Ze šestice finských gothic-rockerů Entwine je najednou pětice. Odchod klávesistky Riitty Heikkonen se musel na zvuku kapely nějak podepsat. Nebo ne? A pokud ano, pak dobře, nebo špatně? Výsledný soud nad albem "Painstained" nechávám na vás, zde předkládám ale svůj...
8/10
Entwine - Painstained
Vydáno: 28.1.2009 ve Finsku
Celkový čas: 43:33
Skladby: Soul Sacrifice,Strife,Dying Moan,Beautifully Confined,Lost In My Denial,Greed Of Mankind,Dead By Silence,Hollow,Caught By Desire,Say Goodbye
Vydavatel: Spine Farm Records
Finští
Entwine by mohli být ideální kapelou těch, kteří okázale pohrdají "komerční" hudbou. Po více jak deseti letech hraní a pěti albech přijímaných fanoušky i kritiky víc než s nadšením si dokázali udržet status jaksi undergroundové kapely hrající v klubech s věkovými limity od osmnácti let. Nestává se také často, aby se v názoru na hudbu shodovali "odborníci" i "laici". A že si pochvalné kritiky plně zaslouží, to dokazuje i album "Painstained".
Na rozdíl od předposledního alba "Fatal Design" stojí "Painstained" více na zvuku kytar, přestože klávesy z hudby úplně nevymizely. Musím ale říct, že pánové (teď už opravdu jen pánové) z
Entwine se s tímto "problémem" vyrovnali brilantně. Sama mám klávesy v rockové hudbě ráda, hodně ráda, a tak jsem měla u nového alba trochu obavy z toho, jak bude znít. S vědomím, že tam byly a teď už nejsou, se člověku k novému materiálu přistupuje bez náznaku předsudků těžko. Ale album zní dobře. Moc dobře.
Co je stejné jako na předchozích deskách, je energie hudby a její vrstvy. Na první poslech se mi z alba opravdu líbila jedna písnička. Na pátý poslech tři. Na patnáctý poslech všechny kromě tří. Po pěti dnech poslouchání alba (téměř nepřetržitě) se mi líbí všechny. Tomu výrazně napomáhá i fakt, že na rozdíl od drtivé většiny umělců, na které si vzpomenu, je zpěváku Miku Tauriainenovi rozumět. A s tímhle jevem jsem se zejména u krajanů z Finska dlouho nesetkala...
Na tomto místě bych asi měla desce "Painstained" něco vytknout. V rozporu s názvem článku, na první poslech se mi opravdu zdálo, že
Entwine s novým albem zklamali. Ale pak musíte proniknout do oněch vrstev. Uslyšíte album vícekrát a zjistíte, že "Strife" vás nutí tancovat, "Beautiully Confined" má úžasně chytlavý, ale ne vlezlý refrén, "Hollow" má zvláštně naléhavou náladu a "Say Goodbye" vás přiměje na konci skladby stisknout na přehrávači tlačítko "back" a poslechnout si ji znova. A znova.
Naléhavá a svým způsobem do jisté míry ponurá energie je ostatně vlastní celému albu, ať už ji vyvolává hudba, nebo texty (název "Poskvrněno bolestí" nakonec hovoří za sebe) a vyvrcholí závěrečnou "Say Goodbye", která všechno skončí a stáhne s sebou bez vyhlídek na budoucnost. Možná vám bude běhat mráz po zádech...
Faith in me is gone / You're chasing dreams of no return / Integrity my love / Don't pray for life that has been burned / That future is cursed / Say goodbye.