Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Plant sází umělé kytky vedle divokých rostlin

23.09.2010 05:00, Honza Průša

Zpěvák Robert Plant vydává, po tři roky starém a šesti Grammy oceněném albu "Raising Sand", svou další sólovou desku. Tentokrát bez country zpěvačky Alison Krauss, zato ale se vzpomínkou na rané, předzeppelinovské období jeho kariéry - "Band Of Joy".

6/10

Robert Plant - Band Of Joy

Vydáno: 13.9.2010
Celkový čas: 47:32

Skladby: Angel Dance, House Of Cards, Central Two-O-Nine, Silver Rider, You Can't Buy My Love, Falling In Love Again, The Only Sound That Matters, Monkey, Cindy, I'll Marry You Someday, Harm's Swift Way, Satan Your Kingdom Must Come Down, Even This Shall Pass Away

Vydavatel: Universal

Band Of Joy byla nepříliš úspěšná a dávno zapomenutá Plantova kapela, v níž působil spolu s Johnem Bonhamem ještě předtím, než se dal dohromady s Jimmym Pagem a začal psát dějiny rocku s legendárními Led Zeppelin. V roce 2010 se ale právě Plantovi nechce do comebacku Zeppelinů. A tak se, alespoň titulem alba s odkazem na jméno stařičké party muzikantů, vrací ještě dál, někam do roku 1968.

Robert Plant je zkušený a vyzrálý hudebník a aranžér a ví, jakými lidmi se obklopit, o tom nemůže nikdo pochybovat. A "Band Of Joy" je, podobně jako u jeho předchozích počinů, sbírkou jeho oblíbených skladeb, přepracovaných k jeho obrazu. Tentokrát jde z části o tradicionály, z části o převzaté věci od kapel jako Los Lobos, The Kelly Brothers nebo třeba Low.

A právě "Monkey" od posledních zmiňovaných indie rockerů je nejlepším kouskem alba. Temná skladba oplývá atmosférou. Je tu hloubka, tajemno, má schopnost zadřít se pod kůži a obalit konečky vlasů i nervových spojů silnou dávkou návykové látky, která na vás zabírá. Je v ní naléhavost a nutí vás se díky ní k desce vracet.

To o poznání častěji to dopadá obráceně. Technicky výborně odvedená práce a skvělý zvuk ukazuje profesionalitu rockera Plantova formátu. Ale chybí tu nezřídka elektrizující náboj. Namísto něj tu máme čest s vlezlou bezstarostností ("Harms Swift Way"). Klid v duši, nekonfliktnost a bezpohlavní pohoda, nebo, chcete -li, nuda, se zrcadlí z některých skladeb (třeba "House Of Cards"), a vytváří tak celkový vlažnější dojem z desky.

Pravda, jsou tu i věci, u nichž se daří držet strunu naléhavosti a zaujetí napjatou a udržovat pozornost, gradovat, když je potřeba. Tradicionál "Satan Your Kingdom Must Come Down" je toho příkladem, ale pak se vrátíte k jinému tradicionálu "Cindy, I'll Marry You Someday", precizně odehrané bluegrassové klasice, která nenabízí žádný hlubší moment, pouze precizní hráčskou a pěveckou exhibici.

"Band Of Joy" představuje Roberta Planta ve skvělé pěvecké formě. Ale deska se musí hodně probírat, řada skladeb začne už po pár posleších nudit a dříve či později je začnete přeskakovat. Plant sází umělé kytky vedle planě rostoucích divokých odrůd svébytných rostlin. A ten kontrast je až příliš do očí bijící.

Související články

Deset rockových superkapel, které stojí za to slyšet (Publicistika)
Steven Tyler odmítl zpívat v Led Zeppelin (Novinky)
Dan Bárta & Robert Balzar Trio - Theyories (Recenze CD)
Rock&Pop má v prosinci na obálce Soundgarden (Tiskové zprávy)
Další číslo časopisu Full Moon je na pultech (Novinky)
Robert Plant - Angel Dance (Video Jukebox)
Nové desky pro 37. týden (Nové desky)
Robert Plant prozradil nové detaily k chystané sólovce (Novinky)
Robert Plant chystá novou sólovku (Novinky)
Gotthard - Need To Believe (Recenze CD)

Názory

!! (Scoty, 23.09.2010 10:45) Reagovat - e

Ale je to Robert Plant, víš kdotoje Robert Plant? Recenzente?
- Re: !! (timo, 23.09.2010 11:08) Reagovat - e
  
  to že je niekto slávny a ma kopu kvalitných albumov ešte neznamená že každé jedno jeho dielo bude klenot...nechápem čo si chcel vlastne svojím príspevkom povedať... btw: recenzia je v pohode
!!! (Denuna, 24.09.2010 11:51) Reagovat - e

Album je skvělé a čím častěji ho poslouchám, tím víc se mi líbí. Klenoty lze v dnešní době čekat od málokoho, souhlasím s prvním příspěvkem..
Pohled rockera: (merhaut, 24.09.2010 13:19) Reagovat - e

Umění stárnout.
Alison Krauss předala Robertovi před pár lety obrovský dar, naučila jej používat hlas v té nejpřirozenější poloze. Žádné exprese, rvaní, lámání tónu. Tak jako má svou krásu stará popraskaná malba, kůže, zeď, kůra, tak ji má i pobořený hlas stárnoucího rockera. Zrcadlo prožitků, proher, utrpení, radosti, štěstí… života. Johnny Cash se ve svém hudebním očistci asketicky protrpěl k samému Olympu. Robert Plant má na bilancování času dost, zdá se mi, že se vydal svou vlastní cestou stejným směrem.
„Band of Joy“ a „Raising Sand“ jedno jsou. Sounáležitost umocňuje Patti Griffin, tulící se k Robertovi, kdykoliv se naskytne příležitost.
Celá deska je opět úchvatnou poctou ranému rock´n´rollu a jeho sestře, country music. Všechny skladby prostupuje dunivá „twangy“ kytara Buddyho Millera rezonující naechovaným prostorem.

... zbytek ve Sparku 10/2010, plus později i na www.rocplus.cz
- Re: Pohled rockera: (merhaut, 24.09.2010 13:21) Reagovat - e
  
  omluva: www.rockplus.cz - čtení pro starší a pokročilé rockery...

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »