Nenapravitelnej romantik Hansard. Všechno mu věříš. Smutnej komik, snílek, chlap, kterej si ze sebe dokáže udělat legraci. Po boku svojí múzy vytváří jednu symfonii za druhou - legendu, kterou oceníme až za několik let. Dokumentární kamera na starej film v tobě vyvolá záchvat melancholie v jakékoli situaci. Oheň plápolá, ruku v ruce štastni, ledy tají.

Tohle není úplně pure skandinávská produkce, i když tahle trojice pochází ze Švédska. Hodně vypoplá věc, ale ne ve špatným slova smyslu. Oni stále tak nějak patří k nezávislý scéně, i když pro mě už spíš jen okrajově. Video lehce popártový se snahou vyjádřit obsah textu. Osobně tuhle věc znám spíše v remixu od všeuměla Marka Ronsona. Takovej lehkej stepper, kterej jsem párkrát pustil v mém pořadu na Radiu Wave.

Klasickej Petr Fiala s bandou. Nekonečná puberta, textařská ironie a nadhled z Valmezu. Popravdě nevím, jestli tahle věc je z devadesátek, nebo je aktuální. Nebo vlastně asi kecám. Klip totiž vše prozradí. Pamatuju si ale ještě takovej "Měsíc", to byl českej Robert Smith, to byla jejich doba. Video nenáročný, lidský. Na nic si nehrajou, prostě hrajou.