Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Invaders Must Die" The Prodigy

06.04.2009 05:00, Redakce

Jeden z nejdůležitějších hudebních symbolů devadesátých let se připomněl novou deskou. A jelikož "Invaders Must Die" stojí na rozdíl od prvního nedevadesátkového počinu The Prodigy alespoň trochu za pozornost, rozhodli jsme se mu věnovat naši další makrorecenzi.

Po dlouhých dvanácti letech natočili The Prodigy desku, za kterou se nemusí úplně stydět. Postrádá sice hity, které v devadesátých letech přiblížily "The Fat Of The Land" či "Music For The Jilted Generation" a potažmo i celou elektronickou scénu zájmu mainstreamové veřejnosti, ale není to na prapor na půl žerdi. Může tedy vlát dál. Brouzdání po vlastní minulosti, které vás spíše strhne, než naštve, beaty, kterým snadno podlehnete, ale žádná revoluce. Jen poctivá deska bez ostudy. U Lukáše Bendy z toho byla v hlavní recenzi slušná osmička, pětice účastníků naší makrorecenze už ale trojici Liam Howlett - Keith Flint - Maxim Reality vystavila účet na ne až tak slavných šedesát procent.

Tomáš Bláha - Ohlédnutí za léty devadesátými (7/10)
Vztah k interpretovi: Nejsem zrovna jejich fanoušek, ale MFTJG a TFOTL mě tenkrát fakt dostaly.

Asi nemá moc cenu se bavit o minulosti týhle kapely. Buď to už každej zná, nebo se o tom v souvislosti s novou deskou všude píše. Jejich zasádnost pro devadesátý léta je neoddiskutovatelná. Současnou formu The Prodigy by asi nejlépe vystihl svým pořadem Karel Čáslavský "Hledání ztraceného času". Ale vlastně - "The Prodigy se chtějí jen bavit". Bejt i po skoro dvaceti letech existence stále inovativní je výplod ze škatulky "nadpřirozené". Stejně tak jako schopnost odejít ve správný čas. The Prodigy jsou na novince opět nasraní, ale znáte to, pes, který štěká, nekouše. A jejich nová deska je takový velký pes, který za plotem štěká jako zjednanej, ale když už k němu dojdete, nechá se pohladit. I přes všechnu vlezlost a chtíč bejt "nadupanej", deska na mejdanu funguje dobře. Baví mě titulní skladba a "Take Me To The Hospital", "Colours" mi až trapně připomíná Klaxons, "Stand Up" zase Primal Scream. Lehkej nadprůměr.

Karolína Pánková - Hlučné a zábavné (7/10)
Vztah k interpretovi: "Smack My Bitch Up" je moje dětství.

Breakbeat, dance punk, šílenství. Staromódní a hlučné, ale setsakramentsky zábavné. Album "Ivaders Must Die" se dá nazvat mnoha jmény. Jedno k nim ale nepatří - vážné, seriózní. Ne. Rychlé, jednoduché, přímé, něco, u čeho necháte převládnout tělo nad myslí a necháte to vtáhnout vás do sebe. Pohltit vás a vrátit vás do devadesátých let, do doby před Britney Spears, do doby, kdy rádiím vládly chlapecké kapely, klubům divoké grungeové bandy a tanečnímu podsvětí song "Smack My Bitch Up". Krok zpátky? Možná. Klasika? To spíš. Britské trio vydalo novou desku pod křídly labelu "Take Me To The Hospital" ("Vezmi mě do nemocnice"). Po několikerém poslechnutí se vám může zdát, že výlet do nemocnice by nemusel být tak úplně od věci. A to v dobrém, nebo ve špatném? Kdo ví. Poslechněte si desku a nechte se unést. Nemyslet na nic a nechat se pohltit hudbou. Jednou, dvakrát, třeba třikrát. Zůstali jste sedět na židli?

Tomáš Parkan - Znovu ve formě, ale něco tomu chybí. Že by víc metalu? (7/10)
Vztah k interpretovi: Byly doby, kdy jsem hudbu Prodigy moc nechápal, ale ty jsou pryč. "The Fat Of The Land" je jedna ze zásadních desek.

Spojením metalu a hardcore s elektronikou a raveovými prvky uhranuli před lety Prodigy nejen mě, ale i zbytek světa. Podle prvních ukázek to vypadalo, že se trojice k tomuto stylu vrací i na novince a u spousty písniček jako "Run With The Wolves" nebo u titulní to samozřejmě platí. Beaty jsou přiměřeně tvrdé a je slyšet, že ačkoli skupina míří zpět k tomu, co ji tak proslavilo, nechce do mrtě vykrádat sama sebe. V tu chvíli jsem spokojený a "Invaders Must Die" je opět výborně zpracovaným crossoverem, který tu chyběl. Jenže pak přijdou momenty, u nichž si říkám, že by mohly být ještě o stupínek, někdy i o dva tvrdší. Jako by Howlett a spol. místy ztráceli koule. Pokud se mi na "Invaders Must Die" něco opravdu nelíbí, pak to jsou ty fragmenty, kde se dostane na pouťovou elektroniku osmdesátých let a doslova mě irituje ženský, ještě ke všemu dancefloorový vokál ve "Warrior's Dance". Ten mi k The Prodigy vůbec nesedí. Místo toho bych radši poslouchal "vyřvaný hlas" Keitha Flinta. Tyhle drobnosti ale nic nemění na faktu, že se Prodigy vrátili k tomu, co umí nejlíp. A že jsou sakra zase ve formě.

Karel Veselý - Jen o málo více než potrava pro nostalgiky (6/10)
Vztah k interpretovi: Jedna ze zásadních kapel mého dospívání.

Vzpomínáte na dobu, kdy Prodigy dělali vzrušující hudbu? Já bohužel ano, a proto jsem se u jejich novinky hodně trápil. Není to sice takový průser jako "AONO", ale mluvit o návratu do formy je značně přehnané. Liam Howlett by rád novými tracky evokoval slavné časy druhé vlny rave a zároveň by chtěl dělat energické "big-beatové" bouráky, které zboří kluby i žebříčky. V případě prvním z něho vypadne něco tak otřesného jako titulní skladba, která zní spíše jako nechtěná parodie, v druhém udělá tracky jako "Pirranha" nebo "Colours", které připomínají Pendulum (ano, je to urážka). Chvála bohu za "Omen", "Take Me To Hospital" nebo "Thunder", které naznačují, že Howlett ještě úplně neztratil soudnost. "IMD" je jen o něco málo víc než potrava pro nostalgiky, kteří se odmítají probudit. Kdo má zájem a chce si poslechnout pořádné rave-retro, ať zkusí třeba "Where Were You In 92" od producenta Zombyho. Poslední desku Prodigy strčí do levé zadní kapsy. I když, přiznávám, nebylo to zase tak těžké.

Ondřej Michal - Trucovité gesto dýchavičných dědků (3/10)
Vztah k interpretovi: U "Music For The Jilted Generation" to byla láska, pak už spíš nenávist.

Pět let trvalo než si parta kolem Liama Howletta namasírovala povadlé sebevědomí po propadáku "Always Outnumbered, Never Outgunned". Teď jsou naši zlí hoši zpátky a moc rádi by nám všem nakopali zadky. Otázkou je, zdali na to vůbec ještě mají. Vystačí si se stále stejnými výrazovými prostředky a vypelichanou bu bu image? Problém je totiž v tom, že za dobu jejich odmlky se stala spousta věcí. Prodigy by stále chtěli být punk a ještě víc rave. Ovšem jsou tady kapely, vedle kterých vypadají jako zatrpklí dědkové zarytě razící svoji pravdu. "Invaders Must Die" je pak jen pouhým trucovitým gestem, kterým se parta pohaslých hvězd odmítá smířit s faktem, že ztratila kontakt s realitou. Doba je už zkrátka jinde a nedožene ji ani Dave Grohl za svojí bicí soupravou. Typická energičnost se v konečném důsledku mění v dýchavičné supění hodné snad jenom politování. Trochu smutný konec revolucionářů taneční scény minulé dekády.

Album: The Prodigy - Invaders Must Die
Průměrné hodnocení: 6,0/10
Celkový čas: 45:55
Skladby: Invaders Must Die, Omen, Thunder, Colours, Take Me To The Hospital, Warriors Dance, Run With The Wolves, Omen Reprise, World's On Fire, Piranha, Stand Up

Související články

Faith No More i The Prodigy odehrají na Rock For People celovečerní koncert (Tiskové zprávy)
The Prodigy jsou ve studiu. Deska prý bude "tvrdá a temná" (Novinky)
The Prodigy, Aegon Aréna NTC, Bratislava, 27.4.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
The Prodigy v dubnu zavítají do Bratislavy (Novinky)
Rock For People obohatí a roztančí také The Prodigy, Orbital a Flogging Molly (Tiskové zprávy)
Nejlepším tanečním projektem všech dob byli zvoleni The Prodigy (Novinky)
Evropské ceny MTV znají své nominované (Novinky)
Maxim z The Prodigy se dal na malování, vernisáž bude na podzim (Novinky)
Pohled do britských hitparád platných od 29. května (Britské hitparády)
The Prodigy mají první živé DVD (Novinky)

Názory

Warious Dance (Azeo, 06.04.2009 08:21) Reagovat

"doslova mě irituje ženský, ještě ke všemu dancefloorový vokál ve "Warrior's Dance". Ten mi k The Prodigy vůbec nesedí"
Autor asi neslyšel Music For The Jilted Generation, podobný hlas se tam objevuje několikrát. Warious Dance je jedna z nejpovedenějších skladeb na desce. Vyjmečně souhlasím s recenzí Lukáše Bendy 8/10
Warious Dance (jirina, 06.04.2009 09:06) Reagovat

At uz ti to pripomina nektere skladby na starsim albu jak chce,ten vokal v tehle skladbe je opravdu strasny.kdyz uz chteli nejakou zpevacku na albu mit,mohli sahnout po necem "uslechtilejsim". Jako moderatorka v ESU by nemusela byt spatna
- Re: Warious Dance (Caster, 06.04.2009 15:56) Reagovat - e
  
  Neni to vokal, ale sample:
  "The track's chorus is a sample of "Take Me Away" by Final Cut with True Faith."
  A myslim ze tam docela sedne :)
  - Re: Warious Dance (jirina, 07.04.2009 14:33) Reagovat
    
    nekdo ten sampl ale prvni nazpival.je jedno jaky je jeho puvod,zni kycovite tak jako tak
nou (cest, 06.04.2009 09:26) Reagovat

je to tezky psat recenzi na tuhle desku, lidem se totiz vetsinou dost libi. nevadi jim ze je to vykradacka teh experience a sem tam vsech ostatnich alb, a ze tam neni nic novyho. lidi sou totiz hodne jako the prodigy samotni. chteji se bavit, a tezko jim to mi za zle. pro me osobne je nejsylnejsi misto Thunder, naopak invaders must die, warriors dance a world's on fire (ten predevsim) bych snad vickrat slyset nemusel. stari prodigy jsou furt lepsi, coz je konstatovani asi trochu zbytecne ale o to vic pravdive. radsi bych videl prodigy nekam se vyvijet nez jen spatne opakovat.

zobrazit všechny názory (16 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »