Audio/Video Jukebox

více...

Téma

To nejlepší z 2011 dle musicserveru

Rihanna - nové album a pražský koncert

Wanastowi Vjecy - nové album

Naživo

Colours Of Ostrava, den třetí a čtvrtý

20.07.2010 15:09, Dan Hájek a Pavel Parikrupa

Sobotní a nedělní program na devátém ročníku Colours Of Ostrava přinesl nejen nadupanou programovou melu, i počasí si střihlo svou hlavní úlohu. Kdo byl letošním největším tahounem - Dolores, Regina nebo Iggy? Nejen tento rébus vyřeší volné pokračování naší reportáže, ale dojde i na vrcholy, rozmary a objevy.

Live: Colours Of Ostrava

místo: Slezskoostravský hrad, Černá louka, Ostrava
datum: 17. a 18. července 2010
vystoupili: The Cranberries, Afro Celt Sound System, Regina Spektor, Iggy Pop & The Stooges, Sophie Hunger, Jaga Jazzist, Mig 21, Čechomor, Tomáš Klus, Nive Nielsen, Cirkus Ponorka a další
Fotogalerie 17. 7.
Fotogalerie 18. 7.

Sobotně-nedělní hvězdobraní Pavla Parikrupy

Sobotní večer přinesl razantní zlom v počasí: dosavadní tropy vystřídala dopředu avizovaná bouře a v neděli se k dešti přidalo i velmi citelné ochlazení o dvacet stupňů. Organizačně se podařilo vše zvládnout velmi dobře, kvůli bezpečnosti se venkovní koncerty posunuly. Líto nám může být bohužel zrušeného vystoupení Brendana Perryho, ale tam by šlo opravdu o život. Tak snad příště.

The Cranberries, Colours Of Ostrava, 17.7.2010

Jako headliners byli v sobotu uvedeni The Cranberries a Afro Celt Sound System (ACSS). The Cranberries mohli být rádi, že šli na scénu první - nejen kvůli počasí, ale hlavně kvůli srovnání s druhými jmenovanými. Zatímco koncert Brusinek se dal s přimhouřením očí označit jako dobrý (neboť konec dobrý, všechno dobré), ACSS předvedli fantastické vystoupení, jež odsoudilo Dolores & spol. do role pouhých předskokanů. Jistě, kotel na Cranberries byl velikánský, "Zombie" sborově odzpívaná a od půlky setu se dokonce frontwoman kapely dala i poslouchat, ale nepříjemně řezavý zvuk kytar a skřehotání pěnice byl ve srovnání s následujícími hudebními orgiemi až směšný. Afro Celt Sound System nabídli stoprocentní zábavu, v níž se mísila Afrika s Irskem, tradiční akustické nástroje s tvrdou elektronikou a hlavně pohled na skákající dav v bouři byl úchvatný, déšť nedéšť.

Newyorská scéna, jak už bylo řečeno, byla největším přínosem festivalu a kupodivu velmi dobře fungoval jediný jmenovatel, město zvané také Big Apple. Jinak to byla hudební čísla "každý pes, jiná ves", swing, funky, punk. V sobotu málem srovnali novou stage se zemí punkýši Marky Ramone’s Blitzkrieg a v neděli funky úderka Brooklyn Funk Essentials, koncentrát nakažlivé energie, který zvedl ze židlí i barovou část u stolků.

Regina Spektor, Colours Of Ostrava, 18.7.2010

Nezapomenutelným emocionálním zážitkem byl koncert Reginy Spektor. Přiznám se, že nevím, jak mám popsat její koncert, ale kdyby nenásledovalo vystoupení hvězdy největší, sbalím pláštěnku a jdu, protože to bylo absolutní. Nádherný hlas, prožitek až na kost, ponoření do hudby, křehký zvuk nástrojů a nezanedbatelný tragický podtext (v průběhu turné zemřel Reginin třetí doprovodný muzikant) udělal z tohoto koncertu vrchol festivalu. A nenechme se zmást - tahle křehká žena, jež teňounkým hláskem říkala: "Děkuji," si rázně sjednala pořádek, když přerušila jednu píseň a důrazně požádala jakéhosi vetřelce, ať opustí její pódium.

Iggy & The Stooges, Colours Of Ostrava, 18.7.2010

Iggy Pop byl samozřejmě naprostým protipólem Reginy. Punkové zvíře, lascivní, hrubý, jenže s takovým charismatem, že udržel v nadšeném davu i diváky, kterým jinak hlasitý bordel The Stooges pranic neříká. Bylo fascinující dívat se na něj, na trhavé pohyby, obličeje, gesta a přitom si s ním zařvat: "Now I wanna be your dog!" nebo: "No Fun!" Na šipku tentokrát nedošlo, ale na pódiové tanečky fanoušků ano - a byla to ohromná zábava. Mimochodem, kdyby se chtěli The Cranberries přiučit, jak má znít rocková kytara, koncert The Stooges byl ideálním místem na školení.

Top 5 Colours Of Ostrava (Pavel Parikrupa):

Regina Spektor, Afro Celt Sound System, Brooklyn Funk Essentials, Iggy Pop & The Stooges, Zuzana Stivínová a Robert Balzar Trio.

Sobotně-nedělní objevy a tutovky Dana Hájka

Třetí festivalový den přinesl nejdříve tropickou párty pod rozpáleným sluncem. Alejandro Toledo & The Magic Tombolions probudili i toho posledního spáče, který se nestihl pořádně probrat po páteční noci. Divoká výprava napříč styly s kořeny ve Fanfare Ciocarlia, Alejandro jako vrchní kapelník nenechal nikoho vydechnout. Málokdo jen tak polehával ve stínu, cikánský temperament bude mít vždy své kouzlo a podmanivou energii. To naopak Čechomor vsadil na svou jistotu, která se mu neoplatila. Po krátké chvilce vše sklouzlo do strojové rutiny s minimem kontaktu s publikem, bavily se jen první řady, zbytek jen přikukoval a popíjel tekutiny. Jejich lidovky mají svá omezení a na rozhicované ploše u hlavní scény tomu prostě něco chybělo.

Grónská zpěvačka Nive Nielsen přinesla svěží pohodu s inuitským nádechem. Koncert začala se svým oblíbeným ukelele, to později vyměnila za klasickou akustickou kytaru, pevně stojíc v kramflecích díky kapele za zády. Její písničky byly křehké, pohladily, příběh za příběhem k zamyšlení a poznání nových koutů naší planety. To mladíci z Mokoomby vsadili na svou muzikálnost a nasazení. Afrobeat a hudba národa Tongo spojená se synchronizovanými tanečky této party naplno bavily. Rázem tu byla pestrost Afriky plné barev a nálad. Mokoomba svými rytmy hýbali početným publikem, které je podporovalo a hnalo k maximálnímu nasazení, ta alchymie byla patrná v každém taktu.

Jaga Jazzist, Colours Of Ostrava, 17.7.2010

A Hawk And A Hacksaw se ani nestihli rozehrát a už tu byla první bouře, která v následné vlně roztrhala plánovaný program; tím například úplně odpadlo vystoupení Brendana Perryho a T.O.P. Dream Company svým našlápnutým funky groovem bavili totálně promáčenou skupinu lidí na OKD Czech scéně. Jaga Jazzist však před nimi stihli odehrát většinu setu bez jediné kapky, i když v závěru již pořádně pršelo a jeden záblesk blesku na moment zhasl celý areál Černé louky. Kdo však vydržel, nelitoval, neb spojení elektroniky, jazzu a avantgardy sršelo statickou silou a hráčskou zručností. Výběr toho nejlepšího i několik málo kousků z novinky "One-Armed Bandit" - vyrovnaná to nádoba zvukových pochutin do noci plné života.

Top 5 Colours Of Ostrava (Dan Hájek):

Mor Karbasi, Dubmarine, Sophie Hunger, Jaga Jazzist a Iarla O'Lionáird.

Promočená neděle dělala velké divy. Cirkus Ponorka alias Honza Ponocný zápasil se svou porouchanou kytarou. Přesto se svými krabičkami a umem dokázal vítězit a bavit publikum. Došlo i na repete s "Wicked Game" Chrise Isaaka hozeným do houpavého reggae, jen ono přivolávání paprsků slunce jaksi nefungovalo. Tomáš Klus pro změnu odrušil hned tři kytary (z nichž jedna byla i jeho spoluhráče Jirky Kučerovského), vždy praskla jedna struna a od Jirky přišlo nejedno rýpnutí, že Tomáš neumí hrát na pět strun. Ale stále zbývalo ukulele, parťákova elektrická kytara a hrnec improvizačního talentu hlavního aktéra. Tedy nuda nebyla, zábava kulminovala se všemi vrcholy, a když došlo na konec setu, publikum tuto sehranou dvojici nechtělo pustit z pódia. Jen tedy netuším, zda vyšly chlebíčky na všechny případné zájemce (hned v úvodu jsme na ně byli pozvání), a nejenom já se stále musím ptát, kde to ten kluk z Třinca bere, tolik fórků, bezprostřednosti a rýmovaček.

Please the Trees, Colours Of Ostrava, 18.7.2010

Příjemným útočištěm se stala Kostelní scéna, kde stále panovaly téměř tropy oproti venkovní nevlídnosti. Please The Trees sem zapadli skvěle, atmosféra k jejich zasněným kompozicím náležitě pasovala; došlo i na několik písniček z nové desky "Inlakesh". Iarla O'Lionáird (se svým dvoučlenným doprovodem) při svém komorním koncertu byl stále pln zážitků ze sobotní noci s Afro Celt Sound System, kdy viděl hodně padající vody, hodně promočených lidí, kteří je nenechali na pódiu ve štychu, prý nezapomenutelné. Ve své hodince však zahalil emoce do temnoty, smutku a nenaplněné lásky - starodávné tradicionály v gaelštině ve skvostném provedení sice chvílemi po náročných předchozích dnech nejednoho posluchače uspávaly, ale panovala určitá magická aura nad jeho talentem. Úžasný to relax a posun do spirituálních rovin, i ty dvě zapálené svíce měly své opodstatnění, jeden z dalších vrcholů letošních Colours.

Sophie Hunger, Colours Of Ostrava, 18.7.2010

Na závěr bych z posledního dne festivalu vypíchl ještě dvě jména: Etna Kontrabande pro jejich živelný nástup a hodně přátelský výstup, který dodal pořádný odvar ska a reggae. A pak Sophie Hunger, která přes svůj nízký věk a křehkost uhranula plnou louku přihlížejících. Tato písničkářka dokáže brilantně balancovat na pomezí několika stylů, přesto jí to asi nejvíc sluší za klavírem nebo s kytarou v ruce. Průlet dosavadní tvorbou a nečekané zakotvení u desky "1983" (dle roku jejího narození) si získalo Ostravu všemi způsoby. Hořkosladkost reality a protipól zasněných sekvencí se u ní prolínají jako na běžícím pásu, jako by ona malá Alenka v říši divů nalezna velké bohatství, které ukazuje všem, které potká, a bez vyžádání, hodně sympatické a asi největší objev, který jsem si zde možná i nečekaně našel.

Krátké ohlédnutí a výhled k desítce:

Letošní ročník přinesl několik nej - bylo vyprodáno, ještě než festival vůbec začal, organizátoři postavili druhou lávku mezi hradem a Černou loukou (přesto v hlavních špičkách nestíhalo ani toto řešení, ale jinak to rozhodně pomohlo), přibyly tribuny, klubová scéna věnovaná New Yorku a jako vždy fungovalo to jen zde zastižitelné kouzlo emocí a jasně čitelné tváře Colours, kdy i na totálně neznámé kapely se paří na plné pecky. Jediná výtka tak mohla směrovat jen za stánky s pivem a nealkem (čepování piva mnohdy nebralo konce), kde se tvořily občas až neskutečně zdlouhavé fronty. I po letech zde potkáváte stále ty samé tváře návštěvníků, kteří již návštěvu tohoto festivalu berou jako jasnou každoroční záležitost. Nezbývá než se tedy nechat překvapit, čím nás organizátoři překvapí na blížících se kulatinách za necelých tři sta šedesát pět dnů; je tu i dlouhá řada nevyřčených jmen a přání týmu okolo Zlaty Holušové.

Počasí si tento rok s pořadateli i návštěvníky Colours Of Ostrava zase trochu pohrálo. To ovšem nic nemění na tom, co tady píšeme každý rok - bylo to výborné a zdaleka se nedá stihnout všechno. Nedivme se, že bylo vyprodáno, lidi sem jezdí kvůli atmosféře a kvůli objevování nové skvělé hudby, ani nemusí být na plakátech těmi největšími písmeny.

Sdílej:

Facebook

Linkuj.cz

Jagg.cz

Digg

Související články

Čechomor - V Národním (Recenze DVD)
Pohled do hitparád IFPI - 5. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 4. týden (České hitparády)
Podívejte se na "Tomorrow" The Cranberries (Video)
Pětadvacet nejlepších českých alb roku 2011 (25-21) (Publicistika)
Pohled do hitparád IFPI - 3. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 2. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 1. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 51./52. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 50. týden (České hitparády)

Názory

skvělý report (D., 20.07.2010 16:32) Reagovat

díky
Regina Spektor (Little_Sonny, 20.07.2010 22:45) Reagovat

Moc jsem chtěla na Reginu Spektor jít, ale bohužel, bydlím od Ostravy dost daleko a nikdo tam se mnou nechtěl jet. Doufám, že se tu zase brzy objeví, ale tentokrát v Praze v nějaké velké aréně, protože je to dost velká osobnost na to, aby se stala jen pouhým 'hostem' nějakého festivalu (a tím nechci Colors of ostrava nijak křidit). Jen si prostě myslím, že má na víc.
Hmm (Stobe, 20.07.2010 23:17) Reagovat - e

Festival zamrzly lehce kdesi v minulosti, cemuz odpovida v reportu snad nejvychvalovanejsi skupina Afro celt sound system..
Kombinace podivnych ceskych interpretu, worldmusic a zaslych hvezd v poddimenzovanem prostoru mi neprijde uplne nejstastnejsi..
Abych jen uplne nekritizoval, nejake zajimave veci se nasly a NYC stage byla velmi povedena.
- Re: Hmm (D., 21.07.2010 10:19) Reagovat
  
  Přemýšlel jsem o tom samém. Je to k diskuzi samozřejmě. Nicméně, zrovna příklad Afro Celt je mi argumentem. Oni si za svůj koncert tu chválu zaslouží. A kritériem pro pozitivní hodnocení není frekventovanost jména v médiích, umístění v aktuálních žebříčcích poslechovosti a prodejnosti a ani chvála kritiků, kteří měsíc co měsíc zmiňují ve svých sloupcích, že je třeba jejich koncert vidět. Kritériem pro pozitivní hodnocení byl aktuální zážitek ten večer v dešti prodchnutý festivalovou atmosférou a intenzitou jejich performance stejně jako lidmi. prostě to co se opravdu dělo, ne síla značky. A tak to cítím u celého festivalu i z jeho dramaturgie, ten akcent na to, co umělci na pódiu doopravdy předvedou a ne jestli jsou zrovna v kurzu. Řeknu Vám, raději zašlou hvezdu Radima Hladíka než hulákající Arctic Monkeys. A v kontextu Ostravy a finančních možností pořadatelů je to malý zázrak, opravdu, malý zázrak, že příští rok můžu jít na desátý ročník a přitom z toho mám já i většina lidí okolo pořád lepší a lepší pocit.
Dolores zpívala skvěle (Ginny, 20.07.2010 23:23) Reagovat - e

Nechápu tu jízlivost vůči Dolores. Já slyšela čistý, procítěný zpěv... To je nějaká dlouhodobá povinnost psát o ní, že neumí zpívat? Podle mě byla v Ostravě skvělá, i když ten koncert globálně vzato neměl moc grády... A myslím, že za to mohlo i (bouřkou?) zamrzlé publikum.

zobrazit všechny názory (8 celkem)

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?

Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »