Když šla v pátek paní Horáčková z hřbitova kolem Veletržního paláce, trochu se divila, kam že se to světský ze svého pouťového tábora přesouvají. Na výstavu? V bílém kožichu a červeném boa?

Takže report. Akce s podtitulem Lucky People Center ze stáje Lighthouseu mají dobré jméno. A Paul Daley z Leftfield vyvěšený na každém rohu ho měl zřejmě ještě vylepšit. Jenomže opravdu dobrá party party se rozjela až potom, co tenhle nabušený kadeřník přenechal své místo u gramofonů skotskému duu Slam. Místo toho, aby se Stuart McMillan a Orde Meikle zdržovali s nějakým pochybným vrtáním kolena (stejně tak se já nebudu zdržovat s českými DJs Maniem a Trávou, kteří party zahájili), nabili dodané reprobedny příjemnou dávkou tech/housových beatů. Jejich sound podpořilo bouchnutí třetího šampíčka a několik tisíc lidí, jejichž stav se zrovna ze stádia "útlum" dostával přímo (bez zatáček) k jasně srozumitelnému "tancovat" (a pařit a pařit a pařit!). Ručičky i nožičky ve vzduchu, růžové VIP dortíčky v žaludku a jedno ucho spojené s druhým. Jenomže ani Slam nebyli to nejlepší, co tuhle party potkalo. Oproti tomu, co se dělo v desetkrát menším prostoru Lounge Room, totiž trpěla celá hlavní Dance Hall stadiónovou pachutí zmatku. Amalgamation Of Soundz byla vážně fůze zvuků. Čtyřhodinový set, který začal u Massive Attack a vyvrcholil u náramně pohodových Cure navlečených do breakbeatových slipů ale kupodivu tolik lidí z hlavní scény nepřitáhnul. Ale i tak se Jean-Claude Thompson rozhodl vmastit všem do hlavy svoji vyklidněnou verzi vyrovnaného dýdžejského setu. Žádná přímá tucka, ale pečlivě mixované skladby. Absolutní klídek. A pěkně juchavé potancováníčko. Vzhledem k tomu, že J-C je jenom polovina celého Amalgamation Of Soundz, společné vystoupení by se zřejmě rovnalo totální extázi. Jenomže Dr Phar-C se zrovna musel někde vrtat v zubech (nemá Amalgan něco společného s plombama? :)), takže možná příště.

K ránu to už bylo horší. Příliš tvrdému Cubikovi v Dance Hall kontroval od půl páté v Lounge Room nevábně vyměklý Ash. Začala být zima. Smažky stály vzadu nebo seděly v modrém café, poslouchaly hučení a čučely na televizi. Žádné větší incidenty (kromě několika rozmlácených židlí ve VIP sekci - pozor, všechno jsem to viděl!) se nekonaly. Čím se stává noticka "vstup od osmnácti let" viditelnější, tím jsou party lepší. Zfetované děti totiž nejsou zrovna (na rozdíl od žlutých lízátek zdarma) nějakou komoditou, která by na party přilákala lidi, co se prostě chtějí bavit.

A když se v šest hodin ráno na tramvajové zastávce střetly rozšířené zorničky party people s rozlepujícími se víčky paní Horáčkové, nastal okamžik porozumění. Vzpomněla si na své mládí a potichu začala zpívat jako Hanička Zagorů: "Šli jsme bosky domů, cestou krásných hromů."

Lucky People Center (DJ Paul Daley, Slam, Amalgation Of Soundz a spousta dalších), Veletržní palác, Praha, 20.4.2001