"Thriller" v teniskách odehrál jeden z koncertů roku

Festival Colours Of Ostrava se ještě nedostal ani do své poloviny, už ale zažil svůj vrchol. O vystoupení britského "Sinatry v teniskách" Jamieho Culluma se navíc, soudě podle ohlasu publika, bude mluvit i jako o jednom z koncertů roku. Cullum Ostravě ukázal, že umí a že na to má.

Live: Jamie Cullum

místo: Colours Of Ostrava, Slezskoostravský hrad, Ostrava
datum: 10. července 2009
Setlist: Get Your Way, Twentysomething, Photograph, Please Don't Stop The Music, Thriller, These Are The Days, London Skies, High And Dry, I'm All Over It Now, Mind Trick, I Get A Kick Out Of You, Wind Cries Mary, Singing In The Rain/Umbrella
Fotogalerie

© Marek Gerhard / musicserver.cz

Ti lidi stáli úplně v němém úžasu. Totiž naopak. Naprosto bezděčně křičeli. Nedalo se to ovládnout, nedalo se tomu zabránit, nedalo se tomu utýct, ať už se člověk zařadil do jedné, nebo druhé skupiny. Festival Colours Of Ostrava dosáhl svého vrcholu už druhý den svého programu a jen málokdo věřil, že by to kdokoliv ze zbývající poloviny (sic!) line-upu mohl změnit. A tohle všechno dokázal dvacetněcoletý skrček z Brtitánie se svým bandem. Jamie Cullum.

"Jdeš na Kuluma? Já jdu taky na Kuluma," bylo slyšet to páteční odpoledne z mnoha stran. Až to příjemný nebylo. Představa vyhajpovaného natřískaného koncertu nezdála se být lákavou. A možná to bylo počasí, které do Ostravy po dusných lepkavých dnech přineslo zataženou a prochladlou oblohu, možná to byl moderátor Jan Budař, který návštěvníky naučil správně vyslovovat Cullumovo příjmení a donutil je přivítat hvězdu večera sborovým výkřikem: "Jamie!", možná to bylo něco úplně jiného, co ty lidi nakonec tak nějak umírnilo a nechalo z nich sálat tu výbornou atmosféru, kterou bylo vystoupení prosyceno.

© Marek Gerhard / musicserver.cz

Od výkřiku: "Ahoj, Ostrava, jak se máte?!" a prvních taktů "Get Your Way" bylo každému jasné, kdo je tady pánem. Cullum, dost možná nejmladší z celého kvintetu, ovládal nejen klavír, keyboard, kytaru a kdovíco ještě a své spoluhráče, ale i ten -náctitisícihlavý dav před ním. Nechal ho tleskat, učil ho zpívat doprovodný vokál refrénu k "London Skies", sám lítal po pódiu jako čamrda, svíjel se takřka v orgastických křečích, křičel: "Děkuji, Ostrava!", skákal, plazil se po zemi, bubnoval do křídla (dovezeného jeho sponzorem Yamahou až z Vídně) zepředu, zezadu, zevnitř i zespodu a najednou z toho byla dokonale vyseknutá pocta Michaelu Jacksonovi v podobě "Thrilleru", na tom samém křídle hopsal a chodil, až nejedno pianistovo srdce zaplakalo, a přitom všem nepůsobil vůbec rozmazleně, strojeně, hvězdně nebo nafoukaně. Působil jako kluk, kterého tohle všechno prostě neuvěřitelně baví, který si to fakt užívá a který na to navíc má.

Setlist sestával zhruba půl na půl z písní z debutu na velkém labelu "Twentysomething" i z jeho následovníka "Catching Tales". "Jsem zvědavej, jaká bude ta jeho nová deska - jestli tam budou víc standardy jako na první, nebo jestli bude experimentálnější jako druhá," polemizoval Dan Hájek. Když pak Cullum jako první novinku představil cover Rihanniny "Please Don't Stop The Music", bylo jasné, že standardy se asi konat moc nebudou. Taky druhá novinka, plánovaný první singl "I'm All Over It Now", je dle Cullumových slov pokusem o tři a půl minuty popu a fakt je, že zní trochu jako "Womanizer" pro jazzmany, což ale v tomhle případě není urážka. Víc se fanoušci dozvědí v listopadu, kdy by album s pracovním názvem "The Pursuit" mělo vyjít.

