10.09.2009 05:00, Karel Veselý
Když je potkáte na ulici, raději se jim vyhněte. Nejslavnější rockoví producenti jsou vesměs případy pro psychiatra, jejich světem je nahrávací studio a pod jejich rukama se tvoří historie. Ve čtvrtém a posledním díle našeho historického exkurzu si představíme nejvýraznější producenty naší dekády.
Existuje jen jeden člověk, který zosobňuje uber-cool indie scénu v Brooklynu a na jeho zádech (respektive prstech na ruce) stojí dvě klíčové místní kapely: TV On The Radio a Yeah Yeah Yeahs. Přičemž v první z nich ještě navíc hraje na kytaru. To je všechno ale teprve začátek.
Podobně jako jeho předchůdci z předchozích desetiletí dokáže Sitek dělat věci, které by si nikdo jiný nedovolil. Vezme uřvané funk-jazzové dechy (starají se o ně jeho kamarádi z kapely Antibalas), divné electro pípání a poctivé kytarové riffy a udělá z nich něco, co jste patrně ještě nikdy neslyšeli. Přesně to ho katapultovalo do pozice producentské hvězdy, kterou oslavují hudební elitáři i tradicionalistický časopis NME, kde vládl v "cool" seznamu za rok 2008.
Sitek občas dělá přešlapy. Je to daň z toho, že se nebojí pustit i do projektů, které jsou tak nehorázně troufalé, že se o nich dá předpokládat, že dopadnou tragédií. Sólová deska herečky Scarlett Johansson "Anywhere I Lay My Head", na níž přezpívala písničky Toma Waitse, budiž jedním takovým příkladem. I Sitekovy přešlapy ale fascinují - třeba jeho společné album s Liars "They Were Wrong, So We Drowned". Konceptuální album o čarodějnictví natočené s kapelou se rovná vztyčenému prostředníčku všem, kteří si mysleli, že Liars budou točit punk-funkové jednohubky. Hudební publicisté i fanoušci se dodnes přou, jestli je to geniální album nebo absolutní propadák a Dave Sitek se nejspíše jen směje pod vousy.
S posledním albem TV On The Radio "Dear Science" už není moc o čem diskutovat, Sitek zde vyšperkoval svůj prog-retro styl, který do sebe nasál osmdesátkový funk i glam rock. Letošní počiny Telepathe a "It's A Blitz" od Yeah Yeah Yeahs ještě podtrhly fakt, že Sitek si hraje jen podle vlastních pravidel.
TV On The Radio - DMZ (2008)
S TVOTR dokázal Sitek vrátit do rocku syrovost černého funku, aniž by sklouzl ke karikatuře. "DMZ" z loňského alba "Dear Science" spojuje zapeklitou černou polyrytmii (mnozí v ní slyšeli odkaz na britský dubstep), elektronické pípání a rockový tah na bránu.
Navazování na polozapomenuté hudební scény byl jeden z hybných momentů v evoluci hudby v uplynulé dekádě. Tim Goldsworthy a James Murphy se shlédli v svobodomyslném chaosu New Yorku v přelomu 70. a 80. let a pokusili se vytvořit vlastní verzi tohoto kreativního "výronu". Nešlo jim o resuscitaci zvuku nebo pouhou retro napodobeninu, spíše se snažili oživit samotnou energii scény, která zrodila neobvyklé zvukové mutace.
Nástup producentského týmu The DFA na scénu byl fantastický - v prvních dvou letech nové dekády tracky jako "House Of Jealous Lovers", "Losing My Edge" nebo "Olio" ohlásily nástup nového cool zvuku, který do sebe míchal disco i punk. Starší z dvojice - James Murphy se pak vydal na sólovou dráhu pod hlavičkou LCD Soundsystem a Tim Goldsworthy pokračoval v produkování a remixování.
Mimochodem, Goldsworthy dělá hudbu už od devadesátých let a podílel se třeba na výborných albech Davida Holmese "Lets Get Killed" a "Bow Down To The Exit Sign". Byl také pravou rukou Jamese Lavella v jeho U.N.K.L.E., skutečný průlom ale přišel teprve se založením vlastního labelu The DFA. Vloni pracoval na dvou skvělých deskách - debutu Hercules & Love Affair a na "In Ghost Colours" od Cut Copy a zásluhy Jamese Murphyho s jeho domovskou kapelou není nutné připomínat.
The Rapture - House Of Jealous Lovers (2003)
Cowbell, wah-wah kytary a erupce energie... tenhle hit The Rapture shrnuje všechno, co The DFA měli na skladě. Později přišly ke slovu i delikátnější momenty, syrová punk-funková hymna už ale navždy zůstane poznávacím znamením producentské dvojice.
![]() © businessweek.com |
Gnarls Barkley - Crazy (2006)
Do tří minut "Crazy" dostali Gnarls Barkley hip hop, soul, funk i pop. Skladba zní jako mash-up dvou nejbáječnějších písní, které kdy byly natočené. A nejlepší na ní je to, že se vlastně jedná o originál.
![]() © myspace.com |
Sunn O))) - Alice (2009)
Pocta nedávno zesnulé freejazzové královně Alice Coltrane se nejprve pomalu a neochotně vylupuje z praskání a ozvěn, až se vynoří nádherné sólo na trombón. Těžká metalová avantgarda a zároveň zjevení nádherného hudebního momentu, který překračuje hranice času a prostoru.
![]() © myspace.com |
Bloc Party - Banquet (2005)
Bloc Party na "Silent Alarm", to jsou skřípavé kytary a agresivní bicí, ale především výrazná basová kytara, která dodává skladbě nervní dynamiku. Epworth si tento trik nenápadně vypůjčil od post-punkových klasiků PiL nebo Gang Of Four.
Kvalitní článek... (tschrky, 10.09.2009 08:39) Reagovat
...akorát bych opravil chybný název skladby od TV On The Radio - správně je to 'DLZ'. A v souvislosti s producentem, který si říká Danger Mouse, doporučuji desku The Mouse And The Mask formace Danger Doom, na které se podílel spolu s MF Doomem.
Kde je třeba (zrzavej, 10.09.2009 09:42) Reagovat - e
Devin Townsend?
drobná oprava (dann o))), 10.09.2009 14:19) Reagovat
Jesse Sykes je písničkářKA, nikoli písničkář.))
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)