Nová superstáří kompilace na vás svým vzezřením už z dálky volá: "Ani mě neber do ruky, nestojím za nic!" Odfláknuté zpracování desky totiž evokuje spíše lacinou přílohu pochybného lifestylového časopisu než regulérní hudební nosič. Mizerný kartonový obal s fotografií finalistů v kvalitě jehličkové tiskárny navíc doplňuje několik ostudných chyb - Nikoletu Balogovou přejmenovali na Petru Baloghovou, z Paulíny Ištvancové je zase Poulína. A kam se poděl finalista Thomas Puskailer? Na fotce se široce zubí, ale v seznamu skladeb chybí... Naprostý amatérismus degraduje nahrávku na úplné dno ještě dříve, než bleděmodrý disk poprvé vložíte do přehrávače.

Stejný pocit však pokračuje i s poslechem. Ne že by premiérový ročník Česko Slovenské SuperStar neobjevil zajímavé tváře a neobyčejné hlasy. Jejich talent však rozpustili někteří autoři a textaři, zejména nesmrtelné hvězdy normalizační popmusic Michal David a František Janeček (a další), rychlostí kyseliny sírové. K tomu nejobludnějšímu patří coververze čtvrt století staré písně "Děti ráje" v podání Dominiky Staré a "Málo tě znám" Jana Bendiga, jenž pod sebou podřeže větev už v první sloce ("Chtěl bych mít lásko k tvému srdci klíč"). Zcela bezduchým odrhovačkám, které by bez potíží udělaly ostudu i na vesnickém kolotoči, kraluje "Nenech mě čekat" Markéty Konvičkové.

Od totálního průšvihu zachraňuje desku několik finalistů, kteří si své kousky napsali sami nebo je svěřili do rukou skutečně schopným lidem. Co se kvůli přílišnému afektu a stylizaci k Jonu Bon Jovimu nepovedlo Miru Šmajdovi, s přehledem zvládli rockerka Leona Šenková, nadějný Ben Cristovao a také vítěz soutěže Martin Chodúr. Právě tato trojka má největší reálnou šanci něco dokázat, a to na úrovni. Zbytek finalistů, nacházející se mezi těmito dvěma extrémy, se brodí (ne zcela vlastní vinou) po pás v nudě.

Hlavně něco vydat, co nejméně se starat a na výsledku vlastně ani nezáleží. Finálová dvanáctka si zasloužila lepší zacházení.