"Exploding head" je název, který vám přesně řekne, co můžete v následujících chvílích čekat. Na druhou stranu ale plodí otázky ohledně naplnění vašich očekávání. V případě A Place To Bury Strangers (APTBS) se nad ním dá diskutovat, nikoliv o něm pochybovat. Abych pravdu řekl, spíš než hlava by nyní mělo explodovat to torzo, které z ní zbylo po jejich eponymním debutu. "Nejhlučnější newyorská kapela" před dvěma lety uchvátila mixem industriálního noisu s dobrou tradicí shoegazingu. Když se jich někdo zeptal, co přináší oproti shoegazingovým partám, co už tu byly, nového, odpověděli: "Nejsme shoegazingová parta."

Našince jistě potěšilo, když mezi pět desek, co je ovlivnily, zařadili po boku "Loveless", "Isn’t Anything", "Ecstacy And Wine" nebo "Garlands", také "Sussurate" od Ecstasy Of St. Theresa. To, co z nich dělá něco jiného než "nazírače na tenisky" (nechci tvrdit že "víc" ), je těžká noisová stěna, kterou jako by vyvrhla zrezivělá továrna na zpracování těžkých kovů. A frontman Oliver Ackermann ví, jak na to. Jeho živností je mimo jiné výroba pedálů pro různé zvukové efekty, kterou zásobuje kapely jako Wilco, My Bloody Valentine atd. Našli se i tací, kteří jeho kapelu označili za marketingový projekt Ackermannova kšeftu.

APTBS vám s novinkou proženou hlavou atmosféru opuštěné tovární haly, ve které je nejistota hlavním stavebním kamenem. Když bych měl srovnávat s prvním albem, neřekl bych, že na "Exploding Head" je noise nějakým způsobem krocený, ale spíše pohodlněji instalovaný mezi jednotlivé zvukové vrstvy. Album je čitelnější a k vaší nervové soustavě šetrnější, romantický smyk je ale vyloučen.

Ackermann dobře ví, jak vybudovat napětí. Nemá v úmyslu vám rozkopat hlavu na kaši za každou cenu, vlastně jen "Deadbeat", "Ego Death" a finiš poslední "I Lived My Life To Stand In The Shadow Of Your Heart" je víceméně nenávistná agrese. Tyhle tři vály si taky dávám, když potřebuju pořádnej ventil. Když mám "Exploding Head" v uších a někde z dálky slyším Ackermannův rozmázlý vokál, lidi, co na ulici potkávám, se mění v neživé objekty, jejichž stíny jsou v tom všem vlastně světlem. U těchhle Newyorčanů můžete celému světu říct fuck of a tvářit se u toho jako fajnšmekr.