Zavřete oči, štíři odcházejí

Legendární Scorpions ohlásili odchod na odpočinek. Celosvětové turné, jímž se rozhodli podtrhnout své rozhodnutí, právě začalo a po dvou a půl letech zaválo hardrockové dinosaury před české publikum. Vystoupení doprovázelo mnoho nostalgických vzpomínek, na výraznější emoce však zůstalo skoupé.

Live: Scorpions

místo: O2 Arena, Praha
datum: 15. března 2010
Fotogalerie

© Daniel Hlavac / musicserver.cz

Pokud chtěli Scorpions skutečně odejít na vrcholu, jak tvrdí, mají nějakých patnáct, dvacet let zpoždění. Jejich skutečně produktivní léta skončila začátkem devadesátek a od té doby těží parta kolem zakládajícího zpěváka Klause Meineho a kytaristy Rudolfa Schenkera více z někdejší slávy než z úspěchu aktuálních desek. Bylo tedy otázkou času a vlastní soudnosti, kdy se k tomuto rozumnému kroku uchýlí. Když už ne na vrcholu, na úrovni to ještě štíři zvládli.

Zatímco se těch několik slavných kousků stále točí v rádiovém éteru bez známky procesu stárnutí, z původní generace fanoušků jsou dnes čtyřicátníci, padesátníci. Oproti ortodoxněji laděným příznivcům kapel typu AC/DC nebo Iron Maiden působili fanoušci Scorpions vždy o něco civilnější, tudíž věční rockeři (poznávací znamení: dlouhá kštice a ošoupaný křivák) byli v hledišti k vidění spíše výjimečně. Přibyli však zástupci mladé generace, již sice zlatá léta této formace nezažili, přesto si k legendě dokázali najít cestu.

© Daniel Hlavac / musicserver.cz

Ať omladina, nebo zkušení pardálové - na skladby z novinky "Sting In The Tail", jež má vyjít každým dnem, nebyl v hale nikdo zvědavý. Stejně tak málokdo ocenil písně z několika posledních desek. Nikdo ani nepřišel nic objevovat, naprostá většina obecenstva si zkrátka přišla poslechnout a připomenout známé pecky a nasát atmosféru starých časů. Ti samí fandové zaručeně přijdou i za deset let, až si třeba škorpíci střihnou ojedinělý vzpomínkový koncert. Obvykle se používá přirovnání: věrný jako pes. Dodal bych: věrný jako volič KSČM nebo věrný jako fanda starého hardrocku a heavy metalu.

Během dvou hodin se střídaly ostře nabité pasáže s těmi umírněnými. Rychlejší skladby působily příliš profesorsky (ostatně celé vystoupení až na výjimky postrádalo emoce) a zejména díky přepáleným výškám tahala kvílivá sóla za uši. Zvuk se tentokrát skutečně nepovedl. Mnohem lépe si vedly balady, konec konců hlavně těmi si Scorpions vyšlapali cestu k úspěchu. Ve speciálním akustickém setu s improvizovanou bicí sestavou postavenou jen těsně před diváky zazněly "Always Somewhere", "Send Me An Angel" a "Holiday" a v samém závěru bezkonkurenčně nejlepší "Still Loving You" a "Wind Of Change". Jenom škoda, že ani tyto klenoty nedokázaly diváky ve větší míře probudit. Chyběly ruce, zapalovače i silné hlasivky.

© Daniel Hlavac / musicserver.cz

Pokud jde o samotnou prezentaci, bylo vše v pořádku. Upnuté kožené kalhoty, flitrované hořejšky těsně obepínající poodhalené hrudníky a nevkusné sluneční brýle: dnešní mladá, vpřed hledící generace by se při pohledu na pódium jistojistě rozchechtala na celé kolo. "Co to mají proboha na sobě?" - "Klid, mladej, tohle se prostě tenkrát nosilo." - "A co ten vysokej uječenej vokál?" - "To už je klasika, stejně jako ty pohyby pánví, coby doplněk správného hardrockového kytaristy. Však ten tvůj všeličím propíchanej obličej a dready budou tvým dětem taky jednou k smíchu."

• uz bylo na case (asa, 16.03.2010 19:53) Reagovat

  Huraaaaaaa!!!!
  
  

• Chudáci Škorpíci (Jan Kobr, 27.03.2010 18:36) Reagovat

  Opět jedna z recenzí na musicserveru, která tomu, kdo tam nebyl neřekne vůbec nic. Ono se totiž pozná "pane redaktore", že byste raději šel asi na Michala Davida, co ? Byl jsem přímo u podia a že by tam bylo nějak mrtvo, to jsem si teda nevšiml. Když se hraje nová píseň, která oficiálně ještě nevyšla, tak je asi pochopitelný, že nemůže vyvolat nadšení publika, protože jí nikdo nezná. Škorpioni maj sice trochu hlasitější koncerty, ale rozhodně mezi metalovými nebo rockovými skupinami nejsou výjimkou. Po dvou dnech vám odlehne a člověk je hlavně rád, že zažil něco, co má úroveň, narozdíl od vaší prezentace v této recenzi. Kapela má sama právo rozhodnout si, kdy chce skončit a to, že je stále žádáná potvrdilo jenom to, že původně měla být obsazena pouze polovina haly, nakonec se vyprodala téměř celá. Zajímavé na vaší recenzi dále je, že samotnému koncertu je věnován z celé recenze jeden odstavec, který by se dal v podstatě shrnout do reklamního spotu v rádiu. Jinými slovy: Nezapomeňte si vyndat vatu z uší před Wind of Change, pak můžete jít domu. A to už vůbec nemluvím o kritice oblečení a doplňků. Každej si může nosit co chce. ROCK JE PROSTĚ ZÁBAVA, SHOW. Bůh ví, jestli jste strachy neutek hned po první písni a zbytek koncertu někde neopsal nebo si nevymyslel. To že jste jaksi zapomněl na setlist tomu jenom napovídá.
  
  

• Kde je ten setlist !!!!!!!!!!!!!! (Jan Kobr, 03.04.2010 10:04) Reagovat

  To, že pan redaktor zapomněl na setlist,napovídá sice tomu, že tam do konce nebyl, ale neznamená to, že my si ho nemůžeme připomenout:
  Sting In The Taïl, Make It Real, Loving You Sunday Morning, Is There Anybody There, The Zoo, Coast To Coast, Animal Magnetism, Pictured Life, We´ll Burn The Sky, Always Somewhere, Send Me An Angel, Holiday, Raised On Rock, The Good Die Young, Tease Me Please Me, 321, Blackout, He´s A Woman She´s a Man, Big City Nights, Stïll Loving You, Wind Of Change, Rock You Like a Hurricane.
  
  

  • Re: Kde je ten setlist !!!!!!!!!!!!!! (Jan Kobr, 18.04.2010 14:50) Reagovat

    A abych nezapomněl, a setlist byl kompletní, před tím, než začalo nedělní ráno, co mám tak rád ("Loving you Sunday Morning"), tak přišlo ještě pár zlých chlapů ("Bad Boys Running Wild").
    
    

• Já bych chtěl být kritikem !!!!!!! (Jan Kobr, 03.04.2010 11:52) Reagovat

  A tak jsem se rozhodl, že vám napíšu svůj pohled na koncert Škorpíků ze Sazky. Pro mě osobně to bylo již druhé setkání s těmito německými klasiky. To první se uskutečnilo před třemi lety ve Varech. Pokud můžu srovnávat, tak zvukově to bylo nastejno. Ale o co jde. Neproslavil se rock náhodou závody v co nejhlasitější produkci koncertu? V Sazce jsem byl asi na deseti koncertech a nejlepší zvuk měli Queeni, vyváženost od začátku do konce, nejhorší zvuk měl Olympic při Trilogy Tour, jako kdyby někdo hrál dole na playback, do 4 patra nebylo slyšet skoro nic.
  
  Skupiny, který na tom byly zvukově podobně jako Škorpioni, byly Kiss a Motley Crüe.
  Setlist
  Co se týká setlistu, ten mě velmi mile překvapil.
  Stále sice nedošlo na " Another Piece Of Meat" a " Lovedrive", ale třeba se jich dočkáme na nějakém tom vzpomínkovém koncertu. Ten, kdo zná Škorpíky pouze podle Wind of Change a Still Loving You, musel být zklamán, to chápu. Ale osobně bych nikdy nešel na koncert skupiny, od které znám jenom jeden hit. A ať mi nikdo netvrdí, že Wind Of Change vyprodal Sazku. Češi prostě nejsou tak spontánní, nejradši seděj a poslouchaj, tím nemyslím samozřejmě všichni. Ale podobnou zkušenost mám i z koncertu Kissáků. Tam taky Paul Stanley neustále burcoval lidi, ať se odvážou, ale Čech je hold Čech. A jen tak mimochodem, už se zase těším, jak nám zase za dva měsíce napíšete " pane redaktore" o tom, jak úchylný dědek Simmons vyplazuje jazyk a obtloustlý Stanley řve na lidi, že jestli zůstanou sedět, tak budou mít pěkně tustý zadky.
  Ale abych neodbíhal od tématu jako pan redaktor. Vidíte, kritikem být je tak snadné.
  Setlisty varského a pražského koncertu se lišily téměř z 90%. Na mé nejoblíbenější devadesátky, jako Hit Between The Eyes nebo Alien Nation sice stále nedošlo, ale rozhodně byl pestřejší, než ten varský. A že se vám nedostávalo emocí?. Já jsem měl hroznou radost z toho, že vidím Škorpiony z deseti metrů, chtělo se mi brečet, když Klaus zpíval Wind of Change s naší vlajkou za zády a naštvanej, krom vaší recenze, jsem byl z toho, že se mi nepodařilo chytit ani paličku ani trsátko. Není to snad dost emocí na jeden " blbej" tříhodinovej koncert. Překvapilo mě, že Klaus, po hlasových problémech v osmdesátých letech, o kterých jsem si přečetl až v posledním Reportu, zvládl koncert velice dobře. Závidím mu, že má takovej hlas i po tak velkým počtu koncertů. Přeci jenom, osmdesátky tu byly před 30 lety. A nebojte se pane redaktore, ani já nejsem sklalní fanda, který by neunesl kritiku své oblíbené skupiny. Jenom mi prostě vadí, když se někdo naváží do takový blbosti jako jsou sluneční brýle. Sám trpím od narození oční vadou, takže dokážu dobře pochopit, že když vám svítí po dobu 40 let přímo do očí několik tisíc vatů, tak si chcete taky občas ulevit. Rozhodně to za nevkus nepovažuju. Variantu oční úlevy Škorpionů navíc podporuje fakt, že pořád je na očích neměli. Pokud mi nevěříte, mám v mobilu několik fotek, které to dokazují. A krom toho, každý si může nosit, co chce. Já bych
  měl spíš mindrák z toho, že až Škorpioni skončí, tak svět zase přijde o další skupinu, která uměla napsat úplně obyčejnou písničku a vkusně jí prezentovat, což dnešní přetechnizovaný svět, plný vyumělkovaných boybandů a " Hůůáááá, o bejby" zpěvaček, přeci jenom trochu postrádá.
  
  
  

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Rapper Grey256 na desce "Tentokrát" všem mladým pop-rockerům ukázal, jak se to dělá. A přitom to má jako vedlejšák Grey256 patří mezi spousty mladých rapperů, o nichž na musicserveru kromě pravidelného komentáře hitparád nepíšeme. V redakci totiž nemáme žádného teenagera, který by jim rozuměl. Jednadvacetiletý interpret se nyní rozhodl... čtěte zde

Vydáno: 21.04.2024 08:00 v sekci Recenze