Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Richey, tohle je pro tebe

10.06.2009 14:56, Petr Adámek

Nedlouho tomu, co Manic Street Preachers vypustili novou desku "Journal For Plague Lovers". Nahrávka vzbudila pořádný rozruch a jelikož se čeští fanoušci živého vystoupení nedočkají, vypravil se redaktor musicserveru na jejich londýnský koncert. A dopadlo to nad očekávání dobře.

Live: Manic Street Preachers

support: New Young Pony Club, Adem
místo: HMV Forum, Londýn
datum: 8. června 2009

"Vyzrálá kapela má i vyzrálé publikem," napadá mě, když chvíli po sedmé přicházím na místo. Dva měsíce zpátky se zde totiž v tutéž dobu před koncertem Papa Roach mačkaly stovky lidí, hlavně teenageři, fronta za další tři bloky. A tentokrát? Fanoušci v poklidu přichází, žádný spěch, nikdo se nestrhne, aby stál aspoň v páté řadě. Místo abych vysolil pětadvacet liber slečně v pokladně za neosobní sezení v horní galerii, shrábl bankovky překupník a za pár minut už spokojeně stojím před pódiem.

Chlapík, říkající si Adem, není tím pravým pro rozehřátí. Jeho experimentální poprock, místy akustický folk, ale naráží jenom na klenby nádherného interiéru bývalého divadla, nikoliv na nezájem lidí. Možná nás to uspává, ale rozhodně neuráží. Lidí postupně přibývá a Ademově, to je šťavnatější předkrm. Krásnou bubenici, ještě krásnější zpěvačku a neuvěřitelně krásnou klávesistku doplňují na struny dva sympaťáci. Radost pohledět, radost se zaposlouchat. Hudebně to sice není nic převratného, ale má to drajv a zejména díky charismatické zpěvačce také solidní jiskru.

Za pódiem se právě spustila plachta s utrápeným děckem, jak ho známe z bookletu novinky (kterou díky němu odmítly některé obchody v této podobě prodávat), a zcela narvaný, nepochybně vyprodaný klub ožívá. A ožívá i scéna. "Peeled Apple", "Jackie Collins Existential Question Time" a další pecky ovšem přijímají fanoušci spíše vlažně. Zvuk také není zrovna ideální a celá scéna s kytaristou a zpěvákem Jamesem Deanem Bradfieldem uprostřed a basákem Nicky Wirem vpravo vypadá jaksi opuštěně a smutně. Velký zlom přichází, když se zhruba po pěti skladbách z čerstvého alba rozezní léty prověřená "Motorcycle Emptiness". V tu chvíli jako by do publika vjelo dvě stě dvacet! Zvuk už zní naprosto vyváženě a poté, co se v levém koutě pódia nenápadně objeví doprovodný kytarista a klávesák, začíná se podruhé a tentokrát naplno.

Po prvotní náloži nového materiálu Manic Street Preacher hlavně vzpomínají, což obecenstvo kvituje s povděkem. Skoro každá skladba sklízí úspěch už s prvními tóny, několik prvních řad téměř nepřestává skákat. Žádné zběsilé pogo ale nečekejte, vždyť se tady se až na výjimky sešli solidní a usedlí lidé. To ovšem neznamená, že by se někdo nudil. "Tsunami" je ještě taková nevinná vlnka, za to "Ocean Spray" s doprovodným saxofonistou spláchne i sedící nahoře v galerii. Jenže po chvíli se rozverná nálada a atmosféra mění. To když zpěvák pohlédne do nikam, zavzpomíná na zmizelého kytaristu Richeyho, jehož texty se čtrnáct let po jeho zmizení objevily na "Journal For Plague Lovers") a sám na pódiu s akustickou kytarou spustí intimní "This Sport Jokes Severed". Možná byste slyšeli spadnout špendlík - takové je v sále ticho. O to víc však vynikne Jamesův naléhavý vokál, o to víc mrazí v zádech. Následuje bouřlivý potlesk a přichází další várka rock'n'rollu.

Během večera však nejde jenom o hudbu. Kombinace image obou mužů v popředí je jako pěst naoko. Vedle zcela civilně oblečeného Jamese vypadá výrazně nalíčený Nicky, navlečený do jakési uniformy se svým mikrofonem obtočeným třásněmi jak od cirkusu. Dvoumetrový poříz je také hlavním bavičem večera a kromě neustálých poznámek, pár tradičních zafakování občas vytáhne kartónovou ceduli s nějakým heslem. Tak třeba ke konci koncertu je to "I hate purity, I hate goodness. I don't want virtue to exist anywhere. I want everyone corrupt." Ano, jsou to slova Winstona Smitha, hrdiny Orwellova geniálního románu "1984", jinak též úvod skladby "Faster". O chvíli později už ale další cedule hlásí něco o konci. A skutečně, kapela odchází a místo očekávaného přídavku se v sále rozsvěcí. Zklamání? Ale kdepak, tenhle večírek kazatelů pro posluchače - intelektuály se vydařil.

Venku prší. Kdybychom nebyli v deštivé Anglii, klidně bych věřil tomu, že jsou to slzy štěstí Richeyho Edwardse. Určitě by byl pyšný.

Související články

Manic Street Preachers, Peace, Lucerna, Praha, 26.4.2012 (Naživo)
Manic Street Preachers, Lucerna, Praha, 25.4.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Manic Street Preachers už ve středu obsadí Lucernu (Novinky)
Manic Street Preachers se vrací do Česka (Novinky)
Manic Street Preachers - National Treasures (The Complete Singles) (Recenze CD)
Pohoda Indoor Camping Festival, Výstavisko Expo Center, Trenčín, 25.-26.11.2011 (Naživo)
První ročník zimní Pohody Indoor Festivalu se hlásí o slovo (Novinky)
Nové desky pro 44. týden (Nové desky)
Podívejte se na "This Is The Day" Manic Street Preachers (Video)
Manic Street Preachers oslaví jednadvacetiny kolekcí singlů (Novinky)

Názory

Setlist nebude? (c sad, 17.06.2009 20:37) Reagovat - e

tak kdyz uz si podnikl takovej vejlet az do Anglie, co takhle fandum pribilizit co za songy hrali??

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »