O Dark Gamballe se nepochybuje

Sudý rok - nová deska. Sudý rok - nová deska. Sudý rok... Je vám tahle řada povědomá? Zasvěcení už vědí, že řeč je o Dark Gamballe a jejich obdivuhodně konstantní produktivitě. A protože rok 2010 je sudý, znamená to jediné - novou desku. Ta už je jubilejní desátá a nese název "Pochyby".

7/10

Dark Gamballe - Pochyby

Vydáno: 11.9.2010
Celkový čas: 44:32

Skladby: Pochyby, Noční štvanci, Žárovkář, Zhasínám, Hologram, Čistý?, Náměsíčník, Nebezpečná výška, Vír 105, Smutky označ, pomom smaž, Něco, Řekněte to

Vydavatel: Redblack

Ohodnoť toto album

Vyškovská parta patří ve svém oboru k absolutní špičce. Bez debat. Ostatně není náhoda, že si čtyři předchozí musicserverem recenzované desky drží vynikající průměr 8/10. "Skvělé završení jedné gambalské epizody," psal jsem v recenzi na předchozí desku "Perpetuum Gamballe". Beru zpět! Oproti posledním deskám "Bonboniera" a "Superstar" je ještě drobný posun cítit, ale od zmíněné předchozí nahrávky zůstali Dark Gamballe stát na místě a zapustili kořeny.

Nedostatek progrese je však jediná výraznější vada na kráse. Po letech hledání nových směrů a objevování nových poloh je totiž jasné, že ta současná jim opravdu sedí a že je samotné baví. Navíc jsou vyškovští dostatečně zkušení muzikanti, aby vždy dokázali přijít s přidanou hodnotou. Na novince tak činí všemi dostupnými prostředky od dalšího nášupu úsečných kytarových riffů přes nápadité aranže až po vtipný cover Jiřího Schmitzera "Řekněte to". Zkráceně řečeno - Dark Gamballe se sice opakují, ale činí tak tím nejlepším možným způsobem.

A jaké že jsou jejich největší trumfy? V první řadě postava zpěváka 10, jehož vokální projev je v podstatě neoposlouchatelný. Se svým hlasem umí pracovat, sedí mu tklivý čistý zpěv i obhroublý řev i megafon a velmi zajímavě zní také nejrůznější zkreslené varianty. Ostatně všelijaké mašinky a elektroniku používá kapela (respektive dvorní aranžér Tom) ráda. Elektronika, smyčky a loopy podkreslují prakticky každou skladbu a občas se objevují i v hlavní roli. Třeba začátek stejnojmenné "Pochyby" má díky elektronice dokonce jakýsi tranceový nádech. Pokud jde o zvuk jako takový, je deska znatelně "hustší" a hutnější.

Proč si koupit originál

Kromě toho, že podpoříte kapelu, se v bookletu můžete potěšit ze všech DeSedových textů a dozvíte se, že bubeník Gothyš v závěrečné děkovačce děkuje jen sám sobě. To hlavní ale najdete na stříbrném kotouči. Jediným kliknutím si můžete prohlédnout zdařilé promo fotky nebo stáhnout několik originálních tapet nebo celou desku v empétrojkách. Nejdůležitější jsou ovšem dva videoklipy a link na stránku s dalšími bonusovými videi (například průvodce kytaristů Deadyho a Spajsiho jejich vybavením).

Pětice vytahuje z rukávů další zásobu silných melodií, díky nimž vás při poslechu občas napadne, že písničky Dark Gamballe jsou vlastně popiny oblečené do drsného kabátu. Příkladem budiž třeba patrně nejlepší věc desky "Žárovkář". Naproti tomu najdete neuchopitelné a vážné kousky, třeba trýznivou "Zhasínám", která je náladou podobná dva roky staré záležitosti "Kámen". Po kratší pauze se také znovu objevuje kámoš Don Quijote a unikátní jazyk gambálština. Nezapomeňme na tradičně zdařilé abstraktní texty plné smutků, strachů a gilotin (a díky Schmitzerovi také prdelí...).

"Pochyby" vás nenechají na pochybách, že o Dark Gamballe se nepochybuje. Jenom škoda, že jsou zakopaní na Moravě a v Čechách koncertují jen zřídka. O zaujatosti proti Praze nemluvě.

• ? (Jiří Křetinský, 20.11.2010 18:47) Reagovat

  Zakopaní na Moravě? Možná jo, ale není to náhodou proto, že na Moravě je o ně prostě zájem, pořadatelé je tam na koncerty zvou a ty koncerty za něco stojí? Zatímco v Praze se chodí hlavně na zahraniční kapely a kamarády, takže nějací hele Moravácí tam nikoho moc netankují a dle reportů na stránkách DG tam za posledních 5 let odehráli jediný dobrý koncert a to letos před OOMPH!? Ona ta údajná zaujatost asi nevznikla sama od sebe...
  
  

  • Re: ? (Petr Adámek/autor, 22.11.2010 11:01) Reagovat

    Souhlasím, že mimopražské kapely to mají v Praze těžší, ale stejné je to i naopak, takže tohle není dostatečný argument. Nechci sahat DG do svědomí, ale pečení holubi do huby nelétají a prosadit se mimo svůj region zkrátka stojí velké usilí. Spíš se mi zdá, že jsou rádi za úspěch na Moravě a na Čechy už dávno rezignovali. Ale proč ne, kdo je má rád, tak za nimi přijede.
    
    

    • Re: ? (Jiří Křetinský, 22.11.2010 13:26) Reagovat

      Bohužel mám obavu že se velmi mýlíte. Pokud například DG pozvou Pražskou kapelu na Moravu, je jisté že si zahrají dejme tomu minimálně před 200 lidmi. Ovšem v Praze je situace zcela jiná. Jako pěkný příklad by mohla posloužit loňská akce Žižkov sobě, kde kromě DG hráli též Fouth Face a Cocote Minutte. Účast max. 50 lidí. Spíš ani to ne. Vstupné bylo mimochodem zdarma.
      Jsem si jistý že Dark Gamballe mají svědomí čisté. Letos oslavili 20 let existence a za tu dobu je prosazování se mimo svůj region určitě stálo spoustu sil. V Praze za ta léta odehráli desítky koncertů, takže vyčítání malého úsilí, zaujatosti a čekání na pečené holuby je podle mě zcela scestné...
      
      

• Zaujatost (V.Silver, 19.12.2010 00:02) Reagovat

  Lidi obecně nechodí na koncerty a není se čemu divit - dneska taky hraje, s prominutím, každej blbec - a vyhazovat love za to, že jdete na koncík, kde narazíte na partu nesehranejch klučíků/chlapíků, kteří "zpívaj" něco ve stylu "Když ráno vstanu, rád si dám vanu."... Zvlášť v Praze, kde pořád hraje nějakej prověřenej zahraniční interpret, ať už většího nebo menšího formátu - vybrat si není problém. Darci jsou zkušení profíci, kteří po těch letech moc dobře ví, kde má a kde nemá cenu koncertovat. A v Praze je to opravdu oříšek.
  
  

  • Re: Zaujatost (sakim, 02.02.2011 17:40) Reagovat

    hezkyyyy!
    
    

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze