Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Pražské vystavění a stržení Zdi

03.02.2009 11:55, Michal Koch

Jelikož letos uplyne třicet let od vydání jednoho z nejslavnější dvojalb rockové historie "The Wall", rozhodla se světově proslulá revivalová skupina Australian Pink Floyd předvést "Zeď" jako celistvé dílo. Úkolu tohoto věru nesnadného zhostila se se ctí, a ještě navrch nášup přidala.

The Australian Pink Floyd Show, Tesla Aréna, Praha, 2.2.2009

Po dvou návštěvách Ostravy, přičemž o první jsme psali a druhá se odehrála v neděli 1. února, přiskákali Australian Pink Floyd také do matičky Prahy, čímž jistě nějaké čtyři tisícovky místních milovníků dalších cihel do zdí velmi potěšili. Mám rád floydovské začátky koncertů. I australští hudebníci zachovali se dle svých vzorů a pouhou minutu po osmé, kdy byl začátek avizován, potemněla holešovická hala a zazněly tóny harmoniky. Vedle mne sedící dámy (k sezení byla stejně jako na loňském ostravském koncertu všechna místa) ještě narychlo dojednávaly jakési kulinářské záležitosti, byly však nemilosrdně přerušeny mohutným úderem do strun a bubnů: "In The Flesh" a floydovské veledílo, zvané též někdy i Watersovo nejmilejší dítko, se naplno rozjelo. Dva kytaristé, basista, zpěvák, bubeník, klávesista, perkusionista a tři sboristky, to už je slušně velký kolektiv, který zmůže ledacos. A když se k tomu přidá něco málo předtočených podkladů (kromě ruchů, mluvených dialogů a výkřiků také například dětský sbor), vznikne dílo znějící opravdu dokonale. To vše by samozřejmě nic neznamenalo nebýt naprosto skvělého zvuku. Za ta léta, co do holešovické haly chodím na koncerty, jsem v ní slyšel ledacos a několik koncertů bylo nazvučených opravdu výtečně (jmenovat můžu třeba R.E.M., Petera Gabriela, The Cure nebo samotného Rogera Waterse). Aparát a zvukaři Australian Pink Floyd snesou srovnání s naprostou špičkou - tak nádherně čitelné veškeré nástroje a hlasy bez zbytečné příliš ohlušující hlasitosti, to se slyší málokdy.

Kapela se rozhodla oslavit výročí předvedením kompletního díla, došlo tudíž i na skladby, které tu ve filmu, tu na studiové nahrávce chybí. Velké plátno za pódiem poskytovalo téměř neustále prostor pro animace vycházející z oněch filmových, i když ani tentokrát si Australané neodpustili vpašování nějakých těch klokanů. Světelná show ctila floydovské zvyklosti, tedy byla velenápaditá a přitom světla nebyla vůči divákům agresivní, a když ve druhé polovině došlo na zelené lasery, fanouškovi nemohlo ke štěstí mnoho scházet. Hnidopich snad mohl jen zalitovat, že se APF nepokusili o realizaci Watersova nápadu, který koncertní show "The Wall" ve své době nejvíc proslavil, tedy postavit na pódiu v průběhu první poloviny představení zeď oddělující muzikanty od diváků. Chápu ovšem technické obtíže při realizaci této radovánky, ostatně pokud mne paměť neklame, kdesi jsem kdysi četl, že samotní Pink Floyd na živé podobě "The Wall" právě pro její náročnost prodělali značný obnos. A tak byla zeď australská stavěna a v závěru bořena pouze animovaně na plátně. Ovšem televize, lampa a křeslo pro Pinka samozřejmě nechyběly v reálu.

Celá show "The Wall" proběhla téměř bez jakéhokoliv vyrušení, soustředili se jak hudebníci, tak posluchači. Mohutný potlesk až na výjimky zazníval mezi skladbami a ojedinělý výkřik zřejmě pivem posilněného nadšence "Lidi k**** fanděte!" zůstal během písní oslyšen, neb každý tón byl doslova hltán. Snad i proto nečekané kytaristovo přivítání diváků před kusem "Young Lust" působilo malinko nepatřičně. V půli představení naopak přišla celkem vhod dvacetiminutová pauza, těžko by se totiž jinak volil okamžik ulehčení tělu.

K výkonům hráčským a pěveckým nelze mít mnoho výhrad, snad jen sem tam nějakou drobnost, jako že "In The Flesh" ve druhé části byla z pozice zpěváka prosta vzteku a charismatu, jaký ve filmu předvedl Bob Geldof, nebo že odpichovka "Run Like Hell" měla příliš natahovaný začátek. I se sóly nakládali muzikanti tentokráte citlivě, ne jako na loňském vystoupení. A když po "Outside The Wall" skupina odkráčela po dvouhodinovém vystoupení z pódia, říkal jsem si, že teď přece nelze navázat pražádným přídavkem - vždyť tohle je ukončený celek, který zanechal silné emoce, tak proč něčím dalším rušit. Australian Pink Floyd se s tím vyrovnali po svém. Po pár minutách nezahráli přídavek, ale regulérní třičtvrtěhodinovou třetí část koncertu, přičemž v tomto tak trochu watersovském večeru působila zejména nečekaná ochutnávka z gilmourovského alba "Momentary Lapse Of Reason" velmi mile. Jen těch klokanů na plátně bylo v závěru trochu nadbytek.

Australian Pink Floyd dali všem fanouškům anglické legendy vydařený tříhodinový (přestávku počítaje) dárek. Pravdou je, že opět působili poněkud chladně a odtažitě (aby ne, jejich koncertní program je opravdu řádně zahuštěný), ale na druhou stranu k "The Wall" se takový přístup vlastně hodí. Kdo přišel, rozhodně neprohloupil.

Setlist: MC:Atmos, In The Flesh, The Thin Ice, Another Brick In The Wall (Part I), The Happiest Days Of Our Lives, Another Brick In The Wall (Part II), Mother, Goodbye Blue Sky, Empty Spaces, What Shall We Do Now?, Young Lust, One Of My Turns, Don't Leave Me Now, Another Brick In The Wall (Part III), The Last Few Bricks, Goodbye Cruel World, Hey You, Is There Anybody Out There?, Nobody Home, Vera, Bring The Boys Back Home, Comfortably Numb, The Show Must Go On, In The Flesh, Run Like Hell, Waiting For The Worms, Stop, The Trial, Outside The Wall, Shine On You Crazy Diamond, The Great Gig In The Sky, Learning To Fly, Wish You Were Here, One Of These Days, Brain Damage, Eclipse

Fotogalerii z koncertu najdete ZDE.

Australian Pink Floyd, Tesla Aréna, Praha, 2.2.2009

Související články

Eric Prydz vydá v květnu debutové album (Novinky)
Nové desky pro 9. týden (Nové desky)
Roger Waters se počtvrté oženil (Novinky)
Olympiádu v Londýně zakončí Pink Floyd (Novinky)
Pink Floyd - The Best Of Pink Floyd: A Foot In The Door (Recenze CD)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 17. listopadu (Americké hitparády)
Nové desky pro 45. týden (Nové desky)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 6. října (Americké hitparády)
Nové desky pro 39. týden (Nové desky)
Za pár dnů startuje kampaň Why Pink Floyd? (Tiskové zprávy)

Názory

Australian Pink Floyd (David Gilmour, 03.02.2009 13:44) Reagovat

Nemůžu než nesouhlasit s větou: "Pravdou je, že opět působili poněkud chladně a odtažitě." Vše bylo zahráno velmi profesionálně, ale bohužel mi chybělo to "něco" co odděluje dobrý koncert od vynikajícího. Kdybych neviděl a neznal originál, hodnocení by asi vypadalo jinak, takhle to pro mě bylo slušných 60%
- Re: Australian Pink Floyd (Michal Koch, 03.02.2009 15:33) Reagovat - e
  
  Tak teď nevím, jestli se mnou souhlasíte či nikoliv... :-)
  - Re: Australian Pink Floyd (David Gilmour, 03.02.2009 15:59) Reagovat
    
    :-)) Moje chyba, těch záporů tam bylo víc než by bylo zdrávo. Chtěl jsem samozřejmě říct: "Nemůžu než souhlasit". Ale jen s tou první polovinou věty:-)
    Článek v podstatě vystihuje i můj názor, jen jsem asi čekal víc než se mi mohlo dostat. Jen se potvrzuje, že Gilmourovi se nikdo vyrovnat nemůže, snad jen lehce, ale opravdu lehce přiblížit.
    - Re: Australian Pink Floyd (Michal Koch, 04.02.2009 14:22) Reagovat - e
      
      Tak tak, Gilmour má dar od Boha a umí jej předávat dál. Nemůžu než souhlasit. :-)
The Wall (milanmilan2, 03.02.2009 20:42) Reagovat - e

Já si myslím, že kytaristé byli tři, alespoň v některých písničkách, basáka pochopitelně nepočítám. Dva stáli vpředu, vlevo pod bicími, druhý pod klávesákem, a třeti byl na úrovni bubeníka vpravo od něj při pohledu na jeviště.
Jinak dobrý fórek je napsat na některé vstupenky začátek v 19.00 hod. a na jiné ve 20.00 hod., to se fakt nevidí, svět to neviděl a pes to nežral. A pořadatelé nebyli ochotni a schopni sdělit, kdy nás pustí dovnitř a v kolik je začátek koncertu.
Jiank kapela skvělá, Zeď výborná, zvuk a světla taky, klokany jsem viděl, v tisku avizovaná nafukovací překvapení se asi někam zatoulala, byl docela slušný vítr ..... Milan

zobrazit všechny názory (11 celkem)

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »