Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Že by další výjimečné post-punkové album?

04.02.2009 13:00, Tomáš Bláha

Během prvního týdne prodeje ovládli hitparádu ve Velké Británii. Tři dvacetiletí kluci z Londýna, kteří nahrávali desku "To Lose My Life..." v Bruselu. V našem rozhovoru White Lies přiznali, že jsou na své album hrdí. Seznamte se, možná takovým nevinným lžím podlehnete.

9/10

White Lies - To Lose My Life...

Vydáno: 19.1.2009 v UK (v Česku 2.3.2009)
Celkový čas: 45:07

Skladby: Death, To Lose My Life, A Place To Hide, Fifty On Our Foreheads, Unfinished Business, E.S.T., From The Stars, Farewell To The Fairground, Nothing To Give, The Price Of Love

Vydavatel: Universal

"Když jsem jednou pozdě v noci psal text k písni 'Nothing To Give', sledoval jsem na internetu rozhovor s Edem Bullerem (jeden ze dvou producentů 'To Lose My Life...' - pozn. aut.), který byl pořízen během nahrávání jedné desky kapely Suede. Byl zvláštní pocit vidět ho, jakým způsobem mluví o té skupině a její nahrávce, protože jsem cítil, že by tak mohl mluvit i o nás. Napadlo mě, jestli dokážeme vytvořit něco výjimečného nebo to bude pouze další album." Charles Cave

White Lies se veřejně přiznávají k inspiraci kapelama Joy Division či Echo And The Bunnymen a postupně v rozhovorech dohazují další - například Secret Machines či Portishead. Ale ono jim ani nic jiného nezbývá, kdyby to popřeli, byla by to více než jen nevinná lež. Srovnání s Editors odmítám. McVeighův vokál nejvíce koketuje s Curtisovým a jen o trochu méně s Flowersovým. Pěvecky je překonává. Do Joy Division feelingu se mísí McCulloch společně s kytarami broušenými podobným způsobem, jako to mají rádi kluci ze Secret Machines. Kostrbatý popis je v praxi proměněn v desetiskladbové album, které možná nemá nejzřetelnější ksicht, ale skladby jsou tak dobře napsané, že jsem tento handicap rád odpustil.

"Fate always loses hold like electric sparks in my heart, fate always loses hold, now be a good girl and do what you're told." (E.S.T.)

Nahrávání v potemnělé místnosti zanechalo na albu jasnou stopu. Temné, mnohdy morbidní příběhy mezi láskou a smrtí jsou odvyprávěny pomocí mohutných bas, výrazných kláves, ozvěnovitého zpěvu, který jako by volal ze dna lidské duše. Úzkostný povlak písní skrývá tenkou vrstvu naděje. Ztráta či umírání není tak skličující.

"Look from your window late tonight. You think my heart is frozen while yours is slowly grieving, you´ll see the boy you loved start burning in the sky." (Fifty On Our Forehands)

Už z živého vystoupení mně učarovala "Fifty On Our Foreheads", přestože je v ní podobnost s Joy Division nejvýraznější a hranice mezi inspirací a "vykrádačkou" je zúžena na minimum. Ale funguje tak, jak fungovat má. Občas dojde k olizování pojmu kýč - vše ale probíhá ve snesitelných mezích. Nejvíce na pilu se tlačí v "The Price Of Love": jsou zde smyčce, grandiózní finále a zavírák, jak má být. Na polemizování nad každou skladbou zvlášť je málo prostoru, pro mě osobně je nejlepší skladba "Nothing To Give". Nemá tak výrazný hitový potenciál jako zbytek alba, o to víc je tajemně temná. Nástroje jsou pokryty hlubokým zvukem kláves společně s občasným vybrnkávaním kytary, do kterého McVeigh hypnoticky odzpívává text o loučení. Dojemné. Byla nahraná jako poslední a White Lies tvrdí, že by si takhle dovedli představit další album. Už aby tu bylo...

"I wish i could say i have clung to time like gold, but as you said goodbye, i almost die." (Nothing To Give)

Nemůžu si pomoct, White Lies vytvořili kompaktní album, na kterém má každá skladba svoji sílu a kvalitativně přesahuje většinu současné kytarové produkce. Na debut je album hudebně i zvukově dotažené, texty psané dvacetiletým basákem Cavem se jako básně posmrtné vyplatí studovat. Jasně, je zde výrazná inspirace Joy Division či jinými post-punkovými kapelami. White Lies nevymysleli modelínu, ale dali jí vlastní barvu a umí s ní pracovat jako málokdo. Nazývat je zloději by byla blbost. Kdybych se měl vrátit k úvodnímu úryvku z textu Charlese Cavea, řekl bych, že White Lies nahráli další výjimečné post-punkové album.

Související články

Peter Hook And The Light zahrají Praze na počest Joy Division jejich "Unknown Pleasures" (Tiskové zprávy)
Zpěvák Editors a bývalý bubeník Razorlight vydají společné vánoční album (Novinky)
Bažant Pohoda 2011, Letiště, Trenčín, 7.-10.7.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Bažant Pohoda 2011, Letiště, Trenčín, 9.7.2011 - den třetí (Naživo)
Rock For People, Festival Park, Hradec Králové, 2.-5.7.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Rock For People, Hradec Králové, 4.7.2011 (Naživo)
Nové desky pro 26. týden (Nové desky)
Stáhněte si dvouhodinový mixtape Portishead (Audio)
Přivítejte východ slunce na Rock For People s předními tuzemskými DJs (Tiskové zprávy)
Festival Rock For People naděluje po Velikonocích White Lies (Novinky)

Názory

8/10 (aseedi, 05.02.2009 13:24) Reagovat - e

8/10
- Re: 8/10 (x, 05.02.2009 17:50) Reagovat
  
  8/10, 9/10 tak nějak bych souhlasil, White Lies mě rozhodně překvapili
šok (jan cézar, 06.02.2009 11:38) Reagovat - e

K White lies sem přistupoval celkem kriticky protože vlna plagiátů Joy division se vyčerpala sotva poprvé zařvala a dospěla do fáze už ne ani nudy ale vyloženě otravnosti...proklamovaná stylová spřízněnost se starejma KIillers mě zavedla pomalu už na hranici lhostejnosti a ironickýho výsměchu..nicménně sem se k placce dostal a nic..dle očekávání vykrádačka, jakože zadumaná poza a emařská fascinace smrtí..mimoto nic moc melodie...to byl první dojem, při druhym poslechu sem byl už shovívavější a jistý kvality sem v tom vyzobal..ted' cédo točim tak třikrát denně..WL poslouchaj Joy division víc než je zdrávo, Killers jakbysmet (strkali je i do pytle s Editors ale ty sou tak nízká liga, že i WL po poslechu číslo jedna mě zaujali víc ) a originalita je v tomhle případě prázdnější pojem než slinty Jaroslava Špuláka...přesto mě to překvapivě baví..nějak si to neumim vysvětlit ale prostě tam ten háček je..před tejdnem bych dal tak 3/10, dneska 9/10..vemte si ze mě příklad a nedávejte na první dojem..většinou je fakt úplně mimo....
- Re: šok (effect18, 09.02.2009 18:27) Reagovat
  
  Mám to stejně. Nejdřív zklamaní, potom opakované přehrávání desky. Taky nevím proč. Má to cosi do sebe.
9/10 (NextE, 06.02.2009 15:36) Reagovat

Desítka né jen za slabší druhou polovinu alba ....BRAVO BRAVO BRAVO točím 5x denne

zobrazit všechny názory (11 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »