Makrorecenze "Už" Richarda Müllera

30.06.2010 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

"Richard Müller ještě nikdy nenahrál špatnou desku," začíná text hlavní recenze na album "Už" slovenského zpěváka. Ten se vrací po pětileté odmlce, která původně měla být trvalá. Jestli "Už" pořád ještě není tou špatnou, nebo je, zjišťovala pětka redaktorů v naší makrorecenzi.
Richard Müller - Už
© facebook interpreta
V nejlepším se má přestat, řekl si možná... sakra, počkat! Nezačínala takhle nedávno už jedna makrorecenze? No jo. Možná Richard Müller uvažuje podobně jako Damon Albarn ohledně Gorillaz, i když v případě slovenského šansoniéra byly důvody asi o dost závažnější. Nicméně! Rok se s rokem sešel a Müller se rozhodl, že zabalit to definitivně se mu vlastně nechce. Spojil se s producentskou čtveřicí Graus-Zubák-Solovic-Kachút a s textařem Vladem Krauszem, a nechal tak vzniknout svému dalšímu albu. To dostalo úderný název "Už" a zvukově navazuje na předchozí "44", přičemž využívá elektroniky ještě trochu víc. "Samozřejmě žádní Kraftwerk, ale v zásadě fajn dochucovadlo, co nepřebíjí hlavní složku, jakou je samozřejmě Müllerův hlas," napsal Tomáš Tenkrát v hlavní recenzi a dodal, že Müllerovy životní výpovědi jsou natolik silné, že žádná jeho deska nemůže být špatná. Tuhle ocenil osmičkou, známkou, na které se v makrorecenzi shodli další tři redaktoři. Celkem si tak "Už" vysloužilo čtyřiasedmdesát procent.


Honza Balušek - Konečně (8/10)
Vztah interpretovi: Mám doma téměř všechna alba, poslouchám ho už od dob Banketu, "nulajednotka" patří mezi mé nejoblíbenější desky napříč časem i žánry.

Album "'01" považuji za poslední Müllerův majstrštyk, kde se dokonale prolnul svět komerce a jeho touhy dělat věci jinak. Pak už se jeho svět s tím posluchačským nezadržitelně oddalovaly, což vyvrcholilo vtipem v podobě "V.V.". Na novince se konečně rozhodl vyjít posluchačům vstříc, nenutit je poslouchat skladby složené a nahrané za den, ale na vše si dal hezky načas. Z desky je sice možná trochu cítit snaha "udělat zase pořádný hit", ale pokud jde Müller pouze tak daleko jako v kytarově úderné "Čo ťa bolí", jen houšť. Perlami nahrávky jsou samozřejmě pomalé skladby, v nichž to jen bouří emocemi ("Sviečky", "Čiara") a zpěvák může ukázat, že i přes svou bouřlivou minulost a nynější vzhled je v podstatě romantik. Bohužel se mi pod kůži nedokázaly dostat poslední tři skladby, z nichž občas dýchne nuda, taky té elektroniky mohlo být klidně mnohem více. Ale i tak považuji "Už" za důstojný comeback do popových vod a myslím, že s další deskou se laťka kvality ještě zvedne.

Michal Koch - Smutná, chladná a přitom nadějeplná deska. A abych nezapomněl: krásná (8/10)
Vztah k interpretovi: Jsem fanda jeho vždy inteligentního popu.

Po podivném albu "V. V." jsem málem uvěřil, že slova o konci kariéry myslí Richard Müller vážně. Naštěstí na tomto zpěvákovi je krásně vidět, že člověk se vždy dokáže zvednout. Už nádherná pocta (ve spolupráci s Milanem Lasicou) Jarovi Filipovi "Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa" stala se pro mne jednou z nejkrásnějších desek Richardovy kariéry a novinka "Už" na tento počin překvapivě úzce navazuje svým elektronickým a velejemným pojetím. Elektronika zde ale není samoúčelným vůdčím prvkem, nýbrž vkusně a citlivě doplňuje Müllerův ležérní, a přitom naléhavý zpěv. Zároveň mašinkové aranže ani v nejmenším nepotlačují melodičnost písní, kterým cestu do rádií může zkomplikovat snad jen u Richarda Müllera tradiční nálož myšlenek v textech, neb prvoplánové kolovrátkové slogany on prostě nezpívá. Tohle je zkrátka pop jak řemen, který má šanci na to splnit sen většiny umělců, totiž spojit kvalitu s komerčním úspěchem. A já to tomuto albu moc přeju.

Honza Průša - Skutečný moderní pop (8/10)
Vztah k interpretovi: Zaznamenal jsem ho někdy v době, kdy chodil "Po schodoch" v TKM a už tehdy mě bavil.

Richard Müller
© richard.muller.sk
Richard Müller má obrovské charisma, díky němuž má z půlky vyhráno. Jeho barva hlasu, stupeň naléhavosti, opravdovost a uvěřitelnost mu tak umožňují zpívat téměř cokoliv a nikdy to nedopadne totálním průserem. Už zkusil různé polohy a i když mi nejvíc sedí ve spojení s akustickými nástroji, ani moderní pop pro něj neznamená výrazný problém. Naopak. A moderní mainstreamový pop zvládá nejlíp z toho, co dnes česko-slovenská scéna nabízí. "Už" je ukázkou toho, že je možné být skutečně aktuálním, a přitom neztratit nic ze své osobitosti. Je také deskou s fantastickými skladbami. "Sviečky" a "Čiara" jsou pro mě písně roku. Intimní, jemné a hluboké. Něžné i příjemně vlezlé. Udávají melancholickou náladu alba, vystupují z něj do popředí. Naopak "Hluk" a "Mají ma rady" jsou přesně ty věci, které by bez Müllerova zpěvu mohly jen těžko zaujmout a staly se obyčejným rádiovým popem s jednoduchou taneční smyčkou. "Už" je jak Svěrákův "Tvrdý chleba". Poctivě odpracované, písničkové, s nádechem klasických prvků, ale dnešní. Skutečný moderní a kvalitní pop.

Pavel Parikrupa - Už? Ještě ne úplně. (7/10)
Vztah k interpretovi: Dlouholetý, láskyplný, znepokojivý, radostný, starostlivý, lhostejný, nadšený, opatrný, důvěrný.

První poslech nové Müllerovy desky, to bylo nadšení! Radost nad tím, že Richard se vyhrabal z nejhorších sraček (napořád, doufejme) a přišel s hodně dobrou kolekcí písniček, které ještě navíc znějí moderně. Použitá elektronika naštěstí (většinou) nepřebila sdělení písniček a velmi dobře pasuje ke hlasu zpěváka - Müller zpívá velmi úsporně, a to i v rychlejších a tvrdších skladbách (výborný "Hluk"), přesto je v jeho přednesu velká síla. Ovšem s dalšími poslechy se začalo ukazovat, že vedle vynikajících písní "Sviečky", "Už" a "Čiara" (hotový Nohavica!) je jich tu pár, jež dále nevyrostou a jsou "jen" dobré. Texty, jakkoli intimní, už nejsou tak drásavě konkrétní jako na předchozích počinech ("Monogamný vzťah" a "44"), ale rozmazanější. Buďme rádi, že to Richard definitivně nezabalil, protože by na česko-slovenské scéně taková osobnost hodně chyběla. "Už" má sice mouchy, ale berme ho především jako Müllerův návrat ve slušné formě.

Lukáš Benda - Harmonická deprese (6/10)
Vztah k interpretovi: "LSD" ano, "Už" ne.

Synth-sound a la Depeche Mode nebo Vozáryovi a hlas božského Riša. Třaskavá kombinace, která ovšem doplácí na vyčpělost témat. X variací na téma láska. Naivní, prázdné a uměle vykonstruované texty degradující Müllera na level No Name. Game over. Nic inovativního. Bez kouzla. Bez atmosféry. Nevyužitá šance. "Už" proletí a nezanechá žádné stopy. To byl náhled do mého poznámkového bloku a resumé pocitů z prvních pěti poslechů Müllerovy novinky. Před šestým poslechem jsme se rozešli s přítelkyní a v neděli, při noci mistrů, mi začalo docházet, že v případě "Už" nelze klouzat po povrchu, ale je třeba ponořit se k jádru celku. Když v člověku zavládne chaos, teprve tehdy pochopí a ocení harmonii nahrávky "Už". Müller je muž, který byl bohem zrozen, aby vyprávěl smutné příběhy. Müller je muž, který byl předurčen k tomu, aby smutné příběhy prožíval. A "Už"? Po dalších desítkách poslechů mohu s čistým svědomím říci, že se k albu vracet nebudu. Není špatné, ale je v něm příliš mnoho bolesti a beznaděje na to, aby se stalo mou každodenní náplní. Zároveň je ovšem třeba uznat, že je v něm příliš mnoho bolesti a beznaděje na to, aby se nad ním jen tak mávlo rukou.


Album: Richard Müller - Už
Průměrné hodnocení: 7,4/10
Celkový čas: 42:15
Skladby: Už, Sviečky, Hluk, Majú ma rady, Nočný vták, Do nemoty, Čo ťa bolí?, Čiara, Za horúca, Netreba, Zobuď ma


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY