Recenze CD

S Vlastou Třešňákem si neodpočinete. A to je dobře.

17.07.2010 05:00, Honza Průša

Po dvou výborných bigbítových deskách, z nichž "Inventura", první v pořadí, vyšla v roce 2005, už Vlasta Třešňák nikoho nepřekvapí svým zvukem. Co už ale nemusí být samozřejmostí, je výsledný dojem z nahrávky. Na "Němém suflérovi" ale opět ukazuje, že on šlápnout vedle nejspíš nedokáže.

8/10

Třešňák Band - Němý suflér

Vydáno: 12.4.2010
Celkový čas: 42:46

Skladby: Chlape!, Syn pluku, Vabank, 9. listopad A. D., Krkla, Poločas, Němý suflér, Skleróza, Memoár, Mr. Šperhák, Detox, Lipicáni, Veni vidi vici, Cannabis

Vydavatel: Galén

Vlasta Třešňák si zamiloval bigbít a je mu věrný. Za posledních pět let vydal tři silná alba, která je radost poslouchat. Třešňák se s ničím příliš nepáře. Jde hned na věc, jde na to zvostra, a to jak v textech, tak v hudbě. Hezkým příkladem je jeho přímější přístup k písni "Vabank", kterou v jiné, rozvláčnější podobě nahrál i Vladimír Mišík na svou aktuální desku "Ztracený podzim".
Třešňákovy písně nejsou věci k odpočinku. Po poslechu desky vám spíš ztěžkne hlava. Nejen kvůli závažným textům a prohlášením, ale i - v souladu s nimi - kvůli použité hudební složce. Na předchozím albu užíval skopolamin, drogu pravdy, a ani teď nehodlá své dojmy, pocity i ztracené iluze nijak zkrášlovat. Naopak si úmyslně vybírá ty nepříjemné okamžiky našich životů, naší společnosti. Pojmenovává věci, na něž jiní raději ani nepomyslí. K tomu navíc v češtině nachází perly jako: "Tuhle viděl jsem ji / tanečnici go-go / polkla nás, jsme její / na zadku tetovaný logo.
Odpočinout nedává ani hudebně. Těžké tóny umocňuje ještě tenorsaxofon Jana Štolby a foukací harmonika. A tak se tu skladbami prolínají táhlé, přísné tóny. Ale dojde i na zjemnění, a to za pomoci Olina Nejezchleby. Jeho violoncello dodává "Skleróze", nejjemnějšímu kousku z desky, křehkou romantickou náladu. Což mezi stádem ovcí - skopovým pro řezníka anebo třeba konečným řešením mile pohladí po duši a ukáže Třešňáka zase v trochu jiném pohledu, i když, zaposloucháte-li se do hořkého textu, ne tak docela.
Vlasta Třešňák zapadl do českého bigbítu jako lahváč do basy. Zůstává zpěvákem protestsongů, témata mu zřejmě nikdy nedojdou. Otvírá nám oči a hlídá, abychom se nenechali semlít okolnostmi. Abychom nebyli přespříliš spokojení. Abychom si zachovali správný odstup a vlastní názor. Jeho věčná nespokojenost funguje jako důležitý maják, který se ozve, když je něco v nepořádku. A tu svou drzost, rejpání a nepříjemné nastavování pokřiveného zrcadla dokáže podat poeticky, slovy básníka a umělce.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?


Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

10.02.
09.02.
08.02.
07.02.
06.02.

CoKdyKde

Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)

Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)

Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)

Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)

St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí