Čtyři překážky k cíli

Tři roky po "Black Holes And Relevations" a šest let po "Absolution" vydávají britští novátoři třetí desku do party. Třetí odvážnou nahrávku, která má sice jednu obrovskou slabinu, avšak spoustu neotřelých nápadů a experimentálních prvků. Muse na "The Resistance" znějí zase trochu jinak.

8/10

Muse - The Resistance

Vydáno: 14.9.2009
Celkový čas: 54:18

Skladby: Uprising, Resistance, Undisclosed Desires, United States Of Eurasia (+Collateral Damage), Guiding Light, Unnatural Selection, MK Ultra, I Belong To You (+Mon Coeur S'Ouvre A Ta Voix), Exogenesis: Symphony Part I (Overture), Exogenesis: Symphony Part II (Cross Pollination), Exogenesis Part III (Redemption)

Vydavatel: Warner Music

Ohodnoť toto album

Resistance no.1
Vykrádání sebe sama. Je však třeba podotknout, že vkusné vykrádání sebe sama. "Uprising" je dobrým pokračováním "Supermassive Black Hole", kytarové riffy se liší místy jen málo od svých starších bratříčků, ale přesně tohle u Muse potřebujete. Dobře čitelnou kytaru, bicí vygradované na nejvyšší úroveň a uřvaného Bellamyho k tomu. Palec nahoru.

Resistance no.2
Moc Queen. Stylizace do Freddieho už tady byla mnohokrát, Brandon Flowers z The Killers to předváděl spíše na pódiu a všechny to štvalo, Matthew Bellamy to střelil přímo do hlasového projevu. Nebo vám to v "The Resistance" a "United States Of Eurasia (+Collateral Damage)" nepřjde? Inspirace Mercurym není na škodu, ale tady to vyloženě škodí. Ksakru proč? Vždyť Muse jsou originální sami o sobě, tak proč takhle krást někde jinde. Navíc tak evidentně. V "Eurasii" to vypadá, jako by Freddie vstal z hrobu a refrény zazpíval místo Matta. Palec dolů.

Resistance no.3
Moc všeho dohromady. Inspirace snad celým světem rockové hudby, která měnila dějiny. Ale proč ne? Pokud to není tak markantní, jako v případě Queen a není na tom postavená celá skladba, tak je to jen a jen dobře. Stadiónové vokály, kytara Bellamyho střílející smrtelné pecky do vašich uší, to vše u Muse vždy bylo a je to tady znovu, okořeněné pálivým chilli jejich vzorů. Palec nahoru.

Resistance no.4
Symfonie, kterou tolik proklamovali dopředu. Pak se sice smrskla do třinácti závěrečných minut, ale ty jsou jako balzám na duši. Právě tenhle do tří částí rozdělený opus vás donutí pouštět si desku znovu a znovu. A postupem času se vám zavrtají Muse znovu hluboko pod kůži. I přes prvotní naštvání si řeknete, že na "The Resistance" něco je. Není to tak skvělé jako "Black Holes And Revelations", už vůbec to nedosahuje kvalit "Absolution", ale je to deska, bez které se neobejdete. Palec nahoru.

Summary
Pomohu si větou své kamarádky, snad se nebude zlobit: "Muse jsou jako dobře propečený biftek, kterého se přežereš, je ti strašně blbě, bolí tě břicho, ale druhý den půjdeš a dáš si ho znovu." Z "The Resistance" mi určitě bude blbě ještě dlouho, jelikož stále nemám dost.

• Resistance (Tomáš Kaplana Fojtík, 14.09.2009 02:15) Reagovat

  Tak za sebe musím říct, že z Resistance cítím obrovské nadšení. Z MUSE znám jen střípky, celou desku jsem zatím neslyšel žádnou (nepočítám-li do toho koncertní H.A.A.R.P.) a tak nemohu porovnávat. Ale Resistance mě baví od první do poslední minuty. Má super sound, skvělé melodie, úžasný text - a závěrečná symfonie je balzámem. A co se týče insipirace - já si užíval odkazy na různý hudebníky, zabalené v balení muziky 21. století. U mě prostě za 9,5/10
  
  

• Mno (BOurne, 14.09.2009 08:30) Reagovat

  Tak ja jsem pomerne velky fanousek Muse a myslim si ,ze tohle album je lepsi nez BHAR . Tak ,ale kazdy kus jiny vkus :) 9/10
  
  

• Mírné zklamání (Standa, 14.09.2009 08:58) Reagovat

  Přiznám se, že když Muse již dlouho před vydáním desky ohlašovali silnou inspiraci klasikou, měl jsem obavy ze zklamání které mě možná čeká (málo kytar, málo schýzy). Zklamání se nakonec dostavilo, ale ne díky klasice (která mě naopak uzemnila zejména v posledních minutách), ale právě díky té až hodně silné podobnosti s Queen. Hlavně skladba United States Of Eurasia mně zní jako dost otřesný "Queen revival" a při každém poslechu desky jí bez mrknutí oka přeskočím (to se mi v diskografii Muse ještě nikdy nestalo). Nejvíce mě dostala úvodní Uprising a pak trojice Guiding night, Unnatural Selection a MK Ultra. Deska jako taková určitě ční nad běžnou produkcí, která nyní vychází, ale v diskografii Muse mám tuto desku zatím na posledním místě.
  
  

  • Re: Mírné zklamání (filda, 17.09.2009 16:49) Reagovat

    nezbývá než souhlasit,bohužel.
    
    

• kdyby jen Queen... (nineweh, 14.09.2009 09:42) Reagovat

  kdyby Muse vykradli jen Queen, bylo by to ještě v pohodě... ale oni vykradli úplně všechno! Uprising zní jako znělka Doctora Who, Undisclosed desires nemaj daleko do Justina Timberlakea, symfonie místy kopíruje soundtrack z Pána prstenů... nebo to přijde jen mně? nicméně Muse jsou jediná kapela na světě, který tohle vykrádání naprosto žeru. pro mě je tohle album jednoznačně událostí roku, škoda jen, že v rámci turné nezavítaj i do matičky stověžatý...
  ps. pro informaci autora článku: Mercury nebyl Freddy, ale Freddie. to jen pro přesnost ;-)
  
  

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze