Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "God Has Her Ways" NiceLand

26.11.2010 05:00, Redakce

Před dvěma roky písničkář solitér, letos sebevědomá kapela. Před dvěma roky kritikou chválený debut, letos druhé album zaštítěné produkcí v podání české indie špičky. To je "God Has Her Ways" NiceLand. Jak nahrávka obstála mezi přísnými pohledy našich redaktorů a redaktorek? Čtěte v makrorecenzi...

Dalším z těch, co se letos rozhodli poprat s takzvaným syndromem druhého alba, je v českých končinách NiceLand. Před dvěma roky vítěz soutěže Coca-Cola Popstar s nadějným a relativně úspěšným debutem, letos sebevědomá kapela s deskou, za jejíž produkcí stojí takřka špička české indie scény - Amák a Kay ze Sunshine a Destroyer z The Prostitutes. To všechno zapříčinilo zvýšený zájem a napjatější očekávání, jak že "God Has Her Ways" bude znít. Soudě podle Kataríny Strakové, která pro musicserver napsala hlavní recenzi, výsledek nedopadl vůbec zle. "Mám opravdu radost, že na naší hudební scéně se pohybuje někdo, kdo prostě zapadá všude a vlastně nikam," vyjádřila se a udělila albu chvalitebnou osmu. A co následná makrorecenze? V porovnání s tou dva roky starou si NiceLand pohoršil(i) - osm, šest, pět a dvě čtyřky, to je celkem nepřívětivých 54 %.

Tomáš Tenkrát - Smogem načichlý ale přesný zásah (8/10)
Vztah k interpretovi: Veskrze pozitivní, kladný, příznivý a další synonyma.

No a co, že se inspiruje? No a co, že zní jako X jiných? Proč má zrovna náš NiceLand udávat nějaký směr nebo proč by měl být inovativní? To jako u nás vychází tolik dobrých poprockových desek, že si můžeme dovolit fuckovat tak dobrou nahrávku, jakou "God Has Her Ways" je? Naivní texty? Každý, kdo někdy stál na stupínku v Rock Café, se s nimi nejspíš ztotožní a právě ta lehká naivita v něm bude provokovat pocity minulé a možná i zapomenuté. Celé to sice není nijak originální, ale tak skvěle kompaktní, že v hitovosti po naposlouchání bez problémů předčí debut. Poslední dobou jako by vycházelo málo mainstreamových cédéček, co by si zároveň držela jasnou náladu. Ale NiceLandBand se to jednoduše povedlo a nahráli desku barevnou, zvukově vychytanou, ale přitom pořád rádiovou. Možná prostě jen brnkli na moji notu, já jim totiž fakt rozumím a nejsem patnáctka s černým melírem. Odlehčené, příjemně melodické písničky s jistou vnitřní naléhavostí. Hit? "Good Enough"! Kdo tvrdí něco o absenci hitů, je ignorant, tohle je totiž jedna z nejkrásnějších písní, co tady letos vznikla. Máte právo pochybovat, remcat a tak dále, ale NiceLand se trefil/i minimálně do cílovky, pro kterou existují. Není nad to, když ve vás hudba vzbudí nějaký pocit či něco připomene a vy s ní ve sluchátkách srostete a máte tendenci mačkat replay. V tu chvíli dává muzika radost a smysl. "God Has Her Ways", bůh je holka, ať žije posmutnělá nálada a písničky do smogem načichlé večerní Prahy!

Tereza Vavroušková - NiceLand dostali xicht. I bez očních linek. (6/10)
Vztah k interpretovi: Posun od zadního baru na koncertě až do druhé řady. Na první to zatím ještě není.

První deska NiceLand byla docela dobrá. Jasně, "Come On" bylo pomalý, nervy drásající a ten týpek, co to zpívá, maluje si oči a zní tak trochu jako Placebo a tak trochu jako James Blunt, určitě pomotal pár holkám hlavu. Jenomže druhá deska je tak nějak víc najslendovější. Cítíte z ní profesionalitu, pár šikovných producentských zásahů, o dost barevnější zvuk, vypiplanější aranže a v "Sexy Guys Don’t Dance" snad i trochu White Stripes? A taky pořád hodně, hodně Placeba. Sice mám trošku problém s Michalovým vyslovováním "i", ale možná je to součástí té rebelské imidže. Taky dost chybí nějaká pomalá "Come On", jelikož v melancholických kytarovkách jsou NiceLand přece jenom nejlepší. A to daleko přes dosah Rock Café. Každopádně se těším na třetí desku, která už bude nejnajslendovatější a toho zpropadenýho Molka tam už vůbec neuslyším.

Pavel Parikrupa - Šedá je taky barva, ale... (5/10)
Vztah k interpretovi: První deska se mi líbila docela dost.

NiceLand udělal(i) na svém druhém albu oproti prvotině změny, to ano. Posun je jasně patrný. Trochu tvrdší, kytarovější zvuk, hutnější produkce. Ale nemyslím si, že by to byla změna k lepšímu. Tedy, mohla být, kdyby byly silnější písničky. U dvou třetin skladeb z "God Has Her Ways" mám problém je navzájem rozeznat. Tak nějak pořád stejný zvuk kytary, stejný zpěv, občas pokus o trochu invenční bicí. Myslel jsem si, že bych se nesnížil přirovnávat to k Placebu, ale hned u první "The End" (vtipné!) se to nedá okecat a pak si na to vzpomenete několikrát. Chybí mi rozmanitost, silnější nápady, hra s náladami, akustické kytary, klavír ("Laugh All You Want" je málo), místy je to dost stereotyp. Ale možná to mé nenadšení pramení z toho, že teď poslouchám dvojdiskovou výběrovku Suede, což je, řekněme, stejný sport, ale úplně jiná liga. Možná to srovnání není fér, ale nemůžeme si tady věčně hrát na to, že "na naše poměry je to docela dobré".

Petr Adámek - "Ale to je taky z toho, jaký lidi ty si vybíráš. S jakejma lidma ty se stýkáš. Prokrista!!" (4/10)
Vztah k interpretovi: Ubrečený "depkaře" nemusím, ale Motyčkovi jsem to docela baštil. I jeho první desku.

Všechno je naruby. Z toho NiceLanda jsou ti NiceLand, ze sólisty se stal týmový hráč, který zatoužil po kompletní změně. Stalo se, bohužel. Zatímco Yarda Halešic se během spolupráce na debutu dokázal naladit na jeho vlnu melancholického a občas uplakaného písničkáře, Amák si jej zpracoval po svém. Těžko říct, do jaké míry šlo o Motyčkův záměr, ale skoro se zdá, že celá jeho osobitost šla stranou a NiceLand posloužili jen jako materiál. Pracovní materiál, z něhož pánové Amák, Kay a Destroyer uplácali vlastní zbytečně přeprodukovanou představu, jak by dneska měla moderní kapela znít. Což o to, moderně sice zní, jenže si vybrali špatné médium. NiceLand to nesluší ani v rockových kouscích typu "The End" (Motyčka rocker nikdy nebyl, není a nikdy nebude), ani v elektronických experimentech ("I’m On Fire"). NiceLand nerovná se Sunshine, ani The Prostitutes nebo třeba Southpaw, jimž by tahle deska padnula skvěle. NiceLand ale tímto zacházením přišli o vlastní výraz a jedinečnost. Příště si vyberte jiné "kamarády".

Kristina Bílá - Když má bohyně depku (4/10)
Vztah k interpretovi: "Come On" mě dostala, od té doby si je marně snažím oblíbit.

První poslech nového CD skupiny NiceLand: nový styl, lepší zvuk. Prý na desce spolupracoval Destroyer z The Prostitutes a Kay Buriánek ze Sunshine. To by mohlo klapat, podobná krevní skupina přece nestvoří patlaninu. Poslech druhý: snaha nalézt opěrný bod, na který se budu těšit. Na desce se prý oproti debutu podílela celá kapela. Fakt bezva, ale stále mi ta hudba nic neříká. Poslech třetí: Jupí! Konečně jsem našla dvě sklady, které mě baví. Z dalších poslechů vyplývá následovné: NiceLandu dávám body za změnu stylu, za dobrou manipulaci s elektronikou, za výborný hlasový projev a za netypicky český zvuk. Album ale trpí absencí hitů (kromě "All In My Head" a "I'm On Fire"). Neobjevila se pecka, která by zvedla posluchače ze židle. "God Has Her Ways" se hodí do zpruzeného dne, kdy rozmrzelostí nevíte, do jakého kouta sebou mrsknout. Jestli jsou právě tohle ty nevyzpytatelné cesty boží, to tedy potěš pánbůh... NiceLand dělají bezpochyby zajímavou muziku, avšak jakýmsi záhadným způsobem se mi nijak nedokážou zahryznout pod kůži. Za duhou je jistě čeká kotlík plný zlata, ale já je v jejich cestě nepodpořím.

