Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Rozhovory

River Jordan - Bojujeme s démony, nastavujeme si zrcadlo

10.11.2009 05:00, Ondřej Michal

Odmítají být součástí módních trendů. Proto změnili jméno. Proto se ve své hudbě ohlížejí zpátky ke kořenům melodického punkrocku. O tom, jak se pražská parta River Jordan dívá na pohaslé emo šílenství a na současné hudební dění, jsme si povídali s jejím zpěvákem Michalem Škrabákem.

Když jsme se spolu bavili zhruba před třemi lety, hrál jsi v The Airbags. Tehdy jste měli venku novou desku a mnozí vám předpovídali velkou budoucnost. Nicméně teď už jsou The Airbags minulostí. Co se stalo?

Zhruba na začátku loňského roku jsme začali přemýšlet nad tím, jak jít dál. Náš tehdejší basák Petr už necítil potřebu s námi pokračovat, chtěl se radši věnovat divadlu. Uvažovali jsme, do jaké míry nám ublíží, když změníme název. Nakonec jsme se rozhodli, že jméno změníme. Chtěli jsme opustit obraz kapely, která pluje na vlně trendu. Chtěli jsme plout na vlastní řece. (smích) Mimo jiné "Broken Symphony" vyšlo ještě před záplavou těch emo desek kapel typu My Chemical Romance. Pokud si dobře pamatuju, náš debut vyšel zhruba týden před "Black Parade." Nešlo nám ale jen o změnu názvu. Za ten čas jsme o něco zestárli a našli jsme v sobě pocit dělat muziku o něco složitější a hlubší než dosud. Chtěli jsme být víc než jenom mejdanová kapela, se kterou lidi stráví společenský večer a nepamatují si ani notu. Následovalo tři čtvrtě roku zkoušení nového repertoáru. První koncert pod hlavičkou River Jordan jsme odehráli letos v dubnu coby support Emery a Escape The Fate.

Nebyla škoda opustit zavedenou značku a začínat úplně znova?

Hodně lidí nám vyloženě nadávalo, že jsme zahodili něco, na čem jsme tak dlouho pracovali a co jsme vybudovali. Jenže my potřebovali novou sílu, která by kapelu scelila. Muzika přeci není o jméně, ale o kvalitě prožitku z vnímání hudební kompozice, zjednodušeně pocitu mrazení a úžasu nad zvukem, který mě obklopuje. Na české scéně je mnoho kapel, které by bez jména už možná ani nikdo neposlouchal a o úžasu nebo uměleckém prožitku se nedá mluvit. Chtěli jsme být kapelou, která chce překvapit a zaujmout hudbou, ne svým jménem.

River Jordan...

River Jordan ... je pražská kapela pohybující se na hudební scéně už víc jak šest let. V dobách svých začátků však existovala pod hlavičkou The Airbags. Ti svého času platili za jednu z nejviditelnějších domácích melopunkových kapel. Před časem však coby The Airbags ukončili činnost, zamíchali sestavou a začali úplně od začátku. Letos v létě vydali debutovou desku "Fighting The Demons Within".

V tuhle chvíli se tedy jedná o stejnou sestavu jako v případě The Airbags, pouze se změnou na postu basáka. Je to tak?

Je to tak, od loňského září máme nového basáka Bunnyho. Mimo jiné mě podporuje ve vokálech a hodně se doplňujeme. Nicméně od letošního podzimu chystáme malé překvapení.. Momentálně zkoušíme i s druhým kytaristou, takže se chopím pouze zpěvu. Těším se na ten moment. Tímhle způsobem jsme chtěli udělat krok dopředu, co se týče živých vystoupení i tvoření nových skladeb. Když se každý z nás bude věnovat svému nástroji, můžeme se každý z nás odevzdat naplno a vložit tu vlastní hudební energii do jednoho pocitu. Společně se všema klukama by mohl být výsledný zvuk pestřejší a projev přesvědčivější.

Jaká je nálada v kapele po těch letech společného hraní? Fungujete pouze v rámci kapely nebo jste schopni spolu zajít třeba na pivo?

Například s kytaristou Capsem hrajeme už šest let, kdy jsme zakládali The Airbags. Dá se říct, že spolu se chodíme bavit po celou tu dobu. Stejně tak jako s klukama, kteří mezi nás přišli později. Ostatně tohle byl problém předchozí kapely. Ke konci už nefungovaly mezilidské vztahy a jediné co ve finále zbylo, byla jenom značka The Airbags. Cítili jsme, že se scházíme vlastně už jenom na koncerty. Nové jméno a vůbec nová energie, která v kapele teď je, nás hodně scelila a žene nás dopředu. Navíc se bubeník Tooth přestěhoval do Prahy, tím pádem je i víc času a prostoru na společné akce.

The Airbags platili svého času za jednu z nejviditelnějších domácích emo-punkových kapel. Jak se zpětně díváš na tehdejší emo šílenství?

Není tak dávno, co jsem si pustil "Broken Symphony". Mimochodem jsem ji neslyšel tak dva roky. Byl jsem příjemně překvapený, co jsme v té době dali dohromady. Získal jsem opět dojem, že to celé bylo myšlené jinak, než co tady nakonec vypuklo. Šílenství, které se rozpoutalo, nám sebralo vítr z plachet. Vzhledem k tomu, že nejsme muzikanti podléhající trendům, chtěli jsme vytvořit zase něco, co bude lidi bavit. Aby si třeba řekli: "Dneska jsem byl na River Jordan, líbila se mi první, třetí, a ta poslední skladba." A přesně tenhle pocit, chceme vidět v očích, které se na nás upírají na koncertech.

Chceš říct, že vám módní emo vlna, která se sem navalila, sebrala statut jedinečnosti, který jste do té doby měli? Najednou jste přeci jenom byli jedni z mnoha...

My jsme se nijak výjimečně nevnímali. Nicméně nám vzala tu pomyslnou lehkost bytí. Chápali jsme to tak, že hrajeme zpěvný punk rock s nejrůznějšími vlivy, které na nás tehdy působily. Celá ta mánie bohužel podobným kapelám sebrala na vážnosti. Samozřejmě i média a recenzenti, kteří na nás občas pohlíželi jako na kapelu, které se chce někam přiklonit jenom proto, že je to moderní. "Broken Symphony" jsme skládali před celou érou toho pseudošílenství. Naštěstí už snad pominulo. Teď se může konečně začít vracet ryzí podstata té muziky, která v sobě měla od v prvopočátku velký smysl a do značné míry nás ovlivnila.

Co bys řekl o aktuálních River Jordan? Mám pocit, že ve srovnání s vaší předchozí tvorbou jste výrazně přitvrdili. Také líbivosti je o poznání méně.

Potřebovali jsme začít úplně od začátku. Samozřejmě nepopíráme naši předchozí tvorbu, ale chtěli jsme se odrazit na něčem úplně čistém. Dostat do té muziky dospělou dravost pro všechny věkové hranice. Myslím, že nám existenčně pro kapelu nejen na desce hodně pomohl Thom (Imodium). I on má zásluhu na tom, že v nás probudil novou chuť užívat si hudbu s lehkostí a snad i my jsme mu byli důkazem, že nemusí být jen pop-líbivá skladba, aby zaujala.

V srpnu jste vydali debutovou desku s názvem "Fighting The Demons Within." S jakými démony to bojujete?

Chtěli jsme v textech dát najevo, že jsou na světě nejen ideální, ale i pokřivené vztahy mezi lidmi. Můžu ten námět trochu nastínit: někteří lidé z našeho okolí nám říkají, že nám šel líp styl, co jsme dělali předtím, než způsob, jakým jsme vytvořili naše debutové album. Nicméně my to tak cítili a chtěli jsme v ten moment začít znovu a právě tím, že všechnu tu pravdu vyslovíme. Všechny ty věci, které se staly v životě špatně, díky vlastnímu jednání, které jsme neuhlídali. Proto bojujeme se svými démony, stejně jako každý by měl sám sobě nastavit zrcadlo a bojovat sám se sebou za lepší svět kolem něj. Musíme každý začít sám u sebe.

Jsi výhradní autor textů. Liší se nějak skládání pro The Airbags a River Jordan?

Jednou mi kdosi řekl, že v případě textů v dobách The Airbags vařím z vody. To mi přišlo vtipný. Mnoho problémů se totiž vnímá jako povrchní, ovšem s přibývajícím časem pokud se neřeší, začnou být existencionálními. V každém případě dnes při skládání textů víc než předtím přemýšlím, jak zanechat určitý mark, jak by slovo po slově mohlo vstoupit lidem do života a zanechat v nich pocit se nad nima na pár chvil zamyslet.

Deska je už nějaký čas venku, jste s ní spokojeni nebo byste něco udělali jinak?

Určitě tam jsou věci, které bychom malinko změnili. Od několika lidí jsme slyšeli, že bychom měli s novou deskou nějaký čas počkat. My jsme ale potřebovali dát o sobě vědět právě v tuto chvíli, vyslovit věty, co máme na srdci, a zkusit, jestli se za tím někdo ohlédne. Spontánně natočit osm věcí byl pro nás ten nejlepší způsob, jak to říct. Vážíme si, jak lidi desku přijali, že baví lidi od mladších po střední věk. Hodně to pro nás znamená, že naše tvorba dává smysl. Odteď můžeme tvořit s pocitem, že ne všichni jsou k alternativní a náročné hudbě lhostejní a nenechají si poručit, co mají poslouchat masivní reklamou v médiích.

Album jste nahrávali sami nebo vám někdo vypomáhal?

Jak jsme už zmínil, s deskou nám výrazně pomohl Thom z kapely Imodium, s nímž máme vůbec lidsky hodně blízko. Jeho hudební vnímání je na desce hodně znát, jak po stránce zvukové, tak v celkové atmosféře, která měla být ponurá až démonická. Thom "Démony" míchal a produkoval, společně se mnou jsme potom připravili finální podobu alba. Při samotném nahrávání jsme zažili spoustu legrace, ale zároveň plno vypjatých situací, kterým jsme se předtím se zvukaři ve studiu vždy vyhýbali. O to větší a silnější pocit jsme do té desky dokázali vložit a Thom ten vjem zakroutil tak, aby byl slyšet. Přistupoval k nám s pochopením směru, kterým chceme jít, naše idea byla zahrnout do muziky vlastní kořeny. Thomova práce ve studiu byla neuvěřitelně nápaditá, cítíme, že jsme vytvořili hudební prostor, za kterým si dohromady stojíme.

Ve skladbě "Hear The Bells Before They Ring" mě překvapilo použití synťáků. Neuvažujete, že byste se do budoucna vydali touhle cestou?

Zvuky synťáků chápeme jako jakýsi šperk desky. Na živém hraní v našem žánru to občas přeci jen trochu ubírá, bubeník pořád musí mít ve sluchátkách přednahrané efekty a to ho do jisté míry svazuje. Chceme náš živý projev udržet nesvázaný, abychom předvedli těch tisíc a jeden pocit, který jsme do každé skladby vložili. Deska je ale především o pestrosti. Při opakovaném poslechu mohou podobné věci obohatit celkový dojem. Zatím neuvažujeme, že bychom na koncerty vyráželi s klávesákem, nebo že by bubeník měl u sebe minidisk. Chceme živou muziku dělat dál klasickou cestou.

Budete se na koncertech s River Jordan vracet k písním The Airbags, nebo to je pro vás definitivně uzavřená kapitola?

Rozhodně se ohlížet nebudeme. Bereme to tak, že vznikla nová kapela, se kterou se už nechceme otáčet zpátky, aniž bychom popírali svou minulost. Hodně lidí nám řeklo, že zníme jako kapely z devadesátých let typu Four Walls Falling nebo Samiam. Hodně nás to překvapilo a potěšilo, zároveň bychom do budoucna chtěli do naší tvorby vnést i nové a neslyšené. Právě teď máme v sobě dohromady společný pocit, že každý z nás může hudebně odevzdat mnohem víc a naplno ukázat radost a odhodlání překračovat vlastní stíny.

Související články

"Budeme nahrávat. Konečně bez toho zlodějskýho smetí," říkají My Chemical Romance (Novinky)
Oslavy desetiletého výročí kapely Imodium pokračují na jarním turné (Novinky)
River Jordan - Call The Summer (Recenze CD)
My Chemical Romance slibují další koncepční album (Novinky)
My Chemical Romance - The Kids From Yesterday (Video Jukebox)
River Jordan - Chtěli jsme volat něco jiného než záchranku (Rozhovory)
Imodium mají pro fanoušky dárek v podobě filmového dokumentu (Novinky)
River Jordan - Hideout (Video Jukebox)
Imodium poctí Nirvanu a točí hudební dokument (Novinky)
My Chemical Romance spekulují: "Novinka by mohla vyjít příští rok!" (Novinky)

Názory

chyba (Marek, 12.11.2009 13:24) Reagovat - e

Escape the fate !!!! ne Faith proboha!!!!
- Re: chyba (stan, 12.11.2009 14:07) Reagovat
  
  Nebyl bych hnedka takovej hnidopich, ale kapelový názvy by měly být korektní, to jo..
- Re: chyba (Ondřej Michal, 12.11.2009 14:52) Reagovat - e
  
  sorry, opraveno
Dobrej rozhovor (Liz, 12.11.2009 14:11) Reagovat

Docela by mě zajímalo kam se kluci posunuli. Airbags sem znala a nebylo to tak zlý. Držim palce!

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »