Martin Chodúr už je profík. To je nejpodstatnější dojem, který si nepovrchní posluchač odnese z poslechu prvotiny "Let’s Celebrate". Je tu zpěvák, pro něhož byla účast v TV show jen způsobem, jak na sebe upozornit a dostat se do míst, kam by se normálně asi ani neprokousal. Stejně jako v případě slovenské SuperStar Petera Cmorika - oba už před soutěží byli zručnými muzikanty a hotovými zpěváky, kteří si navíc sami jsou schopni složit vlastní materiál.

Chodúr tedy není pouhým samečkem, jehož nejsilnější zbraní by byl thymolinový úsměv a další propriety způsobující hormonální neklid u sotva dospívajících slečen a jejich babiček. A taky není paňácou, který zpívá anonymní písničky z databází, slizké balady nebo stupidní agrometal. Je to zpěvák s vlastním stylem a z jeho písniček (a jsou opravdu jeho, vždyť si je sám skládá a píše) je celkem jasné, že ví, co a jak chtěl říct.

Ne že by Chodúrova hudba byla nějaká nová, překvapivá nebo třeskutě invenční. Naopak, je to docela retro muzika - co už jiného chtít od obdivovatele Toma Jonese a nositele tvárného hlasu, který občas zní, jako kdyby byl zrozen pro swing (bude jednou i album standardů s big bandem?)? Ale deska má překvapivě plný zvuk, muzikanti tomu dali solidní šťávu a hlavně: není to nuda. Jestli má "Let's Celebrate" bavit, povedlo se to (až na pár drobných výjimek) velmi dobře.

Trochu mne ruší jen jediná česky zpívaná píseň "Vím jak to je" (angličtina desce přece jen sluší a pasuje více) a cover "Paparazzi", protože mi vždycky připomene SuperStar - a na tu bychom v souvislosti s tak talentovaným muzikantem měli raději co nejrychleji zapomenout. Tuhle nálepku už Martin vůbec nepotřebuje. Bude zajímavé, jestli se také posune od docela konvenčního a usazeného zvuku k modernějšímu soundu, stejně jako to dokázal právě veterán Tom Jones na albu "Reload" nebo na posledním "24 Hours".

Zatím tu máme zpěváka, který jako jeden z mála v české populární hudbě aspoň trochu reaguje na velmi populární retro vlnu reprezentovanou jmény Michael Bublé (nenapadne vás to snad při poslechu velmi příjemné "Save Just A Little For Me"?) nebo Jamie Cullum. Martin Chodúr vypadá, že to má zatím dobře srovnané a rozehrané, poctivě koncertuje a vydal dost solidní desku. Uvidíme, co s ním v tom našem zaprděném rybníčku bude dál.