|
|
|
31.01.2009 05:00, Redakce
Další sobota znamená další díl relace Co poslouchá musicserver. Naši redaktoři vás zavedou za holandskými melancholiky z The Gathering, německými punkery Beatsteaks, šílenými kombinátory Carter The Unstopable Sex Machine a syntezátorovými Elegant Machinery.
Luboš Kreč
The Gathering - Souvenirs (2003)
Doom metal? Gothic metal? Prog metal? Možná kdysi...možná nikdy. The Gathering svým albem z roku 2003 definitivně opustili drásavé riffy a stali se rockovými Massive Attack. "Souvenirs" je plné melancholických ploch, teskných melodií, procítěného vokálu Anneke van Giersbergen. Nejmetalovější na celé nahrávce je kytarové vazbení v "Even The Spirits Are Afraid" - trochu jako od Tool, jenže hodně zasuté do pozadí, aby nepřekřičelo rozsekané bicí a kolíbavou rytmiku. Ideální pohyb k "Souvenirs" je decentní pokyvování hlavou se sklenicí vína v ruce. A když Anneke v nejlepší písni desky "You Learn About It" v refrénu křehce deklamuje "All that's eating inside, all that's eating inside", svíjíte se bolestí s ní. Hrozně nebezpečné cédéčko - ač pomalé, místa snad i rozjímavé, nedovolí usnout, naopak stimuluje. Z části to je dáno dráždivým hlasem frontmanky, z části démonicky propracovanou zvukovou strukturou, skvělou produkcí. Dalo by se říct - zapomeňte na trip hop, oddejte se trip rocku Made In Netherlands.
Katka Guziurová
Beatsteaks - Smack Smash (2004)
Znuděně sedím v křesle a už popáté se koukám na videoklip nějaké kapely, ze které má kamarádka nemůže skrýt své nadšení a já naopak své znudění. Nicméně jsem udolána argumenty a o týden později stojím v první řadě na koncertě Beatsteaks a řvu "So kick it, so kick it! Oh, oh you’ve got it!" jak smyslů zbavená, aniž bych to někdy předtím slyšela a po vypršení koncertní devadesátiminutovky stojím s otevřenou tlamou ještě deset minut a nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě zažila. Od téhle chvíle už uběhlo spoustu let, ze mě se stal fanoušek na plný úvazek, navštívila jsem povinně všechny další koncerty odehrávající se na českém území a někdy i mimo něj. Založila o nich stránky, abych je pak po čase pustila k ledu, a pod výbornou záminkou si s kapelou domluvila interview, které ze mě udělalo naspídovaného králíka Duracella na další půlrok. A co z toho plyne? Že jsem normální člověk, který by se taky za svého interpreta rval i celým tělem. A proč "Smack Smash"? Protože jsem tento týden byla víc melancholická, ale příští týden to vidím na "Limbo Messiah".
Ondřej Michal
Carter USM - Straw Donkey...The Singles (1995)
Když jsem před lety na Radiu 1 slyšel poprvé pecku "Sheriff Fatman", nevěřil jsem svým uším. Co to má znamenat, to přeci nemůže nikdo myslet vážně! hnalo se mi hlavou, když se z reprobeden linul pochodový rytmus ověšený zvukem pompézních kláves. Jako by The Clash uspořádali mejdan s hochy z Pet Shop Boys na oslavách Kmochova Kolína. Do té doby mě ani ve snu nenapadlo, že někdo bude mít drzost zkombinovat punkovou dravost s klávesovými melodiemi, které balancují až na samé hranici kýče. Zpěvák Jim "Jim Bob" Morrison a kytarista Les "Fruitbat" Carter tu odvahu měli. Za automatického bubeníka zapřáhli kytarové riffy, syntetickou basovou linku a hromadu samplů. Výsledek? Návykový koktejl, který jsem vehementně vyžadoval na všech hudebních akcích. Ať už se jednalo o diskotéky ještě ve starém Futuru nebo na strahovské Sedmičce na pravidelných sobotních dýcháncích pod taktovkou Josefa Sedloně. S trochou nadsázky lze říct, že Carter The Unstopable Sex Machine, jak zní celý název téhle party, pro mě byli přípravkou na elektronickou hudbu.
Dan Hájek
Elegant Machinery - A Soft Exchange (2008)
Německo bylo vždy kolébkou synthi scény, nepočítaje nejviditelnější Camouflage, Alphaville, Mesh, De/Vision nebo Melotron. Poslední roky o sobě dává vydatně na tomto poli vědět i Švédsko, šlape našim sousedům na paty. Vedle Ashbury Heights na sebe loni nečekaně upozornili Elegant Machinery, kteří se vrátili povedenou deskou "A Soft Exchange". Ta přišla po předlouhých deseti letech a pokud máte rádi zvuk raných Depeche Mode nebo Yazoo, bude to vaše parketa. Osobně mě tato celkem krátká placka oslovila více než poslední Erasure. Poctivý synthpop dělaný se špetkou severského chladu, to je kombinace, která vždy tvoří vydatnou symbiózu. Singly "Move" a "Feel The Silence" Elegant Machinery nakoply zpět do hry, kladné recenze byly na místě a paradoxně si užívají slávy právě v Německu. Pokud vás tedy zklamalo "Light At The End Of The World" Erasure jako mě, koukněte se po nich. Prostě zapněte synťáky a konečně zapomeňte na vyždímané Roxette.
Born This Way To Die?
Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?
Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)
St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Facebook
Linkuj.cz
Jagg.cz
Digg
