Publicistika

Zaostřeno na podpultovky 3/2009

22.01.2009 05:00, Redakce

V dalším vydání naší rubriky věnované podpultovým deskám ostříme na lednové novinky, které přichystali Antony And The Johnsons a Bon Iver, a ještě do loňského roku se vrátíme kvůli kytarovému experimentátorovi Fenneszovi, do Prahy mířícím Parts & Labor a dvojitým The Soundtrack Of Our Lives.

Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.

Zaostřeno na: Bon Iver - Blood Bank EP

Label:Jagjaguwar / 4AD
Datum vydání: 19.01.2009
Žánr: indie rock, folk

Bon Iver - Blood Bank EPOproti debutu "For Emma Forever Ago" se toho hodně změnilo. Justin Vernon už není osamocený bard zavřený v zasněžené chatě uprostřed země nikoho, ale má kapelu, se kterou objíždí v autobusu celý svět. A jde o zásadní změnu, kterou je z épéčka "Blood Bank" výrazně cítit. Najednou už není Freddym Kruegerem všech klaustrofobiků, ale ukazuje se také v otevřenější, přístupnější podobě. Titulní skladba je hozenou rukavicí Snow Patrol z "Eyes Open", jako by se Vernon u piva vsadil s Lightbodym, že taky umí napsat hit. A že je romantik. Ale proč ne, když má další tři písničky na to, aby vše zase vyvrátil... Je jedno, jestli na to jde od Emmy (debutu se nejvíce blížící "Beach Baby"), přes drásající dvouklapkové klavírní riffy ("Babys") nebo skrze vrstvené, vokodérem protrápené vokální experimenty ("Woods"), přerod one-man projektu v koncertní kapelu se povedl. Bon Iver funguje nejen jako v deziluzi se topící písničkář s bazarovou kytarou za pět dolarů, ale také jako parta muzikantů, která dokáže z minimalistických aranží naplánovat atentát na vaše emoce.
Miroslav Böhm

Bon Iver - Blood Bank (fan video)
> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

Zaostřeno na: Antony And The Johnsons - The Crying Light

Label:Secretly Canadian / Rough Trade
Datum vydání: 19.01.2009
Žánr: chamber pop, dark cabaret

Antony And The Johnsons - The Crying Light"The Crying Light" nabízí hned několik aspektů, díky nimž se snadno zaboříte do niterních pocitů Antony And The Johnsons. Antony Hegarty udělal krok zpět, takový netypický návrat k první bezejmenné desce. Hudební aranžmá jsou minimalističtější, smyčce pro Antonyho učesal Nico Muhly (spolupracoval třeba s Björk) a táhlé tóny nemají daleko k ponurým depresím. "Another World" by pak mohla být brána jako přesný opak Armstrongovy "What A Beautiful World". Hegarty totiž na třetím albu mnohem více balancuje na rozhraní života a smrti, toto zde vyčuhuje na každém rohu. Skladby "The Crying Light", "Daylight In The Sun" nebo "Dust And Water" vás emocionálně omráčí, což je jeho obrovská deviza, dokonale vás zviklat na svou stranu svým naléhavým projevem. "The Crying Light" je jako celek opět hodně osobní, Antony se po svém vyzpovídá ze svých vnitřních nálad, ale oproti geniální "I Am A Bird Now" mi novinka nepřijde tolik dotažená k průzračné dějové celistvosti. Tentokráte se více myslelo na precizní herní techniku hudebníků, přesto je to vše maximálně uvěřitelné.
Dan Hájek

Antony And The Johnsons - Another World
> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

Zaostřeno na: Fennesz - Black Sea

Label: Touch
Datum vydání: 25.11.2008
Žánr: glitch, ambient

Fennesz - Black SeaRakouský kytarový experimentátor Christian Fennesz se vydal na cestu od Benátek (jeho poslední album "Venice" z roku 2004) až k Černému moři. Těžko na "Black Sea" čekat nějakou radikální proměnu, Fenneszova glitch-ambientní univerzum se nijak výrazně neproměňuje, ale jak ukázaly jeho kolaborace s Ryuichi Sakamotem "Cendre" nebo "Cloud" s Rowem, Nakamurou a Ambarchim, pořád má co říct. Už úvodní titulní skladba nabídne elektronické bublání, hlukovou stěnu deformovaných kytarových riffů i meditativní brnkání a to všechno sotva dojde do třetiny své desetiminutové stopáže. "Glide" se asi nejvíce blíží jeho euforickému majstrštyku "Endless Summer", všechno jede v červených a z éterických ploch na vás pomrkávají My Bloody Valentine. A buddhističtí mniši v Barmě budou rádi, že jim Fennesz vyjadřuje podporu v "Saffron Revolution". Jen by si druhou polovinu skladby mohli splést s leteckým náletem.
Karel Veselý

Fennesz - Vacuum
> Více: oficiání web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

Zaostřeno na: Parts & Labor - Receivers

Label:Jagjaguwar
Datum vydání: 21.10.2008
Žánr: noise rock, experimental, hardcore

Parts & LaborPokud nemáte jasno v pojmu zvuková stěna (v originálu wall of sound), Parts & Labor jsou ideální učební materiál. Na své čtvrté řadovce "Receivers" brooklynský kvartet definitivně nechává zapomenout na to, že původně vznikl jako punkové trio, zpomaluje a proniká hlouběji do svého apokalypsou hrozícího světa. Zatímco zvukově se pohybuje už někde za hranicí přepálených a přeprodukovaných noiserockových standardů, v textech se i nadále soustředí na témata z "OK Computer" (rozumějte: strach ze závislosti na moderních technologiích), na jejichž pozadí se míhají příběhy křehké naděje. Stejně jako ve zvuku a v melodiích tak vedle sebe staví do řady tři zásadní slova, která tuto desku charakterizují - chaos, destrukce a sing-along. Mokrý sen nejstylovějšího Batmanova protivníka Jokera. Ano, deska vyžaduje plnou pozornost, ale odměnou je absolutní symbióza všech zvuků, nitka, která vás bezpečně provede celým albem. A hrdina desky? Dan Friel. Jeho pulzující elektronika není jen kabátem, ale přímo srdcem celé nahrávky. PS: V neděli 1. února si můžete Parts & Labor poslechnout naživo. Společně s Oxford Collapse vystoupí na strahovské Sedmičce.
Miroslav Böhm

Parts & Labor - Nowheres Nigh
> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 8/10

Zaostřeno na: The Soundtrack Of Our Lives - Communion

Label:Akashic Records
Datum vydání: 26.11.2008
Žánr: indie rock, pop

The Soundtrack Of Our Lives album - CommunionŠvédská formace The Soundtrack Of Our Lives ani na šestém albu "Communion" nic neriskuje a sází na svůj již zažitý a osvědčený psychedelický pop-rock ze třetí, na cenu Grammy nominované řadovky "Behind The Music". Opět tedy chrlí béčka z devadesátkových desek Oasis stylizovaná do světa dřevěných pivních korbelů, dlouhých mastných plnovousů a vikingských helem s rohy. Šestý životní soundtrack má však dva zásadní nedostatky. Za prvé postrádá riffy a melodie, pro které byste zabíjeli (jako např. "Sister Surround"), za druhé jde o dvojalbum, na které prostě skupina neměla vhodný materiál. Nedostatek z řady vystupujících písniček podtrhuje přílišnou jednolitost desky a udržet pozornost po obě placky je tak téměř nemožné. Pořád si ale můžete "Communion" rozdělit na dvě desky sami. Ta první je temnější, semknutá, druhá pak hitovější, ale více roztříštěná. Obě ale opět pojí výborný charismatický vokál Ebbota Lundberga, který stojí za poslech za jakýchkoli okolností.
Miroslav Böhm

The Soundtrack Of Our Lives - 21st Century Rip Off (z alba "Behind The Music")
> Více: oficiální web, MySpace.com
> Verdikt: 7/10


Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • malinky postreh (martin, 23.01.2009 08:12) Reagovat - e

    Kto pocuje v blood bank songu Chrisa Martina?
    A celkovo, Justin Vernon spieva dost podobne, a to som si to v ziadnej piesni na Emme nevsimol.

    • Re: malinky postreh (Liarr, 23.01.2009 15:03) Reagovat - e

      musim souhlasit

      • Re: malinky postreh (bv, 23.01.2009 16:37) Reagovat - e

        Jak napsal nekdo v komentu na YouTube: dude... he makes chris martin look like such an asshole.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí