Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Dost velký návrat s dost dobrou deskou

03.07.2009 12:00, Václav Trávníček

Kruh se uzavřel. Na začátku jim bylo dvacet a hráli syntetický pop, dnes je jim padesát a opět hrají synth-pop. Po nahrávkách plných (post)britpopu, kytarové muziky a experimentů se skupina A-ha vrací s novinkou "Foot Of The Mountain" k tomu, co ji v osmdesátých letech proslavilo.

8/10

A-ha - Foot Of The Mountain

Vydáno: 22.6.2009
Celkový čas: 40:39

Skladby: The Bandstand, Riding the Crest, What There Is, Foot of the Mountain, Real Meaning, Shadowside, Nothing Is Keeping You Here, Mother Nature Goes to Heaven, Sunny Mystery, Start the Simulator

Vydavatel: Universal

Jde vlastně o dost velký návrat. Norská trojka po čtyři roky spala a její členové se věnovali sólovým nebo vedlejším projektům. Frontman Morten Harket vydal druhé anglicky zpívané album "Letter From Egypt", klávesák Magne F. potěšil fanoušky své tvorby počinem "A Dot Of Black In The Blue Of Your Bliss" a ústřední skladatel A-aha, Paul Waaktaar-Savoy, přišel s kompilační nahrávkou "Savoy Songbook Vol. 1". Jedním z mála společných setkáních, které jmenovci českého bulvárního deníku uspořádali, byl koncert v Londýně loni v květnu. Tam poprvé představili "Shadowside" a "Riding The Chest", dva songy z připravované desky, která nyní vychází pod názvem "Foot Of The Mountain".

Návratem ve druhé rovině je pak skutečnost, že na prahu padesátky se A-ha vracejí tam, kde byli v polovině osmdesátých let: do synthipopu. Jako by cesta, kterou od "Take On Me" urazili, byla opravdu oním výstupem na horu, na jejímž úpatí teď spočinuli. Ten výstup, místy dobře značený, lemovaly desky "Minor Earth Major Skye" (2000) nebo "Lifelines" (2002); vrchol proběhl zřejmě u živáku "How Can I Sleep…" v roce 2003. Dnes jsou A-ha tam, kde začínali. Ovšem pouze zvukově, nikoliv kvalitativně. Vývojem hudební scény se totiž stalo, že to, co bylo trendy v roce 1985, je dnes opět vyhledávanou veličinou. Takže A-ha znějí jako MGMT a jim podobné kapely. Nebo - MGMT a jim podobné kapely znějí jako A-ha před dvaceti lety a jako A-ha v roce 2009. Zvláštní spirála, díky které dnes stojí vedle sebe zástupci dvou generací, používajících v hudebním vyjádření stejné prvky.

Jinými slovy se dá také říct, že A-ha jdou s dobou. Zatímco "Lifelines" byly ponořeny do melancholického hávu postbritpopu, "Foot Of The Mountain" se vyznačuje množstvím elektroniky. Úvodní "The Bandstand" definuje bublajícím elektrem zvuk celé nahrávky, riff z následujícího "Riding The Crest" zase připomíná znělku pouťových videoher, klasických reliktů osmdesátek. Úvodním singlem je čtvrtý song na desce, titulní "Foot Of The Mountain". Norové do něj vložili veškerý svůj skladatelský talent společně s nadhledem a střízlivostí, s jakou se vyrovnávají se svým věkem. Za vše hovoří text ze sloky "learn from my mistake / leave what others take / speak when spoken to / and do what others do / silence always wins / so silence everything", který korunuje refrén "build a home by the foot of the mountain / we could stay there and never come back".

Regulérní tuckou je pak "Sunny Mystery", reakci na globální oteplování tvoří výborná "Mother Nature Goes To Heaven". Novou hymnou ve stylu "Summer Moved On" se může stát "Shadowside", jež graduje do velkolepého závěru s dětským sborem á la Sigur Rós v pozadí. Norové v ní zároveň deklarují, že zmiňované srovnání se se sebou samým se pro ně automaticky nerovná rezignaci: "I don't want to see myself descend / Into the shadowside again / If you ever let me go again / In the shadowside I'll end."

A-ha natočili dobrou desku. Po více než dvaceti letech v hudebním byznysu je obdivuhodné, jakou laťku si Morten Harket a spol. dokázali udržet. Zní aktuálně, zní svěže. Z hory sice sestoupili, ale každý, kdo má rád horskou turistiku, o tom ví: na vrcholu je třeba se rozhlédnout, zhluboka nadechnout a jít zase dolů, uvolnit místo dalším. Norské formaci to na úpatí hory sluší a do budoucna se netřeba bát. A-ha pořád zůstávají v pásmu velehor.

Související články

Morten Harket z A-ha vydá v dubnu pátou sólovku (Novinky)
Jak vypadali, než byli (aspoň trochu) slavní? (Publicistika)
Mercury Rev, Roxy, Praha, 11.5.2011 (Naživo)
Nové desky pro 14. týden (Nové desky)
A-ha - 25: The Very Best Of A-ha (Recenze CD)
Vánoční titulka Reportu patří Nightwork (Tiskové zprávy)
A-ha, Das Gezeichnete Ich, O2 World, Berlín, Německo, 29.10.2010 (Naživo)
Pohled do britských hitparád platných od 10. října (Britské hitparády)
MGMT: "Label nám při skládání nových songů svazuje ruce" (Novinky)
MGMT - Congratulations (Video Jukebox)

Názory

skvělé album (kanárek, 04.07.2009 12:42) Reagovat - e

Deska se moc hezky poslouchá, čiší z ní optimismus a zní neuvěřitelně svěže. Kratší stopáž oproti minulým deskám rozhodně není na škodu, album příjemně uplynulo bez zbytečných vsuvek a vaty.
Po minulém průšvihu "Analogue" nahráli opravdu silné album z výraznými melodiemi, tak jak to letos předvedli třeba PSB. Díky za každé takové.
- Re: skvělé album (Josef Marchek, 04.07.2009 17:36) Reagovat
  
  "Analogue" průšvih? Ale jděte k šípku... Výborná deska a je obdivuhodné, jak je novinka zase jiná a zase dobrá.
  - Re: skvělé album (K, 16.07.2009 14:11) Reagovat
    
    Na desku Analogue mám stejný názor, žádný průšvih to nebyl, právě naopak - skvělá práce, hlavně Magneho (Birthright, Celice, Cosy Prisons, DDMAF...). Jen zněla jinak než jsme u a-ha zvyklí...
    
    Nová deska se dost povedla, soudě podle reakcí fanoušků a počtu prodaných kusů... mně osobně tenhle zvuk moc nevyhovuje, ale ještě ji nemám pořádně naposlouchanou, věřím, že si k ní časem cestu najdu...
najlepší album (martin, 19.07.2009 14:11) Reagovat - e

najlepsie album od a-ha...to ako ked sa povie depeche mode a ich violator.
Moc dobréé (Level, 28.07.2009 16:29) Reagovat - e

Opravdu se nová deska moc povedla - A-ha poslouchám od jejich začátků .... prostě best kapela!

zobrazit všechny názory (7 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »