Představte si pískoviště, po jehož obvodu se koná bleší trh. Přes den si na něm návštěvníci nakoupí to, co s přicházejícím večerem ztratí nebo zapomenou odložené na lavičkách. Na těch samých lavičkách, na kterých do noci diskutují o tom, jak je na severozápadě Čech všechno na ho*no. Vítejte ve Vroutku. Vroutku u Podbořan. Poslední srpnový víkend se zde každoročně koná festival za tamní nemocný kostel - Rock For Church(ill).

K snídani, obědu i večeři se servírují halušky. Tradice. Letos okořeněná o nedostatek jakékoliv jiné potravy. Ještě tři hodiny po začátku festivalu nebylo k dispozici jiné jídlo než to tradiční, slovenské. Soudě dle statusů na Facebooku se stejná scéna opakovala i o den později - v sobotu, tentokráte však výmluvu "ještě nemáme nahřátý gril" vystřídalo "už nemáme nahřátý gril". Halušková terapie se dala přetrpět, mnohem horší bylo nekonečné čekání ve frontách na ní. První paradox - zatímco v pátek po poledni bylo na pískovišti mnohem více stánkařů než samotných návštěvníků, před Varteckého vystoupením se začala situace obracet, aby pak navečer došlo k absolutnímu přeplnění obou areálů, což se rázem projevilo na prudce se zhoršující se kvalitě mobilních toalet.

Před Kurtizánami z 25. Avenue, bude se mlátit ode zdi ke zdi na okraji mediálního zájmu v alkoholové agónii, tak jak je tomu nyní.

Na nedostatek pozornosti si naopak nemůže stěžovat krajanka Iskleftů z Velkochomutovské říše, Jana Lota. Kříženka Xindla X a frontmana Wohnoutů sice nemá tak propracované texty jako Ládek a nedisponuje fascinujícím šepotem jak Homola, přesto oba hravě strčí do levé náprsní kapsy - umí totiž zpívat a to takřka bezchybně. Pokud z pravé kapsy přidáme přirozený sex-appeal, máme hotový produkt, který ale díky své jedinečnosti produktem vůbec není a konkurencí mu budiž snad jen Lenka Dusilová. To vše se ostatně ukáže již v prosinci, kdy prototyp Jana Lota vydává svou druhou desku.

První dva vystupující interprety provázel absolutní nezájem návštěvníků, kteří sice již zaplnili stanové městečko, jenže u svých instantních příbytků zůstali, aby se posilnili širokým spektrem omamných látek. První se do hlavního areálu začali trousit pankáči a po úvodních kytarových riffech Kurtizán bylo jasné, že alergici na prach z Vroutku odjedou s příznaky dušnosti. Stačilo jedno dupnutí do písku a areálem se nesl prachový mrak. Při pogu bylo těch dupnutí několik desítek za jedinou vteřinu a o přirozené kouřové efekty tak bylo postaráno. Příště bych jen pořadatelům doporučil rozdávat roušky, žabky, plavky a špunty do uší. Na roušky i žabky jsme již zaostřili, plavky byly potřeba při otevírání toalet. Jak se někdo nemůže trefit výkalem do půlmetrové díry, nikdy nepochopím. Úmyslné močení na zem je pak již koloritem tuzemských festivalů, stejně tak vyhazování celých roliček toaletního papíru do oné půlmetrové díry. Po hygienické stránce festival naprosto selhal. Absenci sprch při dvoudenním programu chápu, ale absenci toalet nikoliv. A to hovoříme o hlavním areálu, co teprve stav ve stanovém městečku. Pět kadibudek na tisíc hlav? A žijeme ve střední Evropě nebo Africe?

U-Prag se pro místní publikum ukázali jako nestravitelní. Precizní, stále však vysoce alternativní elektronika chvílemi evokovala Sunflower Caravan (Bandzone.cz), to když se ze samplů rozezněly klávesy. Profesorsky zvládnutým setem U-Prag (Bandzone.cz) dokázali, že britským Lamb nepředskakovali náhodou. Písně z debutové desky "44 Thousand Actors" fungovaly naživo výborně, a to navzdory chladnému punkovému publiku, pro které byli U-Prag nutným zlem před vystoupením vytouženého Visacího zámku. Multižánrový festival nemající jednoznačné zaměření tak díky U-Prag zažil své první větší zklamání, které vzápětí vystřídala punková euforie.

Desetimetrová zóna mezi publikem a pódiem, která se utvořila během vystoupení U-Prag, vzala za své a nastalo peklo. Teze iritujícího moderátora, že Visáči musí nejprve nazvučit, vyzněla jako humorná poznámka. Moderátor si asi neuvědomil, že punk je jinde. Moudro, které má Haubert vytetované na srdci. Haubertův zpěv, to je kapitola sama pro sebe. Jedno je však jisté - nelze ho mít rád. Člověk si na Hauberta může jenom zvyknout. Zvyklo si nás ale naštěstí docela dost.

Zklamání dne nakonec neslo pojmenování Polemic. Pozvolný rozjezd byl následován absolutně nevýrazným playlistem, ze kterého vystupovala snad jen tradiční "Komplikovaná". Polemici se topili v písku a nikdo s dýchacím přístrojem nebyl na blízku. "Kdyby příště radši pozvali nějakej další punk, než takovýhle růžový, nafintěný ska," posteskl si jeden z pankáčů nad talířkem halušek. A měl recht.

Po lehce fádních Polemicích tak přišel ten největší punk celého dne - Sunshine. Kay roste každým koncertem a přestože měl tentokrát část publika ideově proti sobě, předvedl výkon na hranici svých možností. Nejsilnější momenty - aktuální "K.I.D.S." a už tradiční závěrečná "Tokyo Bassline". Nová deska zafungovala i na Vroutek. "Není to pod jejich úroveň, hrát před takovýma buránkama?" zeptal se mě vnitřní hlas, když jsem spatřil pokřikující individua. "Neruš, we got the party."

Vystupujícím kapelám nebylo všeobecně co závidět. Zpěváci museli akceptovat pokřikování, často nevybíravě vulgární, tak jako tomu bylo v případě frontmana Sunz. Jediným, kdo se proti neslušným fanouškům postavil, byl kromě Kaye Buriánka ještě Tomáš Hájíček.

Před Krucipüskem zahráli hlavní zahraniční headlineři - Irié Revoltés. Ti ve Vroutku vyučovali Vysokou školu choreografickou. Živelná, energická show byla ideální pozvánkou na pražský, zářijový koncert. Kvůli Vroutku se německo-francouzští rebelové naučili česky a svou nejslavnější, kolovrátkovou píseň "Rebelles" zahráli dokonce dvakrát - v úvodu a jako přídavek. Vše navíc uvedli vzornou češtinou. Mnohem působivější však byla lidová anarchistická "Abolition", kdy si Irié s publikem dělali, co je napadlo. Nejprve ho roztleskali, následně celý kotel posadili, aby při každém rifu propukl v nadšení. 28. září zahrají Irié Revoltés před pražským publikem a pilotní singl z připravovaného alba "Zeit ist Geld" je vysoce návykový, což je pro Irié výborná vizitka a minimálně další důvod, proč na tyto sympaťáky do Lucerna Music Baru zajít.

S aktuální deskou se naopak perou Wohnouti. "Že nám ale vyšlo počasí, i kapela na šňůře v depresi se náhle cítí dobře," přivítal svérázným způsobem Vroutek Matěj Homola. A opět se potvrdilo, že "Karton Veverek" naživo paběrkuje. Zatímco úvodní "Ganga" nebo tradiční "Festivalová" rozproudily dav do stejných rozměrů, jako tomu bylo v případě Irié Revoltés, "Kapela na šňůře", "Myši na polštáři" nebo "Trojboj" naopak fanoušky zcela uklidnily. Publikum při nových písních reagovalo pouze na úderné refrény, jinak postávalo a čekalo na další starší zářez.

Po delší době pak zazněli neprávem opomíjení "Mufloni". Wohnouti samozřejmě zahráli i klasické "Banány" a "Blázny", při kterých si vystřelili ze stage managera, jež se chystal wohnoutí představení ukončit. Nakonec ale nechal Homoly a spol. k nadšení fanoušků přidat ještě závěrečnou píseň.

Právě kolem přídavků se točila řada diskusí. Nechat hrát nebo se řídit stanoveným line-upem? Věčná otázka pro stage managera a Rock For Church(ill) se rozhodl řídit se line-upem, což se ukázalo jako jediné správné řešení. Páteční den byl i díky vysilujícímu Slunci neskutečně dlouhý a představa hodinového skluzu se asi nezamlouvala žádnému soudnému člověku. Vždycky se ale najdou individua, protestující proti dodržování programu. Často fanatičtí fanoušci, té či oné kapely, kterým nejde vysvětlit, že pro lepší přehlednost je rozumnější řídit se dle programu.

Závěr úvodního dne festivalu obstaral Krucipüsk. Na pódium vyšplhal zarostlý "Druid" Hájíček a pro mnohé byl pohled na jejich Strýčka Belzebuba šokující. "Co se s ním proboha stalo?" zaznělo nejednou z úst v prvních řadách. S Hájíčkem - zpěvákem, se kromě změny outfitu, nestalo nic mimořádného. Vousy a vlasy mu při zpěvu vůbec nevadí a je to možná ještě větší show než vloni. Ze strýčka se během posledního roku stal dědeček, přesto zůstává stále tím sexy šamanem. Písně z aktuálního alba "Ahoj" se pak drží v repertoáru a dá se říct, že dokonale zapadly mezi dnes už kultovní songy z "Druide!" nebo "~4~". Liberecká parta obstarala příjemnou tečku za pátečním programem a závěrečnou písní "Jára" představila novou, připravovanou desku.