Video Jukebox

více...

Nepřehlédněte

Recenze CD

Povedený soundtrack k sebevraždě

02.01.2010 05:00, Petr Bláha

Nohama nad zemí znám, respektive jsem znal jako zajímavý postpunkový soubor s houslistkou. O to více jsem byl překvapen z jejich novinky "Rajská zahrada", která absolutně dává zapomenout na starou kapelu a servíruje zcela novou kombinaci hudebních ingrediencí.

7/10

Nohama nad zemí - Rajská zahrada

Vydáno: duben 2009
Celkový čas: 42:09

Skladby: Intro, Utopický stát, Padlí andělé, První máj, Kabaret, Lovesong, Rajská zahrada, Revoluce, Divadlo svět

Vydavatel: Cecek Records

Písecká parta Nohama nad zemí není kdovíjakou hvězdou punkové scény, slyšet o nich moc není a já s podivem zjistil, že jsem si je vlastně nepustil několik let. Při poslechu novinky jsem začal zběsile googlovat, protože jsme byl přesvědčen, že jde jen o shodu názvů. Není to tak, skutečně je to jedna a tatáž sestava, která se z postpunku hudebně posunula někam mezi Vypsanou fixu a moderní metal (i když se značnou rezervou), což je ve výsledku jen dobře - "Rajská zahrada" je velice povedený kousek. A navíc je posluchačsky velice otevřený i lidem mimo žánrový okruh.

První setkání s deskou nebylo kdovíjak přívětivé, rychle jsem projel jednotlivé songy, abych si udělal obrázek. Ten jsem si udělal, ale takovou spatlaninu by neocenil ani otrlý znalec moderního umění. Texty mi přišly zmateně abstraktní, hudba jako špatný pokus o metalcore, sečteno podtrženo to nebylo nic doporučeníhodného. Ale s každým dalším poslechem to bylo o fous lepší. Fixovský vliv se začal prolínat s riffovou strukturou. Konečně nějaká z punku vzešlá kapela opustila zajeté fidlání klasického kvintakordu a chopila se vyššího hráčského levelu. NNZ nemají brutálně zkreslené kytary, nepotřebují omračující rychlost, tady stačí vcelku dobrý cit pro melodii. Neprvoplánové aranže a neotřelý vokál pak jen podtrhují zajímavost nahrávky.

Texty, jak jsem již zmiňoval, jsou abstraktní a plné beznaděje. Žádná vzpoura proti systému, žádné brojení proti válkám a podobným věcem. Tohle je básnická tvorba, a vcelku povedená. Pokud ji tedy autor nemyslí vážně a neztotožňuje se s ní, protože pak zřejmě nevede zrovna vyrovnaný život a nejeden odborník by se na něm vyřádil. Ostatně v bookletu je pod seznamem členů kapely nakreslená trojice oběšenců a u textu "Lovesongu" podřezané zápěstí. Hudební složka taktéž nevyzařuje optimismus, tudíž je vše v dokonalé symbióze. Až se jednou rozhodnu ukončit svůj život, tak si pustím Nohama nad zemí, k beznadějnému aktu sedí více než takový Nick Cave, a to je panečku nějakej pesimista!

Kapela se touhle deskou zahání do kouta, protože servíruje velice slušnou nahrávku, ale živé koncertování se jí vyhýbá. Nohama nad zemí mají rozhodně na víc než na pár koncertů do roka, ale s destruktivním pesimismem se jen těžko prosadí jinde než v pseudointelektuálních kruzích či u emo mládeže. Jenže takové jsou už osudy hudebníků a z tvorby téhle písecké čtveřice je cítit láska a péče, a to je to hlavní...

Sdílej tento článek:

Facebook

Linkuj.cz

Jagg.cz

Digg

Názory

Album týdne 10/2010

Scissorhands
Super Tuzex Bros.

minulá Alba týdne

Na okraj Petra Adámka

Mami, jdu do klubu. Nechat si dát přes hubu

Proč lidi chodí do klubů? Tak různě - někdo si s oblibou vyplachuje hlavu metalem, jiný se rád nechá unést tajemnými tóny world music, další do rána paří na house party. A všichni se chtěji hlavně dobře bavit. Jenže zábavu vám může během vteřiny kdekdo zkazit. Třeba vyhazovač se silou a mozkem brontosaura.

Před pár dny jsem po delší době vyrazil na koncert do pražského Futura. Náhodou jsem na baru potkal kámošku. Říkejme jí třeba Jana. Když jsme probrali, jestli byli lepší From Our Hands nebo River Jordan, zmínil ...

celý článek »