vystoupili: Arctic Monkeys, Placebo, Ska-P, The Kooks, Hadouken!, Underworld, Static-X, Bloc Party, Gogol Bordello, Therapy?, Freestylers, The Inspector Cluzo, Firewater, Expatriate, Ignite, Mucky Pup, 7 Weeks, Derfine, Aneta Langerová, Blue Effect, Clou, Laco Dezci, Gaia Mesiah, Horkýže Slíže, Tata Bojs a další
místo: Letiště, Hradec Králové
datum: 3.-6. července 2009
Fotogalerie

Arctic Monkeys sice byli těmi hlavními hvězdami Rock For People, ale když už jsem zaslechl asi třetí rozhovor na téma "A co ty Arctic Monkeys jsou jako zač?", nebyl jsem přesvědčen o tom, že je tomu tak pro všechny návštěvníky. To, že se hlavní stage zaplní soustředěnými pozorovateli, se dalo tušit už ve chvíli, kdy si početný dav začal zpívat píseň "Plakala" Divokýho Billa, který zrovna skončil vedle. I kvůli tomu jsme se rozhodli po dlouhé době okusit horkou půdu v kotli - a to také bylo to nejlepší, co se dalo udělat. Atmosféra úplně vepředu byla výborná a hitovky z dvou poškrábaných cédéček tam fungovaly. Nejvíce opojný pocit přišel při "I Bet You Look Good On The Dancefloor" a "When The Sun Goes Down". Naopak katastrofálně působila poslední třetina koncertu, která byla až příliš pomalá a i tu poslední hrstku lidí, snažící se o pohyb, zabrzdila balada "Only Ones Who Know". Stejně vlažně byl přijat i nový singl "Crying Lightning". Nejdříve to vypadalo, že se bude pařit hlava nehlava, ale končilo se až trapně. Pokud totiž pomineme několik předních řad, tak publikum bylo strnulé a znuděné. To se podepsalo i na kapele, a tak nejenže Alex Turner vlastně vůbec nemluvil, když nepočítám úvodní větu "We are Arctic Monkeys. Any questions?" a jednu těžko srozumitelnou huhňačku o své kytaře, ale hlavně byli svými otrávenými obličeji ještě víc na facku, než kdo očekával. Jejich koncert zkrátka jednoznačně zazdil nezájem publika, s čímž se headlineři nedokázali vyrovnat a působili minimálně rozpačitě. Za sebe říkám: i tak to byl zážitek a dalo se to náramně užít!
Tomáš Tenkrát

Večer patřil překvapeným The Kooks, kteří nečekali, že budou jedněmi z headlinerů, a tak si užívali jak velké stage, tak skvělého času a hlavně i velkého počtu lidí, což se jim zřejmě nestává každý den. Neskrývali proto radost z hraní. Hned jako druhou zařadili aktuální hitovku "Always Where I Need To Be", kterou si strhli na svou stranu i diváky. Dostalo se jim tedy vřelejšího přijetí, než den předtím Arctic Monkeys. Když několik minut na to vystřelili i svůj druhý největší hit ("Ooh La"), bylo na jednu stranu škoda, že si ji nenechali na konec a na druhou dobře, že si všechny podmanili. Luke Pritchard navíc vládnul svým civilně sympatickým projevem, takže se mi vůbec nechtělo na ty, kteří mají v Česku momentálně obrovskou podporu a nikdo pořádně neví proč.