Album: NiceLand - God Has Her Ways
Průměrné hodnocení: 5,4/10
Celkový čas: 49:44
Skladby: The End, Song You Won't Forget, Sexy Guys Don't Dance, All In My Head, I Won't Give In, Dry Your Eyes, Make It Last, I'm On Fire, Good Enough, I'll Take Everything, We Know Better, Sleep At Night, Laugh All You Want

Související články

Mňága a Žďorp - Dáreček (Recenze CD)
Zlatý David, Klubovna 2. patro, Praha, 7.3.2012 (Naživo)
100°C, Lety mimo a NiceLand vyrážejí na Open Air Festival Tour 2012 (Tiskové zprávy)
Muzikanti se chystají do vězení s Romanem Týcem (Novinky)
NiceLand - I Won't Give In (Video Jukebox)
NiceLand - We Know Better (Video Jukebox)
Rock For People, Hradec Králové, 5.7.2011 (Naživo)
Rock For People, Festival Park, Hradec Králové, 2.-5.7.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Lenka, NiceLand, Lucerna Music Bar, Praha, 3.5.2011 (Naživo)
Lenka, NiceLand, Lucerna Music Bar, Praha, 3.5.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)

Názory

absence hitovosti? (štěpy, 26.11.2010 08:48) Reagovat

Pánové a dámy, dokud album (jakékoliv) neposlechnete tak 10x, težko se píše pořádné hodnocení. Ať už ste dali 8 nebo 4 body, nikdo z Vás to neslyšel více jak 3x. Nejvíc mě pobavila údajná "absence hitovosti". Ty Kjávo, máme stejné album? Good enough, I wont give in, Dry your eyes, Make it last jsou prece melodické pecky a kurva hity. S jednou věcí musim souhlasit - pri prvnim poslechu jsem mel tak problem. ...ale nepsal jsem ihned po nem recenzi...
Souhlas (Pan Tau, 26.11.2010 12:23) Reagovat

s komentářem nad. Přesně tyhle singly bych také podtrhl... a především I wont give in má hodně hitový potenciál. Tohle CD je pestré a trvanlivé. Stačí CD přehrát více než dvakrát. Kdo má takovýto styl hudby rád a najde si sympatie ke zpěvákově hlasu, nebude poslechem zklamán. zasloužených 8/10 (a to nepřivírám oči nad "českými poměry", obyčejně většinu českých věcí prostě neposlouchám:))
nesouhlasim (kofola, 26.11.2010 13:57) Reagovat - e

Nemuzu souhlasit, deska je podle me pestra, hitova, propracovana, dotahnuta...je sumafuk jestli s Amakem nebo bez, kdyby to nebylo v tiskovce, nikdo jeho participaci nebude "odborne" v recce rozebirat...Btw. Ze je deska rockovejsi je vazne "prekvapeni", poslechli jste si treba co hrali The Bliss nez zacali hrat s Michalem? Vazne se nedalo cekat, ze kluci do jiste miry ovlivni dalsi tvorbu Niceland?
takže... (nineweh, 26.11.2010 14:06) Reagovat

...pokud to shrneme, recenzisté sice desku v psaném textu poměrně chválí, jenom dávají málo bodů. Proč?
Mně se to líbí, sice jsou tam kousky, které tak nějak přeskakuju... ale jiné si zase pouštím pořád dokola. A kdo byl na křtu v Lucerně, tak už ví, jak to šlape.
Cosi je shnilého v řadách redaktorů Musicserveru...
upachtěná snaha znít "britsky" (T., 29.11.2010 12:12) Reagovat - e

Desku jsem slyšel "jen" třikrát. Pak jsem ji věnoval jako dárek jedné kamarádce, která ujíždí na podobných věcech. Nic proti. Ovšem nejenže souhlasím se všemi výtkami, které tady padly, ale ke všemu mi tam prostě vadí ta urputná snaha "znít jako něco" a hudba až na druhé koleji za image. Vidím to jako nahrávku pro všechny ty, kteří zastávají názor, že Sunshine a Prostitutes jsou nejlepší český skupiny a že obě hrají rock. Já ty názory nezastávám - a jdu si pustit už asi po padesátý novou desku Neila Younga, která mi vedle tohoto přijde výrazně progresivnější, zajímavější a nápaditější. I když je mu skoro třikrát tolik.

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »