Recenze CD

Rock á la Norah Jones? Geniální

16.11.2009 00:00, Tomáš Parkan

V roce 2003 překvapila Evropu zpráva z předávání Grammy. Slavné ceny si podmanila Norah Jones. Všichni tehdy zjišťovali, kdo tato plachá dívenka vlastně je. Dnes už je jen málo lidí, kteří by ji neznali, ale Norah překvapuje stále. Albem "The Fall" obzvlášť - zpěvačka na něm totiž rockuje. Geniálně a po svém.

9/10

Norah Jones - The Fall

Vydáno: 16.11.2009
Celkový čas: 45:55

Skladby: Chasing Pirates, Even Though, Light As A Feather, Young Blood, I Wouldn't Need You, Waiting, It's Gonna Be, You've Ruined Me, Back To Manhattan, Stuck, December, Tell Yer Mama, Man Of The Hour

Vydavatel: EMI

Kdo by znal pouze debut "Come Away With Me", pravděpodobně by si musel začít klepat na čelo, co tu píšeme za hámotiny. Co může mít ta pop-jazzová křehotinka společného s rockem? Ale pro toho, kdo sleduje kariéru Norah Jones permanentně, to zase není takovým překvapením. Nikdy se nebránila experimentům a když se to tak vezme, ani žádná z jejích předchozích desek nebyla stejná. Tentokrát se prostě jen rozhodla zkusit trošku rocku. Pro to ale bylo potřeba několik, vlastně hodně změn.
Především ukončila spolupráci s Lee Alexanderem (včetně jejich vztahu) a skládání písniček je tak už plně v její režii. Jen u šesti z celkového počtu třinácti písniček přijala drobnou výpomoc od kolegů, mezi kterými najdete například Ryana Adamse, Jesse Harrise nebo Willa Sheffa, a je setsakra poznat, že Norah Jones nepotřebuje vodit za ruku. Dospěla ve výbornou autorku, jejíž rukopis nabral vlastní trademark.
Přesto daleko důležitější je výměna Lee Alexandera jakožto producenta. Právě s Jacquire Kingem přišla změna zvuku i stylu. Není se proč divit, tenhle chlápek dřív spolupracoval s Kings Of Leon, Tomem Waitsem nebo Modest Mouse. Poslední, ale taktéž dosti podstatné střídání se odehrálo na muzikantských postech. Tam se ocitli hudebníci, kteří dřív nahrávali s Beckem, R.E.M., Elvisem Costellem, Johnny Cashem nebo Joe Strummerem. Rockování Norah Jones tak mohlo začít.
Ono rockování si ale nemůžete představovat, jakože Norah opustila klavír a z ničeho nic se opřela do elektrický kytar a do ostrých riffů. Kytary sice výrazně převálcovaly její piano, ale ony samy zůstávají v zákrytu za bicími a baskytarovými linkami. Tohle CD je postavené především na rytmické sekci, což mu dává nádech ambientní a velmi syrové nahrávky. Ostatní nástroje, mezi nimiž uslyšíte i hodně postarší elektroniky jako Wurlitzer, spíš dotváří celkový obraz a jejich zvuk je často morfován, že musíte chvíli přemýšlet, jakým instrumentem toho dosáhli.
Na albu se střetávají dva velmi odlišné světy - jemné jazzování Norah Jones a rock. Ne však ten současný. Zpěvačka šla více do historie, někam ke klasickému rocku, art rocku a rock'n'rollu sedmdesátých let. Uslyšíte tu vliv Rolling Stones, Genesis nebo zmíněného Toma Waitse či Johnnyho Cashe. Dva světy tu sehrávají jakýsi duel, který nemá jasného vítěze, někdy vyhrává ten, jindy onen, a někdy se oba navzájem propletou natolik, že je velmi těžké je od sebe rozeznat. Právě v tom je "The Fall" respektive Norah Jones ojedinělá - opět přináší něco nového, i když je to v podstatě jen inspirace tím, co už tady bylo.
"The Fall" je sice zřejmě albem nejméně postaveným na zpěvu samotné zpěvačky, ale i při sebevětší snaze bude její sametový vokál barvený snad samotným Stvořitelem vždy tím, co budete vnímat nejintenzivněji. Fantastickým způsobem dokáže celý tento stylový i hudební hybrid překlenout a vtisknout do něj pečeť s krásně čitelným znakem Norah Jones.
Rock á la Norah Jones je jednoduše geniální. Je v něm cítit neuvěřitelné napětí, náboj a touha po experimentování se zvukem. Věřte, že ve chvíli, kdy se do "The Fall" zaposloucháte, vtáhne vás do svého světa, který drásá a hladí zároveň, a vy jej nebudete chtít opustit.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • souhlasim (chocobo, 16.11.2009 00:38) Reagovat

    recenze mi prijde dost vystizna a s jejim autorem se ztotoznuji. Tahle zmena me u Norah vazne bavi a tohle album je pro me stravitelnejsi nez to predchozi (ktere mam ovsem taky moc rad). Norah je proste bajecna .)

  • Wow (nicky, 16.11.2009 09:07) Reagovat

    Včera jsem cd poslouchala a musím říct,že je to fakt pecka.Uplně mě dostalo.Ten její hlas je skvělej.Udělali jste mi radost s recenzí.

  • The Fall (Filip, 16.11.2009 10:36) Reagovat - e

    S vydáním této recenze jsem si potvrdil, že ta deska je dokonalá. Díkx musicservere, díky NORAH, miluji tě!

  • voilá (Murdoc, 16.11.2009 22:12) Reagovat - e

    tak to vypadá, že se zas po nějaké době vrátím k Norah Jones... už mi její pohodičková hudba a sametový hlásek scházeli. nové album zní podmanivě už na první poslech.

  • bezva recenze (ted, 02.12.2009 19:59) Reagovat

    Norah pokracuje ve zmenach napric svymi alby, je to dobre, protoze tak vznika jedinecna, jeji, muzika.

Album týdne 22/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí