví, co si o tom vlastně myslet.

Než se Stevenem zahrála nejlepší písničku, vzala si na aparaturu položený mobil s foťákem a soustředěně si svoje fanoušky několikrát vycvakla. Jestli si dělá soukromé koncertní fotoalbum, pražská záložka bude - zřejmě tradičně - opoznámkována tím, že kotel se bavil, vyvolení z něj lezli na pódium, chvíli na něm tančili, pak skákali rybičky nebo po zádech dolů; dělali stage-diving, jedno rock'n'rollové klišé říká, že podle toho poznáme dobrý/špatný rock'n'rollový koncert.

Nic proti, ale měli tady hrát už v roce 2007, 2008, 2009. Jejich diskografie by ještě neobsahovala druhou nudnou desku z letoška (setlist by proto byl zbaven vycpávek). Skupiny jako Blood Red Shoes nevznikají jako trvalý špás. Pobavit se s nima jenom na chvíli a jít se bavit dál s někým jiným. Ti, co hledali a hledají v tomhle stylu trvanlivost, poslouchají alba a jezdí na koncerty The Kills a tajně doufají, že The Duke Spirit potvrdí potenciál (pokud nejsou jejich preference definované genderovým výběrem, milovali a už také kvůli druhému albu nemilují Johnny Foreigner). Vzhledem k posledním dvěma rokům - zažíváme nadprodukci - se požadavky na ukřičené holky posouvají. Po zkušenostech s Dum Dum Girls, Vivian Girls, Best Coast nás už kdeco nedojme, pořád chceme víc, abychom to pořád poslouchali. To, co v 2008 - debut Blood Red Shoes na pultech - stačilo, je už málo. Trendařské uvažování, ale kritéria tady a teď jsou u těchto kapel relevantní měřítko jako u popových produktů umístění se v hitparádách a vyčíslené prodeje.

Koukal jsem na ně a usmíval se. Přemýšlel jsem o tom, jak si svůj úsměv pro sebe charakterizovat. První odstín: lehce znuděný. Ne kvůli nim, že by něco dělali špatně, ale protože právě zmiňované ženy a slečny za mikrofony kapel Vivian Girls, Dum Dum Girls, Best Coast a klidně, ať potvrdím svou pověst módního freaka, také ze všech nejčerstvější The Limaňas jsou větší rajc. Měl jsem pocit neustálého mazlení se s ruční brzdou, uvědomělost mantinelů, které by neměly být překročeny, protože pak už by se se svojí kapelou dostaly na hřiště, kam roztomilá a slušná děcka nechodí; od lidí Blood Red Shoes bych něco takového nečekal, od kapely v tomhle stylu ano. Třeba to bylo pasy Blood Red Shoes: Jsou z UK, státu melodií, podobnou muziku nejen v posledních letech - až na výjimky - bereme z US. Angličani a špína si nerozumějí, elegáni jsou rádi elegantní a k nectnostem je jen tak nikdo nepřiměje. Druhý odstín: chápavý. Všichni se baví. Nejde nic namítat. Jenom ukazovat na lepší příklady.

Čím déle hráli, tím lepší byli. Energičtější, nevázanější. Ne že by to tam předtím vůbec nebylo, ale ne v množství, které by stačilo (albový koncentrát jejich debutu). Mít ta show jenom poslední půlhodinu, nestavěl bych tuhle recenzi z neurčitých úvah, ale reportážních popisků obsahujících euforické výkřiky.

Související články

Dum Dum Girls - Coming Down (Video Jukebox)
Pořad "Hudba 2011: Occupy Your Ears" vás zve do Archy (Tiskové zprávy)
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (10-1) (Publicistika)
The Kills - The Last Goodbye (Video Jukebox)
Nové desky pro 48. týden (Nové desky)
PJ Harvey napsala hudbu k "Hamletovi" (Novinky)
PJ Harvey, Lucerna, Praha, 27.10.2011 (Naživo)
PJ Harvey, Lucerna, Praha, 27.10.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
PJ Harvey vydá za pár dní nové EP (Novinky)
Mercury Prize dostala PJ Harvey (Novinky)

Názory

autorovi (Pavel Klimunda, 20.11.2010 21:00) Reagovat

http://twitpic.com/photos/bloodredshoes
znova autorovi (anonym, 22.11.2010 20:56) Reagovat

a) Duke Spirit jsou jednak s*ačka a jednak žánrově úplně mimo
b) The Kills jsou MRTVÍ, poslední album vykrádali sebe sama, Allison s The Dead Weather vykradla sebe podruhé
c) Když máš krizi středního věku tak nechoď na mladé kapely
d) druhé album je LEPŠÍ než bylo první

howgh
- Re: znova autorovi (Petr Chládek, 23.11.2010 16:25) Reagovat - e
  
  krizi asi nemá, ale spíš to bude mladý uvědomělý chlapec z konzervatoře
p. Slavíkovi (Petr Chládek, 23.11.2010 16:29) Reagovat - e

pane Slavík, vaše recenze jsou tragédické!!! nemůžu si pomoci, ale každá vaše recenze je zcestná, ať se snažím sebe víc být nad věcí, nejde to!!!

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »