Vyhrajte:

3 x CD LANY DEL REY Born To Die / 3 x 2 vstupy na RUSSKAJA / 3 x 2 vstupy na PARNO GRASZT

Hudba světa: Japonská popová odysea
Hudba světa: Japonská popová odysea
Nová krev na československé hudební scéně
Nová krev na československé hudební scéně
Hudební anticeny Zlatý David - hlasujte pro své neoblíbence
Hudební anticeny Zlatý David - hlasujte pro své neoblíbence
Makrorecenze "Fenomenu" Rytmuse - 46 %
Makrorecenze "Fenomenu" Rytmuse - 46 %
Recenze: Na jedenáct Oscarů nominovaný Hugo
Recenze: Na jedenáct Oscarů nominovaný Hugo

Audio/Video Jukebox

více...

Naživo

Mezi zážitkem a zkušeností

05.05.2010 11:30, Tomáš Bláha

Pocity euforické radosti schované za mlžné sklo. Sonický průstřel všeho, čim je protkaná nervová soustava. Na první pohled ne úplně rozdílné kapely ve finále nabídly diametrálně odlišný zážitek. Kamarádský i násilnický. Oba dva bych si dal ještě jednou. Prosím.

Live: Fuck Buttons

support: A Sunny Day In Glasgow
místo: MeetFactory, Praha
datum: 3. května 2010
Fotogalerie

A Sunny Day in Glasgow, MeetFactory, Praha, 3.5.2010
© Vojtěch Kolář / musicserver.cz
Abych pravdu řekl, do Prahy jsem jel hlavně kvůli A Sunny Day In Glasgow, nerad bych teda mluvil o nějakém supportu. Jestli proběhla nějaká reinkarnace shoegazingové vlny, tahle parta z Filadelfie patří na její vrchol. Ta jejich abstrakce a surrealita dává té rozostřenosti nový rozměr. Když sem tak jel autobusem, v uších "Ashes Grammar" a hlavu opřenou o sklo, na které dopadaly kapky deště, bylo to úsměvné.
Jedna věc - zvuk v MeetFactory fakt nemá chybu. I v sebevětším bordelu šly krásně rozeznat jednotlivé zvukové nuance, což se u kapel jako ASDIG nebo FB vážně bere za velké plus. Skoro hodinové zpoždění bylo lehce otravné, ale šlo se s tím poprat. Slečna u vchodu to bleskově kvitovala poznámkou, že "o to lepší budete mít zvuk". Jo, měli jsme. MeetFactory samotná byla v symbióze spíše s Fuck Buttons. Její tovární vjem skvěle podporoval jejich agresivitu.
Méně abstrakce, více kytar. Tak nějak bych shrnul vystoupení A Sunny Day In Glasgow. Kdo čekal surrealistický požitek, nedočkal se. Tahle parta mi spíše připomněla doby, kdy ještě byli miláčci univerzitních kolejí. Studentíci, kteří když po koncertě stáli u východu s takovou malou taštičkou s cdčkama, člověk měl i chuť jim tam hodit drobák, nebo je obejmout tak, jako to umí jenom Zdenda Srstka. Když jsem šel po jejich vystoupení poprosit o setlist, donesl mi ho Ben Daniels na malém kousku papíru, který se obvykle lepí na ledničku s vzkazem, co je třeba dojíst. Skromné. Na pódiu z nich tryskala radost. Mladistvá rozcuchanost. Mlhu často rozprášili kytarami, které se občas slily v noisovou stěnu. Nebyla drásající a šlo za ní cítit jaro, duhu, rozkvetlou květenu a další věci, který se vám asociují se slunečným dnem v ne úplně čisté společnosti.
Fuck Buttons, MeetFactory, Praha, 3.5.2010
© Vojtěch Kolář / musicserver.cz
Jestli se ale A Sunny Day In Glasgow snažili postavit zahrádku, kde se tak mlhavě tetelí radost, Benjamin John Power a Andrew Hung řekli dost. Dost bylo laskavostí. Od úvodní "Surf Sola" až po závěrečnou "Sweet Love For Planet Earth" do davu vystřelili zvukovou sondu, která se pohybovala na škále někde mezi zážitkem a zkušeností. Jak řekla má kamarádka: "Někdy to bylo až moc". Zvuky vrstvili v mnohotučném odlitku neurotických výpadů.
Benjamin J. Power v kšiltovce, Andrew Hung v červeném kulichu, který tak jakoby dával najevo, že to celý berou hlavně jako zábavu. Baví je zkoušet, co lidi vydrží, a dělají to tak, že to lidi baví. Butony fuck(t) mačkali stejně zběsile, jako byl ten pocit, který se mě mnohokrát zmocnil. Když už jsem si myslel, že skrz ten bordel dokážu nazírat na rytmiku, přišla další vlna všemocného noisu. Byly místa, kdy jste mohli přemýšlet o vcelku čitelném tanečním základu, ale byly taky místa, kdy jste mohli přemýšlet asi jen nad tím, za jak dlouho vás to odrovná. Bavily mě ty momenty, kdy Power rytmizoval hluk skrze svůj buben, který patřil asi mezi tu nejlidštější stránku celého setu.
Když před přídavkem oba dva synchronizovaně všechno vypnuli, hučelo mi v uších tak, že jsem ani pořádně neslyšel kámoše, který se mi snažil říct, jak skvělý to celý bylo. "Sweet Love For Planet Earth" pak svojí kryptickou fasádou potvrdil jen to, co se mi celou dobu honilo v hlavně - mazec.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • setlist (petr, 05.05.2010 12:55) Reagovat - e

    nevite kde se da sehnat setlist?

    • Re: setlist (takypetr, 10.05.2010 22:09) Reagovat

      pochopil sem, že autor ho prej má, ale asi si ho nechá pro sebe.. já si akorát pamatuju, že první song asdig byl the white witch a poslední things only i can see

      • Re: setlist (Bláha, 11.05.2010 18:08) Reagovat - e

        no autor má ( nebo měl, ted by se po něm musel podívat )setlist od ASDIG a pochopil, že je tady zájem o tracklist od FB ;)

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?


Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

10.02.
09.02.
08.02.
07.02.
06.02.

CoKdyKde

Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)

Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)

Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)

Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)

St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí