Recenze CD

Sejdeme se v Maroku

22.04.2009 05:00, Jaromír Merhaut

Ian Gillan kdysi dávno pobořil svým ječákem naše dětské hudební bábovičky a uvedl "In Rockem" celou generaci do světa dospělých. Stárne on, stárneme my. Emočně se navenek už jen tak vlníme, samozápaly, výtrysky a výbuchy přenecháváme dnešním mlaďochům. Ale uvnitř to s námi ještě šije...

8/10

Ian Gillan - One Eye To Morocco

Vydáno: 30.3.2009
Celkový čas: 43:28

Skladby: One Eye To Morocco, No Lotion For That, Don't Stop, Change My Ways, Girl Goes To Show, Better Days, Deal With It, Ultimate Groove, The Sky Is Falling Down, Texas State Of Mind, It Would Be Nice, Always The Traveler

Vydavatel: Supraphon / Warner Music

Deskou "One Eye To Morocco Gillan uzavřel svůj kruh, vrátil se na samý počátek svého muzikantského bytí, do šedesátek i hlouběji, už ale bez ambicí oslnit svět a přebít všechny a všechno kolem sebe.
Zpívá slyšitelně pro radost, jak mu klofan slouží, žádná křeč ani trauma z toho, že staré gumy jeho hlas už do žádných výšek nevystřelí. Neláme skály, ale autentičtějšího průvodce rockovou krajinou byste dlouho hledali, najde pro vás kořeny, přinutí přemýšlet a když vypráví, ani nedutáte.
Titulní kus se vábně táhle i tetelivě line jak karavana v dáli na pouštním obzoru, "No Lotion For That" je slušnej rokec s richardsovským riffem a "Don't Stop" pro změnu perlivá latina. V usilovné rhythm&bluesovce "Change My Ways" si Ian postaru jíkne. Soulové pnutí mu vždycky sedělo a klidně může být naroubované na reggae ("Girl Goes To Show"). Dakoťácky vrtulové letem starým světem pokračuje. "Better Days", to je blues jak z Delty, Gillan v něm skvěle odezpívá kontrastní dvojroli, párkrát sáhne dolů až někam ke Cohenovi. A u blues různých chutí a odstínů už víceméně zůstaneme, doprovodná kapela se pohodlně rozvalí ve starém stylovém pubu, upije drinků, přisune na plac hammondy a bicí, z futrálů vytáhne saxík, basu i otřískané kytary a spustí závěrečnou sadu, při které se nádherně rozjímá, přemítá, vzpomíná, bilancuje, mlčí i notuje...
Kdo by to byl řekl, že se velcí kohouti a řvouni Plant a Gillan jednoho dne "setkají" na večírku, kde se v poklidu a bez křiku hraje a zpívá. A sám do sebe bych neřekl, s jakým gustem budu nasávat každý brnk a tón. Pro mne hudební Casablanca.
Malá douška. Vlna kašírovaného "retra" zaplavuje hudební televizní stanice spodem i vrchem. Má to jedno velké plus, spousta mladých se - ani neví jak - naladí na kořenovou muziku a umím si představit, jak se takovým Gillanovo dospělácké "One Eye To Morocco" líbí.
PS: Jak to jde Gillanovi živě, se budete moct přesvědčit na koncertech Deep Purple na začátku května v Praze a Ostravě.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí