Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Head First" Goldfrapp

23.04.2010 05:00, Redakce

Páté album dvojice Goldfrapp "Head First" některé opět překvapilo. Tentokrát hlavně tím, jak moc se Alison Goldfrapp a Will Gregory obracejí do minulosti. O albu přesto prohlásili, že je "putováním k srdci roku 2010." Co si o této cestě myslí část redakce musicserveru, napoví makrorecenze.

Goldfrapp byli vždycky oblíbení pro svůj cit pro novátorství. Pro svou pátou studiovou desku "Head First" ale zvolili jinou cestu a nechali se inspirovat popem osmdesátých let. "Našlapaný cvrkot synthi optimismu, euforie, fantazie a romantiky," tvrdili. Kritika ale přijala výsledek nejednoznačně a přirovnání k Olivii Newton-John používá tu v pozitivním, tu v negativním smyslu slova. Dan Hájek v hlavní recenzi nahrávku pochválil, ale s výhradami. "Goldfrapp zabředli a padli do mokřin blouznění a tápání," napsal a udělil jí známku sedm s tím, že hodnocení cítí někde na pomezí mezi šestkou a sedmičkou. "Pro skalní fanoušky to možná bude dokonce znamenat nejhorší počin dvojice," dodal. Pět redaktorů musicserveru se v makrorecenzi s Danem Hájkem v podstatě shodlo, jen se známkami šlo ještě níž. "Head First" až na jednu výjimku nikdo neoznačil za vyloženou ostudu, v průměru dostala osmapadesát procent.

Tomáš Tenkrát - In asi jako techno (6/10)
Vztah ke kapele: Singlově kladný.

Ano, další kapela, co kráčí do těžce vyrecyklovaného popu. A může za to ta neprostupná houština osmdesátkových synťáků. Jestli je to špatně? Vůbec ne, v případě, že se to dělá stylově. A hlas Alison je sakra stylový. Dokáže vytáhnout i hodně uslintanou melodii nad pomyslnou rysku vkusu. Pokud byste si totiž pustili "Head First" jako karaoke, asi byste si ublinkli do kapsy. Někdy je to opravdu lacinější než sako Michala Davida. Naštěstí Goldfrapp jsou kádři a mohou si dovolit, s ohledem na svou minulost, leccos. Nemusejí nic dokazovat. Pokud se tedy oprostíte od těch zefektovaných bicích, co nám evokují normalizační pop, je to docela dobrá zábava. Ale všeho s mírou! Ještě s větší grácií fungují na stejném principu třeba M83, oproti nim jsou Goldfrapp více rádioví a chytlaví. První tři skladby jsou bez debat výborné, ale pak už nám začíná hladinka zábavy stagnovat, až nakonec její škraloupek zaschne někde kolem průměru. Retro vytahování osmdesátek už nějaký pátek přestává být zábava.

David Věžník - Poslouchat to mi nevadí (6/10)
Vztah ke kapele: Respekt k citu pro melodii a několik oblíbených písní, ale album jako celek? To ne.

Jestli Goldfrapp něco umějí, je to budování atmosféry. Ať už jsou jejich písně pomalé, nebo rychlé, vždycky je na první poslech poznat, jakou náladu si má posluchač navodit. A přitom všem si vždycky udržovali dobrou míru vkusu. Na "Head First" je tomu vlastně stejně. Jako celek má album jediné poselství: nic neřešit. V textech tedy netřeba hledat žádné hloubání, v muzice už vůbec ne. A to je možná trochu škoda, protože jestli ještě něco Goldfrapp umějí, je to posunutí žánru, který uchopí, směrem, kterým se až tak často nechodí. Tady ale jako by Alison a Will zapomněli, že eighties už zas až tak nefrčí, a udělali úplně běžnou osmdesátkovým popem načichlou desku. Což by pořád ještě nebyla taková tragédie. Třeba "Rocket" nebo "I Wanna Life" jsou písně, které prostě fungují, za zmínku stojí i závěrečná úplně se odlišující "Voicething". Prostor a čas mezi nimi je ale vyplněn skladbami, které až tak moc nebaví. Ale možná to tak bylo vždycky. Pár výrazných písní ("Utopia", "Happiness") kolem těch míň výrazných. Ale poslouchat to mi nevadí.

Karel Zich - Retro nekončí, vrací se zpět s dvojnásobnou intenzitou (6/10)
Vztah ke kapele: Díky debutu "Felt Mountain" dlouhodobě jedna z mých nejposlouchanějších kapel.

Vzkaz pro ty, kteří si na základě uhrančivé atmosféry, jelenů a bavorské dechovky debutu "Felt Mountain" zvykli od kapely očekávat něco zajímavého, je smutnější než kdy předtím - sežeňte si poslední track a nomen omen "Voicething ", možná ještě docela éterickou "Hunt" a upalujte pryč. Hovoří-li se totiž mezi hudební komunitou o tom, jestli už se oživování duchů třeba nechýlí ke konci, Goldfrapp naopak ještě přiložili pod kotel. Po většinu desky absolutně rezignují na originalitu a vypouštějí démony 80. let v plné síle - nejextrémněji v případě "Alive", "I Wanna Life" a singlové "Rocket", jejíž synťáky dokonale a bez zábran oživují náladu radiožurnálového dinosaura "Jump" (1984) od Van Halen. Podmíněnost obliby "Head First" ujížděním na zastaralých osmdesátkových hitech není stoprocentní, ale hodně vysoká určitě. Pokud předpoklad splňujete, oceníte, že jde o ultra-retro-album vytvořené s citem (jakkoli perverzním), štvaly-li vás naopak na Goldfrapp již předchozí vyjížďky do minulosti za electroclashem, počítejte s něčím mnohem horším a tuctovějším.

Pavel Parikrupa - Zrcadlová koule, flitry a růžová (6/10)
Vztah ke kapele: Od úžasného koncertu na Colours Of Ostrava je to platonická láska.

Přiznám se, nějak jsem nevěřil, že by Goldfrapp přišli s podobně laděnou deskou, jako je vynikající předchůdce "Seventh Tree". Asi se duo nechtělo opakovat, a tak uhnulo jinam. A je otázka, jestli "správným" směrem. "Head First" není nic progresivního nebo objevného ani v rámci diskografie kapely, natož v kontextu současné populární hudby vůbec. I když je to především taneční album, obsahuje i klidnější momenty - ani jedno, ani druhé vůbec nevadí, jen ten osmdesátkový zvuk je místy divný a stýská se mi po zasněné a mírně zamlžené atmosféře předchozí desky. "Head First" není špatná, jen zní, jako kdyby ABBA přežila svůj rozpad a fungovala ještě dalších deset let. Což může být chvála i výtka zároveň. A taky uvidíme, jak ty písničky zafungují v létě, až bude všechno barevnější a teplejší.

Honza Průša - Mamma mia (3/10)
Vztah ke kapele: "Seventh Tree" je geniální až osudová věc. Nic víc jsem zatím neslyšel.

Svou předchozí deskou "Seventh Tree" mě Goldfrapp dostali. Připravili nádhernou sbírku emocí, citu a nálad. Desku pro introverty, s kterou můžete být sami, k níž už nikoho nepotřebujete. Na "Head First" ale žádné spojení s předchozí nádherou (nepočítám-li velmi příjemný hlas Alison) nenacházím. Ta deska mě ubíjí. Vrací se někam na diskotéky mých rodičů, dává mi vzpomenout na ABBU, kterou nemůžu vystát. Kýč se potkává s (pro mě) nepovedeným retrem a já se divím, jaké různé názory na svět můžou Alison a Will mít. A tak zatímco "Seventh Tree" byl umělecky dokonalý výlet do světa snů, do míst, kde je mi fajn, "Head First" mě nudí a při refrénech jako "Oh - Oh - Oh, I got a rocket," trpím. A to nejen proto, že na diskotéky jsem nikdy nechodil a chodit nebudu. Goldfrapp rozhodně nestojí na místě a oscilují mezi různými světy. Tím se můžou mnohým přiblížit, ale mně se právě teď odcizili. Nevadí, třeba se potkáme někdy příště.

Album: Goldfrapp - Head First
Průměrné hodnocení: 5,8/10
Celkový čas: 38:10
Skladby: Rocket, Believer, Alive, Dreaming, Head First, Hunt, Shiny And Warm, I Wanna Life, Voicething

Související články

Goldfrapp - The Singles (Recenze CD)
Nové desky pro 6. týden (Nové desky)
Goldfrapp zveřejnili obsah své první výběrovky (Novinky)
Goldfrapp - Yellow Halo (Video Jukebox)
Goldfrapp, Floex, SaSaZu, Praha, 12.10.2010 (Naživo)
Goldfrapp, SaSaZu, Praha, 12.10.2010 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Top 10 videoklipů Goldfrapp (Publicistika)
Goldfrapp dorazí do Prahy již za měsíc (Novinky)
Goldfrapp vybrali z "Head First" již třetí singl (Novinky)
Lístky na pražský koncert Goldfrapp jsou v prodeji (Novinky)

Názory

Příliš nízko (Trymák, 25.04.2010 20:32) Reagovat

Přiznám se, že pop 80. let neposlouchám a vlastně ani pořádně neznám (kromě zásadních rádiových kusů, kterým se nelze vyhnout), nesleduji vlastně ani pop obecně - a možná právě proto mě Head First baví. S ničím tu desku nesrovnávám, líbí se mi, že je opět jiná než ostatní alba Goldfrapp, a jsem spokojený. Není to samozřejmě nic přelomového, ale snad bych se nebál dát i 8/10.
- Re: Příliš nízko (gMn, 27.04.2010 21:06) Reagovat - e
  
  Souhlas, Head First mě baví moc. Předešlou tvorbu Goldfrapp jsem neznal a po poslechu jsem dokonce zjistil, že to není nic pro mě. Miluju 80s sound a proto jsem za tuhle desku rád :)
.. (strom-z, 04.12.2011 18:20) Reagovat - e

ach jo, jsem to tu nějak podhodnotil.... v rámci žánru fakt povedená deska, 8/10:)

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »