vystoupili: Radiohead, The Prodigy, Bloc Party, Kasabian, Glasvegas, Jarvis Cocker, Peter Fox, Crystal Castles, Jet, Mando Diao, Editors, The Subways, The Ting Tings, The Sounds, Little Boots, Eagles Of Death Metal, Enter Shikari, Boys Noize, Grace Jones, MSTRKRFT, Chrome, Carl Cox, Booka Shade, Pivot, Port O'Brian, Pendulum a další
místo: Green Park, St Pölten, Rakousko (mapka)
datum: 20.-22. srpen 2009
Fotogalerie

I když je FM4 Frequency Festival prvotřídní kulturní záležitost s orgastickou hudební produkcí, nevyhnulo se mu několik organizačních zádrhelů. Tím nejvýraznějším bylo zpočátku chybějící označení jakékoli stage. Jasně, ty dvě hlavní si šlo celkem dobře odvodit od plánku, ale s těmi menšími, jako byly UK Weekender Stage, Open Stage nebo NME Floor, to bylo horší. Nejenže nebyly popsané, ale třeba takový NME Floor byl v plánku i špatně zakreslený. Navíc bylo zarážející, že na takto velkém festivalu byly všechny popisky a informační tabule pouze v němčině a ne každý "securiťák" uměl alespoň trochu anglicky. Mimochodem, lidí z ostrahy tam bylo opravdu hodně, což ale považuji za plus. Horší to bylo s areálem. Ten byl poměrně velký, ale vedl z něho pouze jeden východ / vchod. Byl zde ještě jakýsi jeden postranní, pro lidi s press páskama. Tím vás ale pustili pouze dovnitř a ven už ne, což moc nechápu. Organizátoři jako by se chtěli novinářům a VIP za cosi pomstít. Jejich stanové městečko bylo sice jen cca dvacet metrů od festivalového areálu, dostat se do něj šlo ale jen tak, že se celý obešel. Na druhou stranu byl vchod namířen přímo ke stanovému městečku regulérních návštěvníků, takže proč ne, o ty jde v první řadě. Zoufalý nedostatek košů znamenal velký bordel, a to ani nemluvím o klasickém stanovém městečku, které jako by vypadlo z filmu "Šílený Max". Bordel, špína, minimum toalet, kamarádům tam někdo dokonce ukradl celý stan. Nechci vypadat jako ufňukánek, co si vyjel na festival, ale tohle jsou věci, které vás od dokonalého požitku trochu odstrčí.

Každý den od čtvrtka do soboty probíhal od půl jedné v NME Flooru DJ set jedné z hudebních celebrit. Postupně to byli Carl Barat z Libertines / Dirty Pretty Things, Kele Okereke z Bloc Party a Andy Rourke z The Smiths. Osobně se mi nejvíc líbil frontman Bloc Party, který hrál povětšinou taneční muziku 80. a 90. let a jeho přechody i práce se setem byla skvělá. Tak nějak jsem si u toho říkal, že je mi jasný, proč zní současní Bloc Party tak, jak zní. Sice se ke konci nevyhnul obligátní Nirvaně nebo Rage Against The Machine, ale jeho práci jsem si užil nejvíc. Dvě fanynky se dokonce rozhodly se svým idolem obejmout - bleskurychle přeskočily zábradlí a vrhly se na pódium, ochranka však byla vražedně rychlá a dívky zpacifikovala. Na druhé místo bych dosadil Carla Barata s jeho parťákem. Ti sice nepředvedli tak čistou DJ's práci jako Kele Okereke, ale jejich kytarová smršť uměla dostat do varu. Carl neváhal pustit věci od Babyshambles nebo Libertines. Ke konci došlo i na ostřílené taneční hity. Nejzábavnější na tom všem bylo pozorovat ty dva u pultu. Chvíli se hádali, pak objímali a pusinkovali, pak strkali. Prostě pořád se něco dělo a zatímco Barat stál za pultem jako tvrdé Y, jeho kolega dav hecoval, co to šlo. A když mu kolem hlavy prolítl kelímek od piva, vehementně se domáhal boxerského souboje s tím, kdo to hodil. Třetí místo si vysloužil Andy Rourke. Basák z legendárních The Smiths působil dojmem malého kluka ve velkém městě, i když opak byl pravdou. Zdálo se mi, že je na něj těch čudlíků moc. Vždycky nějakým pootočil, aby jej pak s hrůzou vrátil do původní polohy. Zvláštní bylo, že i v této pozici z něj tryskalo sebevědomí a nadhled. Jeho set se spíš hodil někam k ranním hodinám na dojezd. Hrál pecky z éry Madchesteru i elektroniky osmdesátých let, které nevím proč, nefungovaly tak, jak měly. Andy měl zaručeně nejprázdnější parket.

Ne, tohle nemá být ufňukanej boxík nad tím, jak strašně draho na festivalu bylo. Dalo se to čekat, jde spíš o info. Pivo šlo pořídit za 4 eura, příčemž jste poprvé zaplatili euro navíc za zálohu za kelímek. Ty jste si pak mohli v klidu nasbírat, neboť jich při koncertech do kotle lítalo opravdu velké množství. Obyčejná voda byla za 2 eura, takže se na toalety nechodilo pouze na záchod. Míchané koktejly se daly pořídit okolo 7 eur. S jídlem to nebylo o moc lepší. Nejlevněji vyšel asi plátek pizzy za 3 eura (bez přísad) nebo za 3,5 - 4 s přísadami. Nebo také preclíky či rohlíky zapékané se šunkou, které se taktéž pořizovaly za 3 eura. Čínské nudle, které ve čtvrtek stály cca 5 euro, byly od dalších dnů za nějakých 6 - 7 euro. Smažené věci, jako hranolky, brambory či fish & chips, byly k pořízení od 5 - 7 eur.