Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Back For Good?!

22.11.2010 00:00, Jakub Malar

Do hitparád, prodejen s hudebními nosiči a co víc i na pódia se vrací úspěšný britský boyband Take That v klasické sestavě - s Robbiem Williamsem. Jakkoliv to mohl být pouze dobře promyšlený tah, nové album s názvem "Progress" se povedlo a aspiruje na hudební překvapení roku!

9/10

Take That - Progress

Vydáno: 22.11.2010
Celkový čas: 45:16

Skladby: The Flood, SOS, Wait, Kidz, Pretty Things, Happy Now, Underground Machine, What Do You Want From Me?, Affirmation, Eight Letters / Flowerbed (skrytá skladba)

Vydavatel: Universal

Zní to jako pohádka se šťastným koncem. Pětka vcelku obyčejných teenagerů z anglického Manchesteru je vybrána šikovným managerem Nigelem Martinem-Smithem, aby vytvořili po vzoru amerických New Kids On The Block první britský boyband. Uspěje a z mladíků se takřka přes noc stávají hvězdy. A ne tak ledajaké. Jen málo umělců dokázalo se šesti singly po sobě jít na první místo anglické singlové hitparády. Take That to dokázali a k šesti přidali ještě další čtyři. Každá správná pohádka má ale část, ve které nutně musí dojít ke krizi. V tomto případě to bylo vykopnutí rebelujícího člena Robbieho Williamse a následný rozpad. Rebel Robbie se krátko poté stává evropským králem popu, čemuž ostatní členové skoro deset let jen nečině přihlížejí (samozřejmě tam jsou nějaké sólové pokusy, ale ne moc úspěšné) až se nakonec rozhodnou to dát dohromady a znovu začnou dobývat hitparády. Toliko historie.

Přiznejme si, že pravda je asi taková: Robbie nepotřebuje Take That a Take That nepotřebují Robbieho. Obě tělesa jsou natolik úspěšná, že by se jedno bez druhého klidně obešlo. Každopádně nemusíte být géniové, abyste si spočítali, že spojit tohle dohromady je absolutní sázka na jistotu. O tom žádná. Nemá cenu zkoumat, jaké přesné důvody vedly k tomu, že si Robbie padl do náruče s lídrem kapely Garym. Jestli to je opravdu přátelství, nebo ne, nakonec není vůbec podstatné.

Jenomže ať budete k albu "Progress" přistupovat jakkoliv, po jeho poslechu vám musí trochu poklesnout čelist. Nahrávka totiž patří snad k tomu nejlepšímu, co kdy jakákoliv boybandová kapela vytvořila. Ta jistota, že se deska bude prodávat jenom proto, že na přebalu bude název Take That, rozvázala všem členům ruce, a tak natočili hodně dobrodružnou nahrávku (a vynechejme drby o tom, že původně chtěli měnit jméno kapely na The English).

Na rovinu. Nejde o nějaké šílené experimenty, ale o kvalitní moderní pop, který, ač si bere inspirace od jiných umělců, si zachovává svou tvář, kterou mu vtiskují především Robbie, Mark Owen a Gary Barlow. Ale Jason Orange a Howard Donald zde taky mají svůj podíl. Společným úsilím se jim podařilo posunout hudebně natolik, že album "Progress" můžeme označit jako jejich "Achtung Baby".

Asi nejpřekvapivějším zjištěním je fakt, že nejvíce hudebních nápadů na albu je od Garyho, protože od něj by asi tolik elektroniky nikdo nečekal. Otázkou je, zda by album bylo tak dobré i bez Robbieho. Odpověď je jasná: nebylo! Gary potřeboval ten jeho uličnický projev. Nejvíce je to slyšet ve skladbě "Wait", jejíž začátek napovídá, že půjde o tuctovou baladu, nakonec se ovšem úvod zlomí do beatu, za který by se nemusela stydět ani Robyn. A do toho polo-zpívá polo-rapuje Robbie a vy musíte uznat, že zpívat to kdokoliv jiný, tak to zkrátka nebude ono.

Největší palba alba je bez debaty "Kidz". Ve skladbě, kde Muse potkávají Pet Shop Boys, má hlavní slovo Mark Owen a refrén "There will be trouble when the kids come out", patří snad k tomu nejlepšímu co takhle pětka/čtyřka vytvořila. Klasičtější poloha Take That se objevuje pouze v úvodní "The Flood" a ve skoro závěrečné "Eight Letters", ale obě písně i tak zastiňují většinu skladeb z předchozího alba "The Circus" (které se opravdu moc nepovedlo).

Doteď jsem chválil, ale na albu se najde i pár míst, které album trochu srážejí. Především je to Howardem zpívaná "Affirmation". Tomu, že není žádný extra zpěvák, bohužel nepomáhá ani to, že tahle skladba je dost nevýrazná a klidně ji mohli dát někam na b stranu singlu. Taky mám trochu problém se skladbou "Pretty Things", která sice není úplně nezajímavá, ale po čase mi začala lézt na nervy. Co naopak nechápu, je skrytí Jasonovy "Flowerbed" na konec "Eight Letters". Ta skladba je natolik skvělá, že měla mít na albu regulérní místo.

Nebudu vám tvrdit a přesvědčovat vás, že je "Progress" nejlepší popové album roku, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co se letos vytvořilo a stojí za poslech. Nejvyšší plus celého projektu je v tom, že se zastavily diskuze o tom, jestli se Robbie měl vrátit do Take That, nebo ne, ale řeší se samotné album a jeho "nový sound", který má z části na svědomí producent Stuart Price (kterého osobně rád nemám, ale v tomto případě překvapil). A pokud to má znamenat začátek nové éry Take That, tak se určitě máme ještě na co těšit.

Související články

Nové desky pro 22. týden (Nové desky)
Kylie zveřejnila obsah červnové výběrovky (Novinky)
Robbie Williams bude poprvé tátou (Novinky)
Nové desky pro 47. týden (Nové desky)
Take That - Eight Letters (Video Jukebox)
Záznam rekordního turné Take That vyjde na DVD (Novinky)
Take That si dají pauzu (Novinky)
Lady Gaga i Take That v Číně dohráli, jejich skladby kazí národní kulturu (Novinky)
Robbie Williams napsal na svou novou sólovku třicet songů (Novinky)
Take That odehráli nejvýdělečnější sérii koncertů (Novinky)

Názory

Prakticky souhlas :-) (Gabriela, 22.11.2010 00:34) Reagovat

Především díky za druhý odstavec. I kdybyste později album sepsul, tak alespoň to :-).

Mám to s "Progress" tak nějak stejně. "Kidz" je určitě největší pecka, doufejme druhý singl, i když podle dokumentu "Look Back Don't Stare" to vypadá na "Wait" (doufám že nee). "Affirmation" je divná, hlavně na první poslech je šišlavý zpěv Howarda neposlouchatelný, překvapivě se to po několika přehrátí otupí, ale na poprvé je to děs. "Pretty Things" se mi hodně líbí, otravná se možná zdá protože se pohybuje "na dvou tónech" jako kolovrátek. Je to taková ukolébavka, no. Skrytí "Flowerbed" také absolutně nechápu... Už jen proto, že tam Jason nemá žádnou písničku, ale "Flowerbed" je krásná písnička, tak proč se za ní "stydět"?

Co se týče - "Asi nejpřekvapivějším zjištěním je fakt, že nejvíce hudebních nápadů na albu je od Garyho, protože od něj by asi tolik elektroniky nikdo nečekal." Já vím, že v Q se psalo, že Gary přišel na nahrávání už s těmi 10 písněmi a Rob taky mluvil o tom přejmenování na "The English", že to tak Garymu nesvazovalo ruce. Ale pak z "Look Back Don't Stare" je jasné, že písnička "Eight Letters" je Robova práce, respektive slova alespoň, tak jsem z toho nějaká zmatená, jak to nakonec bylo...
- Re: Prakticky souhlas :-) (Jakub Malar, 22.11.2010 00:38) Reagovat - e
  
  Já myslím, že ty detaily kdo, co nakonec nejsou až tak podstatné. Ať už to napsal kdokoliv, tak je to opravdu super album a opravdu doufám, že ne poslední...
  - Re: Prakticky souhlas :-) (Gabriela, 22.11.2010 13:52) Reagovat
    
    Podstatné to není, o tom žádná. Ale zajímavé určitě :-)
makrorecenze bude? (Drahosh, 22.11.2010 08:45) Reagovat - e

já bych se chtěl zastat Affirmation, mě se prostě líbí...Album je opravdu skvělé, úplně jiné než předchozí BW a TC (pro mě to jsou ale stejně klasiky). Nejvíce mě zaujali skladby Pretty Things, Happy Now?, SOS, What Do You Want From Me?....naopak nejméně se mi líbí Underground Machine, ale to hodnotím tak po pěti poslechnutí, to se může časem změnit...ještě bych se chtěl zeptat, zda bude makrorecenze?
- Re: makrorecenze bude? (marosh, 22.11.2010 09:00) Reagovat
  
  Mně osobně se taky Affirmation hodně líbí. Pretty Things mi leze na nervy a nemůžu přijít na chuť Wait, pro me je vrcholem Happy Now, má to pro mě takovej příjemnej drive. Přiznávám, že první poslech alba mě krapet vyděsil, ale od tý doby jsem ho slyšel min. 5x a baví mě čím dál víc. A myslím, že každý si tam najde tu svou oblíbenou :-) Osobně se hodně těším, co a jak předvedou naživo příští rok na turné...

zobrazit všechny názory (29 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »