Vše začalo již při čekání v nekonečném hadu lidí před Lávkou. Selhání první - absolutně nezvládnutý příchod fanoušků do klubu. Lávka nechala návštěvníky koncertu tři hodiny mrznout při teplotách těsně nad nulou. Stovky promrzlých lidí tak na show zavítaly s více než hodinovým zpožděním nebo své čekání raději vzdaly. Jiní mladiství se vydatně posilňovali alkoholem a k nervozitě se přidaly i výtržnosti.

Selhání druhé - ochranka. Každý návštěvník je před vchodem důkladně prohlédnut, což lze kvitovat s nadšením. Podobné kontroly však zaberou poměrně dost času a aby byly nejen efektivní, ale i uživatelsky příjemné, musely by být prováděny mnohem větším počtem příslušníků ochranky. Dva lidi na několik stovek jednoduše nestačí. Kapitolu brutálního zákroků ochranky proti jednomu z návštěvníků raději pomineme.Selhání třetí - organizace. Po několika neúspěšných pokusech kontaktovat emailem Lávku jsme kontaktovali přímo Vladimira. Jeden z hlavních představitelů labelu Bigg Boss nás zapsal na guestlist jako své hosty. Tříhodinovému čekání jsme se však nevyhnuli. Bohužel pak nelze psát o něčem, co jsme ani neviděli, ani neslyšeli. Jediný, koho jsme viděli a slyšeli, byl jistý Michal. Michal byl očividně boss, nepříliš big, ale šéfoval všemu a všem. "To je tak, když blb dostane funkci," komentoval podobné existence vždycky můj dědeček. Když jsme se tedy s kolegou Doupalem statečně probojovali ke vchodu, bylo nám Michalem oznámeno, že se ztratil guestlist. Následně mladík vypil panáka (pít ve službě se na Lávce očividně smí) a značně podrážděný odešel. Po chvíli se vrátil, křičel a zase odešel. Situace se dle podobného scénáře opakovala přibližně půl hodiny, než byl guestlist znovu nalezen. Naštěstí se mezitím ztratil Michal a dovnitř nás vpustil jeho kolega.