Bída českých hudebních podcastů

16.03.2009 05:00 - Luboš Svoboda | foto: facebook interpreta

Podcast má oproti rádiu jednu nespornou výhodu - můžete ho poslouchat nezávisle na datu vysílání. A to je pro hudební posluchače rekrutující se z generace Y dost zásadní kritérium. Jenže - kolik hudebních podcastů je v češtině a kolik hudebních pořadů archivují česká rádia? Moc ne...
podcasty
© facebook interpreta
V Česku všechno trvá trochu déle. A stejné je to i s podcasty - po pěti letech od "vzniku" je jejich výskyt na české webu menší, než by si tato chytrá služba zasloužila. Přitom má zjevné výhody: pomocí RSS čtečky si stáhnete audio záznam rozhlasového pořadu v mp3, takže nejste závislí na programu stanice. Ano, některé tuzemské stanice archivují své pořady, ale vystříhávají z nich hudbu, což v případě rubriky o hudbě může mít pak dost absurdní nádech. Problém jsou autorská práva. "V současné chvíli je podcasting hudebních pořadů nerentabilní službou, poplatky jsou příliš vysoké. Jednoznačně jsou hlavním důvodem finance," uvedl programový ředitel Radia 1 David Štěrbáček. Dle sazebníku Ochranného svazu autorského (OSA) za hodinový pořad, který obsahuje více jak sedmdesát jedna procent hudby, musí provozovatel zaplatit čtyři koruny. Zdánlivě to nevypadá jako velká částka, avšak vyúčtování probíhá kvartálně podle stopáže a počtu stažení, takže když si hodinový pořad stáhne sto lidí, zaplatí provozovatel čtyři sta korun. A to se jedná jen o jeden pořad, na stránkách Rádia Wave se přitom týdně stáhne okolo dvou tisíc podcastů.

V OSA mají jasno: "Podcast je zatím v ČR nepříliš častou formou 'sdělení'." Podle Jakuba Dufka, který ve svazu licencuje online služby, "momentálně OSA spravuje pouze jedinou licenční smlouvu." A není se čemu divit. Jejich provoz je finančně nákladný a rádia, aby si podcast mohla dovolit, nutí redaktory hudbu odstraňovat. Důležitou roli hraje i to, že podcasty jsou zatím stále nevýdělečné, takže těžko předpokládat, že do nich budou komerční rádia nějak výrazně investovat. Je třeba počkat, až formátu začnou důvěřovat inzerenti a objeví se v podcastech reklama.

podcast_wave
© facebook interpreta
Přesto se v českém prostředí najde pár podcastů o hudbě, které stojí za prozkoumání. Největší archiv má Český rozhlas, v němž se dá najít i něco málo z produkce Radia Wave. Když budete mít štěstí, v Odpolední session můžete natrefit na dobrý rozhovor z hudebníky. Jistotou je Deska týdne, v níž ve dvou minutách recenzent interpretuje to které album. K tomu kvalitnějšímu v archivu patří také relace Factory Radia Wave, jejíž záznam je odebráním hudby "oholený" na dvě části - aktuální hudební přehled a rozhovor. Svým signifikantním hlubokým hlasem jej moderuje někdejší redaktor musicserveru Tomáš Turek. Posledním podcastem ze stáje Wave je pořad Petra Viziny, hudebního kritika Hospodářských novin, s názvem Vizionáři, bohužel není tak často aktualizovaný. Poměrně kvalitní a zajímavý je také Neon vysílaný na ČRo Pardubice, který se věnuje povídání s tuzemskými hudebníky.

Radio 1 se sice k podcastingu staví skepicky, přesto se dá najít na blozích moderátorů mnohé aktuální i archivní záznamy. Jsou to především pořady o elektronické hudbě: Vibrator, Breakbeat Conference a Bass Trap.

Trocha historie

Jako jeden z prvních v historii, kdo využil technologii RSS ve prospěch šíření hudby, byl praotec blogerů Dave Winer, který v roce 2001 na svůj známý weblog Scripting News umístil písničku od Grateful Dead. Po něm se začali opičit lokální rádiové stanice, pornoprůmysl přispěchal se svou "podnography" a pomalu se začali objevovat audioblogeři tvořící svůj vlastní, velmi snadno šířitelný stream hudby a názorů. Všechno jelo jako po másle a autorská práva nikdo moc neřešil. V roce 2004 firma Apple vložila do iTunes funkci pro snadné stahování hudby z internetu přímo do iPodu a podcast se stal masovou záležitostí. Ve stejném roce novinář Ben Hammersley v listu The Guardian přetavil název přehrávače iPod do fenoménu "podcasting", čímž ratifikoval nový pojem. Od té doby se na internetu setkáváme s nepřeberným množství legálních, pololegálních a nelegáních podcastů.

Dalším důležitým zdrojem podcastů jsou blogeři. Bohužel na českém internetovém palouku audio blogů moc nekvete. Všehovšudy tři. A co může vést blogery k tvorbě vlastního podcastu? "Podcast jsem začal dělat, protože mi to přišlo jako logické prodloužení toho, o co se snažím na svém blogu, potažmo ve svém psaní o hudbě - přibližovat nové zajímavé věci, které existují mimo oficiální proudy. A jak jinak to dělat, než se vší parádou - tj. s audiem," uvedl například Karel Veselý, který provozuje na svém blogu pořad Karl Cast od listopadu 2007. Věnuje se především elektronické hudbě a hip hopu, trvá kolem hodiny a je doplněn komentářem. Ačkoliv jej není možné importovat do RSS čtečky, je po formální stránce nejkvalitnějším tuzemským podcastem provozovaným blogerem. Blog Newmusic zvolil jinou taktiku a jejich podcast míchá pokaždé jiný DJ, který do něj zvěční svůj oblíbený tracklist. Třetím řádným blogerem je Kyklop, který ve svém poslechovém podcastu revitalizuje staré klasiky od Debussyho po "Ein kessel buntes".

Dobrá zpráva na závěr. Rádio Wave se chystá svůj archiv zmodernizovat (a snad se na tom už i pracuje), aby bylo možné poslouchat v pořadech o hudbě i hudbu. Sice nepůjde podcasty stahovat přes iTunes, ale i tak jde o důležitý moment. Nezbývá než čekat a doufat, že se i podcast stane rentabilní součástí soukromých rádií. Nebo aspoň dobrou vizitkou hudebních blogerů. Mezitím můžeme pravidelně ladit rádio či začít využívat chytrý audionahrávací software.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY