Album "Ještě jednou" skupiny Street69 je sebranou kolekcí českých písniček, co bysme je měli mít podle rozhlasových dramaturgů rádi. Neurazí, nenadchnou. Prošumí si jen tak ušima, které ještě více zanesou. Teoreticky to mají chlapci natolik dobře poskládané, že by se od nich mohli další podobní šumaři učit. Kýčovitý pop-rock k žehlení, můj oblíbený hudební žánr, i když jsem nežehlič. Texty je možné odhadnout předem, takže refrény si zabékáte. Jako třeba ten o lásce nebo také ten druhý o lásce. Všechny jsou moc pěkné, takové propracované a hlavně, hlavně chytí za srdíčko.

Zřejmě nejdál jde v tomto směru skladba "Štětec" s hostující Lucií Vondráčkovou a smyčcovým kvartetem. Dojemný kousek, ve kterém nechybějí ani srdce na dlaních. Byla to právě tahle písnička, která mi dodala optimismu k žití a vyburcovala mě k činu napravujícímu ten ošklivý okolní svět. A tak jsem tu desku vypnul. Pomohlo to. Ale pak nastoupil pocit viny za nedoposlechnuté album, když už si s ním kluci dali tolik práce. Dokonce i zamyšlení autora textů na obal umístili. Píše se v něm, že vyjadřují to, co kapela za uplynulé tři roky zažila. Většina z nich je o vztazích (s výjimkou společenské obžaloby "Tak už to bývá") a kapela má pět mužských členů. Jdu si pro žehličku.

První nahrávka Street69 má něco společného s debutovou deskou Davida Deyla. Všechno je strašně navážno včetně procítěné interpretace chudobného obsahu, která pak sklouzává k nechtěné sebeparodii. Už jenom kousek chybí a hudební ceny by musely zavést novou kategorii Královny melodramatu. Kapela se snaží o odlehčení alespoň v bonusové předělávce songu "Hard Day's Night" od Beatles. Ovšem její humor končí u názvu, který pro ni pánové zvolily: "Izbina". Jakmile dojde na první tóny, přichází nutkání hodit si žehličkou. Ještě, že jsem ji nakonec nenašel. Dálkový ovladač už ale po ruce byl...