© Marek Gerhard / musicserver.cz

Mimochodem, Rihanna. Pro tu má tenhle chlapík evidentně slabost. Zazněla ten večer ještě jednou, v samotném závěru při přídavku, kterým se stal jakýsi mash-up složený z evergreenu "Singing In The Rain" a největšího hitu barbadoské zpěvačky "Umbrella". Publikum v té chvíli bylo v extázi.

Jamie Cullum toho při své první návštěvě Česka nezahrál kvantitativně moc. Setlist čítá třináct skladeb i s přídavkem. Všechno ale vyvážil vysokou kvalitou, technickým provedením a osobitou interpretací. Věděl přesně, kdy nechat své křídlo znít citlivě osamoceně i kdy naopak zabouřit v divokém jamu s ostatními hráči z kapely, a taky věděl přesně, kdy skončit. Nebylo pochyb o tom, že Ostrava toho pátečního večera zažila jeden z koncertů letošního roku.

• Pěkný článek (Dan K., 12.07.2009 10:52) Reagovat

  Dík. Tak to přesně bylo...
  
  

• Výborný koncert (pajmej, 12.07.2009 13:24) Reagovat

  a výstižný článek
  
  

• nemůžu si pomoct, ale tak to prostě nebylo (Vitas, 13.07.2009 15:56) Reagovat

  Autor článku patří pravědpodobně mezi ony znuděné reportéty, kteří viděli již hromady koncertů a tak jsou nadšeni z čehokoli jen trochu jiného... Ano Jamie je showman. Poskakoval po pódiu a tvářil se strašně vesele, zatímco jeho klukovský obličej se na publikum smál z velkých obrazovek. To fakt na mnohé (hlavně fanynky) muselo působit orgasticky. Pokud se člověk ale trochu ovládl a kromě toho cirkusu kolem taky poslouchal hudbu, tak si nemohl nepřipustit že opravdu až zas tak skvělá nebyla. Možná je to tím, že moc nemám rád jazz, ale Cullum sic hrající na všechno možné, jaksi nedokázal najít nějaký jednotný rytmus a přeskakoval mezi nástroji v dost nahodilém chaosu, který mým uším ladil jen místy :- Snad jen v písni kde několikrát zopakoval "when I look at my ordinary life" bylakonečně cítit aspoň nějaká ta nosná minimelodie a to způsobilo krátké záchvěvy konečně oprávněného příjemného mrazení. S písní "please don't stop the music" od Rhianny to ale opravdu přehnal. Nevím jestli to měl být vtip (což podle těch jeho řečí před tím než začal možná byl), ale že takhle trapně a naprosto bez emocí s hlasem o oktávu níže než celou dobu předtím "zazpívá" veselý Rhianin hit jsem vážně nečekal :( Pro všechny kdo tuhle píseň slyšeli v originále to nemohlo být nic jiného než parodie. Takže můj názor na Culluma je jasný všichni se můžou zbláznit z jeho show a veselého klukovského obličeje a to jim tak trochu brání v objektivním hodnocení jeho výkonu...
  
  

  • Re: nemůžu si pomoct, ale tak to prostě nebylo (nickey, 14.07.2009 00:33) Reagovat

    promin, nemůžu si pomoct, ale buď jsi navštívil jiný koncert, nebo tě oslovuje naprosto jiný druh muziky (v tom případě by mě zajímalo který, protože tady by uctivě pokýval hlavou jazzman i popař) a nebo jednomu z nás něco uniklo. Každopádně říkat o tomhle koncertně něco o chybějícím rytmu, melodii nebo chaosu je mimo mísu, byl jsem tam od čtvrtka do nedělního odpoledne a tohle prostě byl jeden z vrcholů festivalu a pro spoustu lidí, včetně mě, ten vrchol nejvyšší.
    Za sebe bych pak vypíchnul ještě Tata bojs s Ahn Triem (srdcovka), Stereo MC's (pařba festivalu), vystoupení J. Nohavici (za sílu slova), soukromý objev v podobě českých Mako Mako a Mňágu a Žďorp (s novými deskami je moje fanouškovství v útlumu, koncert byl ale hravá příjemná záležitost spojená se vzpomínkami), ocenil jsem Načevu ve společném projektu s Michalem Pavlíčkem a DJ Fivem (dokázal bych si představit koncertní akci, na které by se potkali s WWW a myslím, že by strčili českou "hip-hopovou" scénu do kapsy i "s rovnýma kšiltama".)
    Zklamáním na druhou stranu byla Morcheeba (není festivalová ale poslechová kapela, nudil jsem se), Jan Budař&Eliščin band ( Budař byl vtipným a přijemný konferenciérem v průběhu festivalu, herecké kvality taky nehodlám zpochybňovat, ale zpívat by neměl, poslouchat se to nedá) a Vypsaná Fixa (nepřesvědčivý zvuk s nepřesvědčivým výkonem kapely, zaskakující bubeník do toho šel s větší vervou než kapela samotná. Ta vypadala unaveně (po tom jejich koncetním maratonu se není co divit) a evidentě se nebavila, stejně jako mnozí fanoušci), hvězda v podobě Asian Dub Foundation pro mě osobně nezazářila, byť mě možná leckdo roztrhá, protože ono to samozřejmě na publikum fungovalo, mně ten scénář ale připadal po delším poslechu vlastně pořád dokola to samé.
    Mrzí mě prošvihnutá N.O.H.A., údajně skvělá a potom D. Byrne a David Koller v neděli, kdy už jsme museli odjet.
    
    

    • Re: nemůžu si pomoct, ale tak to prostě nebylo (Vitas, 14.07.2009 18:29) Reagovat

      no... sám nejsem, víceméně stejný názor měli ještě mí dva kamarádi co tam se mnou byli. Ona to bude asi fakt davová psychóza ;) Já myslím, že stojí za pokus si Jamieho hudbu poslechnout "offline" bez té jeho show a člověk to možná bude vnímat jinak... Úplně jiný vkus ale my dva nemáme, protože ve všem ostatním co píšeš se shodujeme. N.O.H.A byla fakt skvělá. Pro mě jedna z nejlepších kapel na festivalu. K tvému výčtu přidám ještě skvěle kontroverzního XindlX, superrychlé Speed Caravan a velmi originální českou skupinu Dva. David Byrne jsem oželel tuším ve prospěch Xindla. Hodně dobré bylo i závěrečné rozjímání s Violet Burning v kostele - zvuk konečně za něco stál (ne jak v tentu, kde se jim to často kazilo)
      Morcheeba stála za prd, protože to nebyla Morcheeba (vyměnili zpěvačku) a Mňágě a Žďorpovi chyběla zpěvačka (nevim kam ji zastrčili:) Stereo MCs celkem šlo, ale bylo to tak nějak méně bezprostřední a na publiku bylo vidět že až tak uplně pařbózní to není (taky frontman z toho byl místy viditelně zklamán:) Asijský dubový fond mi přišel tak trochu moc divoký a tomu hraní moc nedali. Spíš jen poskakovali, ale jinak dobré :)
      
      

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Rapper Grey256 na desce "Tentokrát" všem mladým pop-rockerům ukázal, jak se to dělá. A přitom to má jako vedlejšák Grey256 patří mezi spousty mladých rapperů, o nichž na musicserveru kromě pravidelného komentáře hitparád nepíšeme. V redakci totiž nemáme žádného teenagera, který by jim rozuměl. Jednadvacetiletý interpret se nyní rozhodl... čtěte zde

Vydáno: 21.04.2024 08:00 v sekci Recenze