Když začali Status Praesents před pár lety nazývat svoji tvorbu machometalem, někdo nechápal, tomu to mohlo připadat úsměvné, tamtomu třeba i trapné. Já si ovšem dovolím tvrdit, že určitou představu, co tím pánové myslí, mám. Stačí mrknout do slovníku, poslechnout si předchozí výtečnou desku "Crematory Country" a s trochou fantazie to musí naskočit každému. Zkrátka hardcore, crossover a metalcore dohromady, k tomu pár kilo testosteronu, půl lahve tequily a energie, která vám vyrazí přední zuby.

Výlet do Machochistaanu začíná nad očekávání dobře. Hned za značkou města nás vítá nadupaná "Lullaby", typově podobná píseň jako "Cool Boy", kterou SP otevírali svoji minulou nahrávku. Ostrý start, zajímavý kytarový riff, drobné zklidnění zavánějící východní Evropou, znovu do plných a vygradovaný závěr. Jo, tohle by šlo. Dalších pár songů se nese v podobném duchu podle hesla: "Když to nejdou silou, půjde to ještě větší silou". Má to koule, adrenalin pulzuje tělem, ale přesto je tady něco špatně. Jasno je asi po čtvrthodince poslechu. "Tohle už jste hráli minule," napadne fanouška. A bude mít pravdu. Ostatně není to poprvé, co se Status Praesents opakují - vzpomeňte na první dvě nahrávky "510" a "Aatra", které zněly jak vylíhnuté z jednoho vejce. Pak se sice objevilo country z krematoria, ale novinka zní zkrátka jako "Crematory Country vol.2".

Samotný fakt, že je "Machochistaan" lehkou vykrádačkou předchozí desky, by nebylo samo o sobě ke škodě. Jenže co šlapalo na "Crematory Country" od začátku do konce, už na novince příliš nefunguje. Chybí jasnější melodie, výraznější hit. Velmi zajímavé kousky ("Lullaby", "Bulgaro Famfare", "Caroline II") jsou bohužel v menšině. Nebo třeba zase ta mandolína. Jasně, posledně to bylo něco neokoukaného, takové příjemné zpestření. Jenže klukům se to zalíbilo a tentokrát už to nezní přirozeně, jakkoliv jsou tóny mandolíny v podání SP uchu libozvučné. A toho hluku už je taky zkrátka moc. Co takhle občas ubrat kadence kopáku a nahodit nějaké drobné sólo jako již ve zmíněné "Cool Boy"?

Ale ne, průšvih to není. Album oplývá energií vyšší než má deset tabulek milky a dobrý dojem zachraňuje pár velmi zajímavých nápadů. Tím je rozhodně poslední "Problem Boy", tedy zábavný cover "Cool Boy" slovenské formace Problem nebo rozpustilá plážová "Jörg Üküülenn". Zdaleka nejlepším momentem je ovšem "Caroline II", v níž pražský kvartet předvádí, že umí skvěle i v klidnějších polohách a i přes drobné klišé v podobě zvuku deště nepůsobí tahle téměř balada jako patos. Tímhle směrem bych si pro příště kroky Status Praesents moc rád představil.

Pevně věřím, vlastně jsem přesvědčen, že "Machochistaan" je pouze malým zaškobrtnutím a další deskou se Status Praesents znovu vrátí tam, kam patří. Tedy mnohem výš.