Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "4:13 Dream" The Cure

26.01.2009 05:00, Redakce

Po více než čtyřech letech se o slovo opět přihlásila jedna z nejvýznamnějších ikon kytarové indie scény The Cure. My jsme se rozhodli její třináctou řadovou desku "4:13 Dream" podrobit drobnohledu makrorecenze a bez předsudků, bez pověrčivosti tak vlastně The Cure pochválit.

Kultovní indie sestava okolo tajemného a charismatického podivína Roberta Smitha měla kolem sebe vždycky špetku magie. A připočteme-li k příběhu a pověsti ostrovní modly The Cure pověrčivost spjatou s číslem třináct, pak by se dalo očekávat, že třináctá řadovka o třinácti jednáních bude magií přímo překypovat. Benjamin Slavík v hlavní recenzi sice označil novou desku "4:13 Dream" za dobře odvedenou práci, ale zároveň si posteskl nad výraznou absencí progrese a udělil sedmičku, se kterou čtyři z pěti účastníků naší makrorecenze souhlasí. Její průměrná známka pak verdikt hlavní recenze dokonce vylepšuje na dvaasedmdesát procent.

Tomáš Tenkrát - Jak to má být (8/10)
Vztah k interpretovi: Nikdy extrémně kladný, avšak tvorbu mám zmapovanou a rád si je poslechnu i dnes.

The Cure se povedlo to, co už dlouho nikomu. Přetočit se o zhruba šestnáct let zpět. K "Wish". Na "4:13 Dream" nejsou aktuální, opustili i své silně rádiové období, vrátili se k tomu, co umí nejlépe a kupodivu zjistili, že silné cédéčko dokáží dát dohromady i dvacet let po svém vrcholu. Jako by zůstali nepoznamenaní. Robert Smith je zde ve výborné formě a jeho hlas ani trochu nezdeformoval. Kapela si zachovala svůj specifický zvuk, včetně kytary a aranží. Ale neopakují se! Navíc k temným textům opět vytvořili několik chytlavých refrénů z nichž "The Only One" a "Real Snow White" jsou nejpřitažlivější. Nevím, co chtějí slyšet fanoušci a ti, kteří je dávno zatratili, ale pravda je, že tohle jsou The Cure, jak je máte rádi. Se vším, co k tomu patří. Po dlouhý době mi udělal radost někdo, od koho bych to už dávno nečekal. "No don't talk about more to life than this, dream a world maybe no one owns. No don't think about all the life we miss, swallow doubt as the hunger grows. Make believe it's like no one knows, even if we turn more to most. We'll never satisfy the hungry ghost." - Tam je všechno.

Kateřina Červenková - Cure, jak je máme nejraději (7/10)
Vztah k interpretovi:Ujíždím na "Pornography", zbytek tvorby mě ale většinou nechává celkem v klidu.

V pozadí dráždivá a potemnělá plechovost místy seříznutá ostrou rockovou kytarou, na povrchu popová, citová labilnost a syrová rozervanost. The Cure na nové desce obnažují svoji nevlídnou a silně emotivní tvář s pochmurným výrazem, kterou na nich máme nejraději. Jsou to typičtí The Cure, tajuplní, výstřední a podivínští. Navzdory melancholické atmosféře mi tak na rtech vykvetl spokojený úsměv. Album na mě ale nepůsobí zcela depresivně, občas tím ponurým oparem totiž prolétnou sluneční paprsky jako symbol vratké a kolísavé naděje. Uhrančivý Robert Smith tradičně kňourá o úzkostlivé, zvrácené i romantické lásce. Návrat ztraceného syna, kytaristy Porla Thompsona po dlouhých čtrnácti letech pak zažehl tu správnou jiskru, díky které bych desku "4:13 Dream" zařadila mezi nejzdařilejší nahrávky kapely v posledních letech. Chce to více poslechů, ale pak mi dáte za pravdu.

Dan Hájek - Návrat ke kořenům nebo brzké procitnutí ze snu? (7/10)
Vztah ke kapele: Pro mě byli The Cure vždy hlavně desky "Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me", "Disintegration" a "Wish".

Parta Roberta Smitha už toho stihla napáchat dostatečné množství, možná by toho stihli i víc, kdyby Robert netrpěl fobií z létání. "4:13 Dream" je skutečný sen a návrat k jejich kořenům. Vyždímaná energie tu čiší na každém rohu, i když začátek s "Underneath The Stars" vás zavede kamsi do centra pusté planiny a vy tápete, zda se už The Cure zbytečně moc nevykrádají. Sled singlů s "The Perfect Boy", "The Only One", "Freakshow" a "Sleep When I'm Dead" byly dostatečné nažhavení na celý opus. Zbytek alba už tak velké překvapení není, tu slyšíte náznak toho a pak onoho, není to klamání nepřítele, ale potěšení toho nejbližšího přítele. Smith se vždy topil v nějaké depresi a skrze texty se z nich vyzpovídá, taková psychóza na etapy. Dokonalé procitnutí do pozitivnější reality asi jen tak nepřijde, hlavně tehdy, když se chystá temnější polovina "4:13 Dream". Kytary tu drnčí po klasickém cureovském stylu, potemnělé linie taky nechybí a vedle toho až kvílející, křičící Robertův hlas. Vše je předem odhalitelné, tak jako nutné rozcuchání vlasů nebo šminky v přiloženém balíčku. "4:13 Dream" není žádná šoková terapie ani zbytečné klamání nočních můr, jsou to ONI, jak je fans mají nejradši.

Luboš Kreč - Prostě dobrá deska (7/10)
Vztah k interpretovi: První věta příspěvku říká vše podstatné...

Nemám rád Roberta Smitha. To je třeba říct na rovinu. Není v tom ani špetka rozumu, racionality, objektivity, prostě mě štve jeho napudrovanej obličej, roztřepené vlasy, uječenej hlas a "Friday I'm In Love". Jenže ouha, "4:13 Dreams" můžu. Když si odmyslím tu obtloustlou ikonu, zbudou velmi slušné písničky - zadumaná, melancholická "Underneath The Stars", rozeskákaná "Freakshow" nebo depresivně impozantní "Real Snow White". Když dohraje dvanáctá položka, zbude pocit dobře odvedené práce. Jsou tam znát zkušenosti, léta praxe a odříkání. The Cure stvořili sympatickou kytarovou desku. No, a teď mi řekněte, jestli to je pochvala, nebo spíš urážka. Sympatická deska? V tomhle případě pochvala - The Cure si hrají se zvuky, nejsou snadno čitelní, nejsou prvoplánoví. Ale ani jedineční. Prostě dobří. A to mě potěšilo, když už je nemám rád...

Eva Samšuková - Kvalitní omrzelost (7/10)
Vztah k interpretovi: Abych pravdu přiznala, velmi neutrální.

Po první poslechu? Nuda. Po druhém? Inteligentní nuda. Po třetím přehrání? Inteligentní a kvalitní nuda. Pomalu jsem začala přicházet na prostý fakt, že tahle deska zas tak nudná není. Dokonce do té míry, že si ji občas pustím o něco víc nahlas a při takové "Hungry Ghost" tancuju před zrcadlem. Album prostupuje zvláštní barvitost, která každému songu dodává jiný odstín rocku, který se ovšem stále nemůže zbavit jakéhosi melancholického nádechu. Já se zase nemohu zbavit představ excentrického Roberta Smithe, který má dokonale zhrzeně zastřený hlas, který se - ani po tolika letech ve funkci - neztratí mezi "mladíky" momentální scény britského indie rocku. Zaujala mě však otázka, jestli se The Cure dovolili Johna Scofielda, zda si mohou do úvodní části songu "Switch" půjčit ústřední motiv jeho písně "I Don't Need No Doctor"? Ovšem podoba tónů není zas tak markantní, aby se Scofield musel na chlapíky z ostrovů zlobit. Další kapelou, které se dle mého názoru The Cure zatraceně podobá, jsou Brand New ze Států. A teď nevím - mladší, nebo starší krev?

Album: The Cure - 4:13 Dream
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 52:37
Skladby: Underneath The Stars, Only One, Reasons Why, Freakshow, Sirensong, Real Snow White, Hungry Ghost, Switch, Perfect Boy, This. Here And Now. With You, Sleep When I'm Dead, Scream, Its Over

Související články

Živě: The Cure - Close To Me (Bestival Live 2011) (Video Jukebox)
The Cure vydají živák. Zisky z prodeje pomůžou mladistvým (Novinky)
Kim Wilde nahrála coververze The Cure či East 17 (Novinky)
Crystal Castles - Not In Love (ft. Robert Smith) (Video Jukebox)
Crystal Castles si na singl pozvali frontmana The Cure (Novinky)
Nové desky pro 21. týden (Nové desky)
The Cure připomenou "Disintegration" reedicí (Novinky)
Soundtrack "Alenky v říši divů" nabídne The Cure či Franz Ferdinand (Novinky)
Režisér Tim Burton by rád spolupracoval s The Cure (Novinky)
Nová deska The Cure bude temnější bratr "4:13 Dream" (Novinky)

Názory

9/10 (eagle-eye, 26.01.2009 07:14) Reagovat - e

Díky za slušnou makrorecenzi a díky Cure za skvělou desku, nejlepší od Wish... Hluboce se klaním a smekám před Smithem a spol.
Lidi (kaapaa, 26.01.2009 13:35) Reagovat

..lidi, díky za The Cure, a jim podobné kapelky, jež to nezabalily po konci legendárních 90tek. V dnešní době se člověk mrkne na britskou scénu a chce se mu brečet, jedno jak druhý, uječení mladíčci s kytarou nebo uječené holčiny s divnými vlasy:-) Nic proti, ale je to furt all the same. Takže dík za DM, Smithe, samozřejmě Bona and company, a ze států třeba Pearl Jam, že se drží toho, co je dostalo do našich srdcí.
- Re: Lidi (beonair, 26.01.2009 17:03) Reagovat - e
  
  Krindapána...
- Re: Lidi (drowner, 26.01.2009 22:41) Reagovat - e
  
  kdezto robert je ujeceny tlustousek s divnymi vlasy, takze all in one
Sni svůj sen (honza sigma, 30.01.2009 10:27) Reagovat

Dnes jen velmi málo kapel, které poznáte na první poslech. Opravdu velmi málo. A je ještě méně těch, které se "drží svého kopyta". Konec konců, pokud jste fanoušek toho či onoho, jste fanouškem proto, že Vám jeho styl vyhovuje. Proto čekáte od Offsprings bezmyšlenkovitý nářez s popovou melodií a chytlavým refrénem, od Stinga melancholii a propracovanost. A pochopitelně od Roberta "The Cure" Smithe čekáte depku první kategorie, skvělé kytary a neopkaovatelný kovový zvuk jejich soundu.
Mou první deskou od výše zmiňované kapely bylo Mixed up. Slyšel jsem, viděl jsem, ale nepochopil. Pak následovalo Wish, velmi precizní placka, kterou asi dobily rádia, když z Friday...udělala odrhovačku. Na Wild moon swing jsem chvilku zíral jako tele na nová vrata, ale pak jsem si tam našel pár kousků, které stojí zato slyšet nejen jedenkrát. Pak přišel den B, tedy Bloodflowers. Tuhle desku znám skoro zpaměti, song Last day of summer beru jako jednu z nejlepších kytarovýsh skladeb, co znám. Závěrečná Bloodflofers Vám ve sluchátkách udělá z mozku fašírku.
Přeskočím záměrně další počin The Cure, protože mě to nějak nevzalo. Ale neříkám tak, ani tak.
Na 4:13 Dream jsem se těšil. Hodně. A dobře jsem udělal. Deska se mi líbí z toho důvodu, že to není "kompakt". je tam deprese, citlivost,sem a tam i skočná chvilka,má to nápad a Hungry ghost je tak jednoduchý,až je geniální. Co na tom, že Robert vypadá,jak vypadá, co na tom, že radia nic nezahrají. Hlavně, že je TheMírCure...

zobrazit všechny názory (7 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »