Robot Koch je v Berlíně považován za základní element tamní elektronické scény, což je v kontextu s ryze průměrnou nahrávkou "Death Star Droid" poměrně zarážející skutečnost. Pověstného berlínského dubu Robot Koch příliš nenabízí, spíše se soustředí na chill-outovou melancholii, která zní nejednou prvoplánově.

První polovina desky je vlastně jen můstkem k vrcholu, předělávce kultovního "People Are Strange" od The Doors. Čtyřpísňové intro totiž postrádá atmosféru a při komparaci s pražskou elektronickou scénou let minulých lze zvěstovat radostnou novinu - vlak současné podzemní elektroniky není žádný šinkanzen, nýbž courák, který spěchá opravdu pomalu.

Zjevením na desce je tedy až zmíněná dveřní symfonie "People Are Strange". Zpívající Grace, na rozdíl od Morrisona, dává naději, že to tady někdo přežije. Je to snad vůbec poprvé, kdy se podařilo přezpívat The Doors způsobem, který ještěrky světa neuráží, naopak je něžně hladí po ocásku. Ten ve finále neodpadne, ať již díky skvělému hlasovému projevu Grace, nebo druhé polovině alba, kde Koch přece jen částečně potvrzuje své kvality.

Při čtyřpísňovém outru totiž ustoupil chill-out do pozadí. Pravda, ani nabízený dubstep vás nerozpohybuje tak jako jiná (a rozhodně méně známější) jména z Berlína, Porýní či Hamburku, přesto patří tracky "Memories" a "Groom Sen" k tomu lepšímu, co přeceňovaný robot na nové desce nabízí. Elektronická všehochuť "Death Star Droid" je v první řadě zklamáním, jistou kvalitu jí přesto nelze odepřít. Za šest.

Robot Koch feat. Grace - People Are Strange