Kapelu Miike Snow vůbec neznám, ale asi se podívám po dalších písničkách. Přiznám se, že i kvůli tomu klipu. Jsem totiž docela ujetej na postapokalyptický scenérie. Trochu mi to evokuje moji milovanou knížku "Cesta" od Cormaca McCarthyho. Nebo film "Potomci lidí". Ta sychravost a neutěšenost, olezlý paneláky. Trošku jsem čekal, že se víc odkryje nějakej příběh, že přijde nějaká výraznější pointa. Možná když si o tý kapele zjistim něco víc, dojde mi, co ten hořící pytel s parohama znamenal.

Super. O Davidu Bowiem jsem dlouho nevěděl, co si mám myslet. Všichni jako že je legenda a mě ty věci, co jsem slyšel, zase až tolik nebraly. Později se to nějak zlomilo. Asi s jeho deskou "Earthling". No a pak jsem kdysi viděl tenhle klip a mám ho vyloženě rád. Jednak jsou tam čtyři krásný lidi, jednak je to výbornej nápad. Stárnoucí chlap, co toho má hodně za sebou, vlastně by se dalo říct, že už je smířenej se vším. Ale jakmile zahlídne obraz svýho mládí, neváhal by ani vteřinu. A ta písnička je taky parádní. Jo, to mě bavilo hodně.

Když se bavim s kamarádama, většinou skončim v pozici, že Divokýho Billa tak trochu obhajuju, i když to neni můj šálek. Ale čim víc desek vydaj, tim mám menší manévrovací prostor. Tahle písnička se mi nelíbí. Ani hudba, ani text. Klip docela jo. Vtipnej nápad, je to hezky natočený, pěkný barvy. Ale potřetí už si ho nepustim. Kvůli tý písničce.