Českému posluchači musely být v poslední době přinejmenším podivné dvě události kolem skupiny Manic Street Preachers - nejprve kapela pár týdnů před vydáním nového alba jede na Kubu zahrát koncert Fidelu Castrovi (mimochodem a od věci, jen několik dnů po propuštění Bubeníka a Pilipa) a pak Manics trapně "vystoupí" na playback (ať už to byla "zásluha" kohokoliv) jako zahraniční hvězda předávání cen Akademie populární hudby. Tolik historický úvod.

Manic Street Preachers dnes rozhodně patří do světové první ligy. Mají charakteristický styl a rukopis, předchozí dvě alba jsou z toho nejlepšího, co Británie v poslední době hudebnímu světu dala. "Know Your Enemy" mi přijde po hudební stránce jako kombinace předešlých "Everything Must Go" a "This Is My Truth Tell Me Yours". Ubylo vzdušných kláves, některé skladby jsou až punkově průrazné ("Found That Soul", "Intravenous Agnostic", "Dead Martyrs"), přesto se mi kapela nejvíce zamlouvá ve více melodických kusech, kde si i pohrála s velmi pěknými aranžemi, viz. "Royal Correspondence", "Ocean Spray" (jediný textový příspěvek zpěváka Jamese Deana Bradfielda, jinak to má skupina rozděleno texty Jones, hudba Bradfield a Moore) či doorsovina "Epicentre". Celá deska je docela našlapaná, vždyť obsahuje šestnáct skladeb (plus ukrytý bonus "We Are All Bourgeois Now" - tyhle fórky, kdy se po dlouhých minutách ticha objeví další track, už jsou docela nudné), takže se asi hned tak neomrzí, notabene, když je pořád co poslouchat. Za vrcholy, na něž se při poslechu vždycky těším nejvíce, považuji "So Why So Sad" (taky se vám tak líbí klip?), "Let Robeson Sing" (věnováno zpěvákovi protestsongů...), "Baby Elian" (tak tohle se muselo Fidelovi líbit nejvíce) a "His Last Painting" (v jednoduchosti je krása). Zajímavým úletem je "Miss Europa Disco Dancer" - normální disko ze 70. let se shazujícím závěrem "Braindead motherfuckers", ale docela se to podařilo.

Zcela osobitou kapitolou jsou texty - nevšední, levičácké, kontroverzní. Český posluchač tohle asi musí brát s jistým zvláštním pocitem a nadhledem, když se zde zpívá o imperialismu či únosu Eliana, ale skupině nelze upřít vlastní názor a zásadní postoj, mnohem sympatičtější než bezduché žvásty o ničem, převládající v dnešním plastikovém popu.

P. S.: Název a refrén závěrečné skladby se opravdu povedl: "Svoboda slova nenakrmí moje děti...".

Album: Manic Street Preachers - Know Your Enemy
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 75:37
Skladby: Found That Soul, Ocean Spray, Intravenous Agnostic, So Why So Sad, Let Robeson Sing, The Year Of Purification, Wattsville